Toto svědectví o krizi z minulého týdne, při níž se nic netušící svět celé dva dny pohyboval na hranici jaderné války a Česko na prahu zničení, píšu na základě svých útržkovitých vzpomínek a nečitelných poznámek, jak jsem si je stihl zapsat do bloku během těch dvou hektických dnů.
Česko leželo uprostřed všeho a mělo být prvním cílem. Shodou okolností jsem byl za jeho rozhodování odpovědný já a jeho jménem jsem jednal s USA, Ruskem, Íránem a dalšími státy.
Vybavuji si přesně, že to ráno, kdy všechno začalo, bylo kalné a chladné, jako by temné mraky přinášely nadcházející krizi. Brzy dorazila oficiální depeše, po níž všechno začalo: „Jako nová americká administrativa nabízíme protiraketovou obranu vám všem, abychom posílili mezinárodní bezpečnost a mír.“ Z dopisu bylo zřejmé, že nabídku ještě obdržely Británie a Polsko.
Poslal jsem odpověď, že Česko přijímá a nabízí své území. Bylo mi jasné, že Rusku se to líbit nebude, ale prioritou pro mě bylo co nejužší provázání obrany USA a Česka. Stejně uvažovali i spojenci. To nastartovalo řetězec událostí, jež zahltily svět.
„Svět“, to bylo sedm lidí za počítači v jediné místnosti ministerstva obrany, již dva dny simulovali, jak může zavedení protiraketové obrany destabilizovat bezpečnost a politickou situaci. USA, Rusko, Británie, Polsko, Írán, Izrael a Česko spolu komunikovaly v angličtině maily (vyměnily si jich více než 800), v nichž si sdělovaly svá stanoviska, hrozby a návrhy.
Úděl malé země
Počítačovou simulaci s názvem „Nuclear Games“ přivezla do Česka americká Heritage Foundation. V minulosti ji použila pro modelování krizí v Asii. V malém světě, který se vejde do jediné místnosti, se pravě začíná ochlazovat. Rusko dává najevo podrážděnost. Ukazuje, kdo drží v ruce kohouty k ropě. Vysvětluju mu oficiální mantru: Protiraketová obrana není proti vám, naopak vám může prospět. Nezabírá to.
Írán si ani nebere servítky. „Když se bude Írán cítit ohrožen, zničí ČR a Polsko. Je to vaše volba,“ zní jeden ze vzkazů, které zatím nemá cenu brát příliš vážně. Je zřejmé, že oba státy považují raketový štít za vychýlení rovnováhy v jejich neprospěch.
Za chvíli začínám nepříjemně pociťovat úděl malé země: nevím, co se děje, protože se se mnou nikdo moc nebaví. Vyjednávání běží mimo mě, na úrovni těch silných, kteří mají jaderné zbraně. Musím se dotazovat, kam došly diplomatické rozhovory. Mám pocit, že Rusku o mě v téhle hře vlastně vůbec nejde. I z Ameriky musím loudit informace. Cítím se jako ve tmě.
Poláci se začínají chovat vůči Rusku tvrdě. Zbytečně pro tuto chvíli. Teď je lepší cukr. Pevný klid než bouchání do stolu.
Jenže před obědem Rusko zavírá Evropě ropu.
Došla nám ropa!
Írán následuje. Pak začne chytračit: když s námi vylepšíte styky, pustíme vám jednu třetinu původních dodávek. Za co nás má?
Británie se tváří rozumně a je ochotná k ústupkům, Churchill asi nebyl zrovna doma a kormidlo na chvíli držel Chamberlain.
Írán zhoršuje o stupeň styky s Českem a Polskem. Jsou teď „chladné“. Rusko je už vůči Polákům taky „chladné“, vůči Česku zůstává neutrální.
Jen na vysvětlenou - státy mají pro popis vzájemných vztahů následující škálu: spojenecké, přátelské, neutrální, chladné, nepřátelské. Po každém kole každá země řekne, jak to vidí. Kromě toho mohou raketové mocnosti ještě „hrát“ se svými arzenály: mohou je mít ve skladišti, skrýt je, čímž druhou stranu znejistí, a lze to považovat i za výhrůžku, nebo je rovnou dát do palebných pozic.
Jak se krize rozehřívá, USA například právě varují: skryjeme své zbraně, pokud to udělá Rusko.
Ale zatím jde o ropu. Česko zkouší nabídnout Íránu, že Západ bude od něj odebírat jeho ropu, a navíc i tu, která by nahradila ruské dodávky. Návrh brnká na lidskou hrabivost a současně se snaží obrátit ruskou ropnou zbraň proti jejímu držiteli. Rusové by byli mimo hru a bez peněz. Převezli bychom je.
Výsledek je katastrofa. Odpovědí je komuniké o vytvoření Middle East-Asia Oil Committee. Členové: Rusko, Írán. Pěkný return!
Jde o ropu, ale zatím nejde o život. Důležitý závěr: zjišťuju, že tři hodiny už se krize točí kolem ropy. Nehrozí se raketami. Takže důležitější než vojenská rizika je ohrožení naší ekonomické bezpečnosti.
Rakety namířeny
Spory eskalují, úroveň vztahů se snižuje. Je zajímavé sledovat, jak dynamika konfliktu postupně ovládá hráče, místo aby oni ovládali ji. „Snažíte se zvětšovat svůj prostor,“ vyčítá Rusko. Naopak spojenci začínají mít pocit, že Rusko neustupuje, že hraje nečistě a není schopno ústupků. Obě strany si už trošku lezou na nervy, a to nepřispívá k řešení. Když druhý den začínáme znovu, Rusko a Írán mi neodpovědí na pozdrav. Ale možná si mě jen nevšimli.
Spojenci jako nečistou hru vnímají to, že se je Rusko snaží rozdělit. Česku například pošle následující nabídku: Obnovíme dodávky ropy do výše jedné třetiny těch původních, když změníte vztahy s Británií ze spojeneckých na přátelské. Odpovídám, že nelze: zaprvé, ropu musí dostat všichni, zadruhé nelze prodat spojence za ropu. Pro ty zbylé bychom ztratili cenu.
Podobné nabídky dostávají asi i ti ostatní. Vysílá je i Írán.
Když Rusko eskaluje krizi tím, že uvede rakety do bojové pohotovosti a změní vztahy s Čechy a Poláky na nepřátelské, je to už balancování na okraji války. Obě země rovněž označí Rusko za nepřátelské. Není jiná volba. Podle USA je situace kritická, ale jednání pokračuje.
Británie navrhuje zoufalý krok: Češi a Poláci oficiálně sníží úroveň vztahů s Brity, jak chce Rusko, ale „pod stolem“ zůstanou spojenci. Česko odmítá, Rusko by tím získalo pocit, že má sílu mluvit do našich věcí.
Pak to Rusko zkouší na Ameriku: Nepřejeme si s vámi jít do konfliktu. Když se stáhnete z Evropy, odzbrojíme. Česko znovu žádá informace od spojenců. Neví, co se děje.
Najednou chápu, jak musí být někdy státník tvrdý a zájem nadřadit srdci. Izrael žádá Česko a Polsko o spojenectví, protože Írán hrozí. Musím mu odpovědět, že mu dám všechno, ale spojenectví ne. Není v mém zájmu, protože teď mám své problémy. Když Izrael přesto poděkuje, cítím se docela odporně.
Polsko žádá USA a Británii, aby zhoršily své vztahy s Rusy (jsou přátelské) na znamení solidarity. Česko říká, že by to bylo jen neužitečné gesto. Nechceme přece vyhrocení, ale uvolnění. Ať radši jednají.
Horečná výměna stanovisek pokračuje. Je tristní, když si uvědomíte, že světový mír a přežití vaší země může ztroskotat na tom, že píšete do klávesnice jen dvěma prsty.
O přestávce se u kávy všichni shodnou, že z krize nikdo nic nemá. My nemáme ropu, Rusko nemá peníze za ropu. A ozbrojený konflikt by poškodil všechny.
Ve chvíli nejhlubší krize Česko nabízí mírovou konferenci. Podmínky: 1) spojenci vrátí vztahy s Ruskem na neutrální, 2) všichni uloží zbraně do skladišť, 3) Rusko vrátí vztahy se spojenci na neutrální. V podstatě jde jen o návrat do výchozích pozic. Ropa se dořeší pak.
V šest večer po válce
Všichni souhlasí. Přichází ruské prohlášení: „Jsme ochotni vylepšit vztahy na neutrální. Ale současně říkáme, že jsme připraveni k zdrcujícímu jadernému úderu, pokud budeme napadeni.“ Jako by první půlku psal Gorbačov, druhou Brežněv. Ale je očividné, že jde jen o pokus zachovat si tvář.
Pak ještě Rusko píše stranou Česku: Chceme jednat o částečném stažení USA z Evropy v dlouhodobém výhledu. Vaši podporu bychom ocenili uzavřením smlouvy o neútočení a povýšením vztahů na přátelské. Česko odpovídá, že povýšení vztahů by bylo vítané, ale jen tehdy, až všem poteče ropa a budou záruky, že poteče pořád. To první je nepřijatelné, protože alianci a přítomnost USA v Evropě považuje za hlavní záruku své bezpečnosti.
Ale to byly už jen hrátky. Krize byla zažehnána. Vůkol se rozhostil hluboký mír.
A potom ještě Middle East-Asia Oil Committee oznámil, že obnovuje dodávky ropy.
Když jsme se sešli v šest večer po válce v jedné hospodě, řekl organizátor hry Baker Spring z Heritage Foundation, že Česko získalo nejvíc bodů ze všech zemí za to, jak krizí prošlo. Číšníci se usmívali, hosté v poklidu jedli a popíjeli a vůbec netušili, že vyvázli opravdu jen o fous. Žádný vděk, žádný potlesk.
Hlavně že byl mír. Když se Írán přiznal, že poštíval Rusko, aby nám do střední Evropy něco střelilo, vyvolalo to už jen jediný výbuch. Byl to výbuch smíchu.
. Jaderné hryNa ministerstvu obrany se sešlo sedm lidí, aby na počítačích simulovali, jaké mohou být dopady protiraketového štítu na světovou bezpečnost. Akci zorganizoval vládní zmocněnec pro radar Tomáš Klvaňa ve spolupráci s americkou nadací Heritage Foundation. Říká se tomu Nuclear Games, jaderné hry. Tvůrcem je analytik amerického mozkového trustu Heritage Foundation a odborník na protiraketovou obranu Baker Spring. Hra vznikla kvůli simulaci jaderných krizí v Asii, zejména kvůli KLDR. |
