Zdá se, že s verdiktem psychiatrů není nikdo spokojen. Pomineme-li fakt, že sám Breivik se jím cítil "uražen", pak je zde především nespokojenost příbuzných obětí, ale i mnoha dalších odborníků. Námitky má i nejvlivnější norská forenzní expertka Randi Rosenqvistová. "Diagnóza je ve zprávě chybně stanovena a není ani správně vyargumentována," řekla 60letá psychiatrička německému týdeníku Spiegel. Podle ní mohla vražedný amok vyvolat těžká narcistická porucha pachatele.
Soudem určený psychiatr Torgeir Husby předává na konci listopadu odborný posudek Breivika soudkyni Nině Opsahlové.
Husby a Sörheimová vedli s Breivikem třináct rozhovorů a prostudovali si videozáznamy z policejních výslechů obviněného. Jejich zpráva čítá 243 stran. Soud 32letého muže pravděpodobně nepošle do vězení za odpálení nálože a střelbu, které si v létě vyžádaly dohromady 77 mrtvých a 151 raněných. "Nemáme žádné zásadní námitky vůči závěru psychiatrické zprávy z 29. listopadu," uvedl k tomu nyní předseda nové komise Karl Heinrik Melle. Breivik 22. července odpálil nálož ve vládní čtvrti v centru Osla a poté na nedalekém ostrově Utöya postřílel 69 účastníků letního tábora mladých sociálních demokratů.
USA a Británie: Vhodnější je presumpce duševního zdravíStanice BBC nedávno na svém webu připomněla, že v norském forenzním lékařství se počítá s tím, že duševně nemocný nemá možnost volby. Chybí mu prý svědomí a nemůže se rozhodovat svobodně. Ve Spojených státech se naopak obhajoba duševně nemocných pachatelů opírá o McNaghtenův precedens, který je britského původu. Šlo o kauzu atentátu pomatence na premiéra Roberta Peela v roce 1843. Soudci v průběhu řešení případu zformulovali princip presumpce duševního zdraví, kdy obžalovaný musí dokázat, že není schopen rozlišit dobré od zlého a ani v nejmenším netuší, že na usmrcení druhé bytosti je něco v nepořádku. Pokud to nedokáže, je vinen. Sítem prý projde jen jedno procento pachatelů, kteří skutečně v zabití nevidí nic zlého. V drtivé většině však elementární morální úsudek zůstává i nemocným lidem. |
Rosenqvistové vadí zejména fakt, že Husby a Sörheimová fatálně podcenili Breivikovu antimuslimskou ideologii s tím, že je projevem mentální zaostalosti. Podle expertky je zapotřebí diagnostikovat duševní chorobu u politicky motivovaných činů s velkou opatrností. "V případě německé teroristické Frakce Rudé armády také nikoho nenapadlo argumentovat duševní zaostalostí útočníků," upozorňuje.
"Vraždil jsem jako autopilot"
Magazín Spiegel má k dispozici podstatnou část lékařské zprávy, z níž skutečně chvílemi vzniká dojem, že pachatel je psychotik. Breivik například popisuje své řádění na ostrově těmito slovy: "První cíl byl nepopsatelný... (smích) ...stal jsem se však vůči tomu brzy imunní. Když plavali pryč, byl jsem jako ovládaný autopilotem, chtěl jsem jich popravit co nejvíce." Jindy říká: "Chtěl jsem zabít co nejvíce lidí, aby vydání mého manifestu získalo maximální publicitu. Samotná operace byla pouhou formalitou."
Podle psychiatrů však tyto výroky nemusejí nutně pocházet od duševně nemocného člověka. Pro potvrzení paranoidní schizofrenie by museli lékaři prokázat u Breivika sluchové halucinace. On však žádné hlasy ponoukající ho k vraždění neslyšel. Anebo by lékaři museli dokázat, že trpí megalomanskými bludnými představami. K takovému závěru sice Husby a Sörheimová dospěli, postačilo jim však jen to, že se Breivik považoval za člena fiktivního templářského řádu a měl obavy, že jej sleduje policie.
Rosenqvistové to nestačí. "Když někdo chystá atentát, je pochopitelné, že se bojí policie a prozrazení." Stejně tak ji neuspokojuje důkaz, že pachatel fungoval v běžném životě nedostatečně. Psychiatři ho opřeli o skutečnost, že mladík žil s matkou, která mu vařila a prala. "V podobném ´mamahotelu´ žije spousta mladých mužů a není na tom nic podivného," tvrdí forenzní expertka. Breivikova mimořádně pečlivá příprava na útok také vylučuje psychózu.
Smrtící kombinace velikášství a sadismu
Rovněž klinický psycholog Svenn Torgensen je přesvědčen, že Breivik trpí narcistickou poruchou. Důkazem je podle něj fakt, že Nor věří ve své vyvolení a má megalomanské představy o své roli v boji proti islámu a multikulturalismu. Důkazy pro patologický narcismus jsou k nalezení i v samotné zprávě. Když se například Husby a Sörheimová ptali Breivika, jak se podle něj cítili mladí lidé, na které střílel, otázku ignoroval a přešel k tomu, jak se cítil on sám. "Tento den jsem vyhlásil válku jednoho muže proti všem režimům v západní Evropě. Cítil jsem se zle každou vteřinu, během níž tekla krev a stříkaly mozky mých obětí. Válka je peklo," uvedl například Breivik.
Torgensen míní, že velikášské iluze se promítly právě do křižáckých fantazií o tažení proti islámu. "Společně s těžkým sadismem je to katastrofální kombinace," tvrdí psycholog. Navíc je přesvědčen, že diagnóza nevznikla pro nic za nic. "Norské úřady chtějí sprovodit kauzu Brevik co nejrychleji ze světa. Kvůli tomu se už prý v jedné věznici staví speciální křídlo pro duševně nemocné vrahy," řekl závěrem Spiegelu.
