Každý rok v důsledku nemocí z vody kontaminované lidskými výkaly zemřou dva miliony lidí; devět z deseti obětí přitom jsou děti mladší pěti let.
Odborníci letos kritizují zejména plýtvání ve formě splachovacích záchodů. Lidé by podle nich měli používat takzvané "suché záchody", které oddělují moč od pevných výkalů a odbourávají nutnost splachování.
"Každý člověk denně průměrně spotřebuje dvaadvacet litrů pitné vody na spláchnutí záchodu a většina lidí si tento fakt ani neuvědomuje. Přístup ‚spláchni a zapomeň‘ vytváří nový problém, kterému se musíme postavit," řekl Jack Sims, zakladatel sdružení s poněkud úsměvným názvem Světová záchodková organizace (WTO, stejnou zkratku používá i Světová obchodní organizace).
Cílem omezení splachovacích záchodů by podle WTO byla úspora vody i získání hnojiva pro zemědělství.
První moderní splachovací záchod vynalezl v roce 1596 kmotřenec anglické královny Alžběty I., sir John Harrington. Vyrobil jen jeden záchod a stal se kvůli tomu terčem posměchu, sám ho ale dál používal. Princip splachování přitom byl známý už ve starověku, s pádem Západořímské říše na něj ale západ Evropy zapomněl.
Podle statistiků každý člověk stráví na záchodě průměrně tři roky života. Ročně spláchne dvouapůltisíckrát a denně použije zhruba osm útržků toaletního papíru. Záchody se staly i přehlídkou moderní techniky - některé toalety v Japonsku umí například přeměřit krevní tlak, zvážit jejich uživatele a spočítat mu procento tělesného tuku či zjistit přítomnost bílkovin v moči.
