Zakládají počítačové poradenské firmy, sestavují týmy odborníků na organizaci místních a regionálních kulturních akcí a tak dále. Některým z nich však radím, aby se vrhli na práci editorů.
Proč? Protože nakladatelské domy - z nichž některé se vyvinuly v nefalšované průmyslové závody, kde mají všichni specifický úkol a zaměstnanci tam úplně ztrácejí přehled o tom, jakou vlastně cestu kniha urazí od rukopisu po knihkupectví - jsou slabší a slabší, co se týče práce korektorů a překladatelů. Na takový úkol totiž nestačí toliko specialista - potřebujete totiž někoho, kdo má nejen specifickou kvalifikaci, ale také vysokou úroveň obecně kulturních znalostí.
Takoví noví poradci by se mohli hodit i v tisku, kde se dnes články posílají do tiskárny rovnou z počítače, zatímco starodávný sazeč, který přečetl noviny od začátku do konce a kontroloval jména a data, je dnes už pouhou vzpomínkou.
Nevíte, kdo je Madel?
Není tomu dávno, co velké italské noviny otiskly rozhovor s jedním americkým vědcem. Jak v samotném článku, tak v nápadném rámečku s citátem uprostřed stránky mu novináři do úst vložili, že "malíř Jackson Pollock objevil zlomky dlouho předtím, než na ně přišel Mandel".
Všichni citliví čtenáři se museli podivit nad tím, že Pollock objevil zlomky teprve před padesáti lety, když jsou lidstvu známy již několik tisíc let, a kdo že je asi ten chytrák Mandel, jenž na ně narazil ještě později než Pollock.
Stránku s rozhovorem jsem ukázal svým studentům posledního ročníku, z nichž valná většina (aniž to byli nositelé Nobelovy ceny) okamžitě došla k závěru: je zřejmé, že americký vědec během rozhovoru neřekl "zlomky" (anglicky fractions), nýbrž "fraktály" (anglicky fractals). Tím se dostáváme k nové větvi výzkumu v matematice, jejíž hlavním představitelem není žádný Mandel, ale Mandelbrot (všichni však víme, že pokud při rozhovoru člověk mluví příliš rychle, polyká některá slova).
Jenže: když to dojde skupině jedenadvacetiletých studentů, pak by to mělo napadnout i ostříleného novináře. Tentokrát zřejmě ne. Taková práce je pro lidi, kteří jsou na jisté úrovni, ale uznávám, že i méně nadaní lidé mají právo na práci. Moje rada tudíž zní: založit poradenské firmy, jejichž zaměstnanci budou tisku dodávat na klíč původní materiály, jejichž cílem bude překvapovat čtenáře.
Tímto přirozeně myslím: a) Že téma musí zaujmout editora jako něco původního, aby - když se o něm dozví - vykřikl: "No, to je průlom, to je určitě sólokapr!" b) Že téma musí stejný dojem vyvolat i ve čtenáři. To je pochopitelně jednodušší, protože líní čtenáři zapomínají, že se o nějakém tématu už mluvilo. Stejně jako děti chtějí slyšet od maminky stále stejné pohádky, tak i čtenáři žádají něco nového, co však znají, i když to už zapomněli, aby pak mohli prohlásit: "Tak tohle jsem si vždycky myslel/a!" c) Že o určitém tématu musíte mít složky informací, které jsou dostatečně tlusté, aby noviny mohly recyklovat materiál starý deset dvacet let. I věci z doby před padesáti lety se mohou hodit.
Několik návrhů
Vzhledem k tomu, že každá epocha má za to, že třída intelektuálů upadá, je jedním z takových zaručeně fascinujících témat "ústup intelektuálů". Můžete se na téma podívat zprava a navázat na knihu francouzského spisovatele Juliena Bendy Zrada intelektuálů, anebo zleva a probrat staré výtisky italského časopisu Rinascita a vyhledat stížnosti na krizi postihující intelektuály.
Editory může svádět i politické téma: "Je mezi levicí a pravicí stále zřetelný rozdíl?" Prudce aktuální je také "Návrat filozofů" - jinými slovy neodolatelná, nová a módní popfilozofie. Další originální téma může znít: "Dnešní mladí lidé čtou méně než jejich předkové." Ujistěte se, že novinář nezajde do žádného mamutího knihkupectví plného dětí. Pouze mu zadejte, aby recykloval článek nějakého Adornova žáka ze 60. let. Nemůžete se mýlit.
Na poněkud lidovější notu bych navrhoval témata v následujícím pořadí: Kdo zabil Lady Dianu (případně variantu: Kdo zabil Kennedyho)? Je výhodné investovat do koupi vlastního bytu či domu? Nixon: byla to skutečná sláva? Úpadek feminismu. Krize na našich univerzitách. Nárůst depresí jako nemoc století - to má vždy jasný úspěch (musíme si však dát pozor, abychom nenahrávali velkým farmaceutickým firmám, a spíše hledali pozitivní přístup konstatováním, že rozhovor s knězem v neděli odpoledne je lepší než prášek Prozac).
Dalším tématem, jehož popularita nikdy neumírá, je nová alternativní dieta: zajděte si do knihkupectví a za pár babek kupte starou knihu o výživě ze 70. a 80. let. Pak to znovu udejte, jako by to byla ta nejžhavější novinka (těstoviny ne, červené maso ano, žádné maso a jen středomořská dieta, rizika středomořské diety, bezlepková dieta, cereálie, jenom balzamikový ocet, šest vajíček denně atd.).
Hlavně se vyhněte složitým tématům, jež vyžadují namáhavou rešerši jako třeba "neolesbictví v Albánii".
