Franks řekl před časem, že nabízený post zní zajímavě, ale že to ,,není v jeho dosahu". Dal najevo, že po třiceti letech v uniformě by mohl zvolit odchod do důchodu a směřovat dál, což je cesta, kterou zvolil jeho předchůdce Norman Schwarzkopf, který vyhrál první válku v Zálivu a poté odešel.
Oba muži mají podobný osud. Vyšli z úspěšné války se čtyřmi nebývale zářícími hvězdičkami na uniformě. Budoucnost jim nabídla možnosti sahající od memoárů za velké peníze napsané v důchodu až po vysoké místo v Pentagonu. "Bouřící Norman", jak byl Schwarzkopf přezdíván pro svůj pohled na vojenskou taktiku i chování vůči lidem, se rozhodl pro první variantu.
Teď jej bude následovat i Franks, sedmapadesátiletý pomalu hovořící Texasan. Franks v projevu před necelým rokem sám řekl, že nosí uniformu již příliš dlouho. ,,Moje žena mi často připomíná, jak dlouho ji nosím. Připomíná mi, že jsem jí řekl v den svatby, že chci odejít z vojska. Odpovídám jí, že jednou to udělám."
Možná však, že za odmítnutím nabídky ministra Donalda Rumsfelda byly obavy z modernizace americké armády, kterou ministr prosazuje a na niž zřejmě nejvíc doplatí tradiční jednotky, tedy pozemní síly. Řada těch, kteří odmítli, je prý už poměrně dlouhá.
Franks řekl, že nyní chce přednášet a napsat vzpomínkovou knihu. I bez uniformy má však před sebou velkou budoucnost. Může se stát vysoce postaveným manažerem, protože osvědčil schopnosti řídit a má i dobré vztahy v administrativě.
,,Před dvěma roky byl Franks považován za obvyklou verzi představitele tradiční armádní kultury, muže spíše činu než myšlení," řekla americká analytička Loren Thompsonová. ,,Tento pohled nebyl zcela nesprávný. Ale pod tlakem vojenských okolností se projevil jako nápaditá osobnost."
Kontraadmirál ve výslužbě Craig Quigley, který pracoval pod Franksovým vedením, říká, že disciplína a nápaditost, kterou projevil v irácké válce, byla obdivuhodná. "Je to prostě jeho způsob, jak dělat věci," říká Quigley.
Franks projevil pružnost na kritických křižovatkách irácké kampaně. Uveďme některé význačné příklady: zahájení leteckých úderů na předpokládaný úkryt Saddáma Husajna, rychlý nápor k hlavnímu městu přes irácké útoky na americké zásobovací linie a pak rychlý nástup na centrum Bagdádu, jakmile jednotky dosáhly okraje města.
Další z vojenských expertů dodal, že způsob Franksova velení byl "tak kreativní, jak si lze představit".
