Ježíš Nazaretský se podle Matoušova evangelia narodil v Betlémě Marii, ženě Josefově, která byla do té doby pannou. Evangelista v tom vidí naplnění slov starozákonního proroka Izaiáše "Hle, panna počne a porodí syna, kterému bude dáno jméno Immanuel."
Ačkoli se podle křesťanské tradice slavíme Ježíšovy narozeniny 25. prosince a od ledna příštího roku datujeme náš letopočet, dnešní výpočty ukazují, že to muselo být spíš v letech 7 – 4 před počátkem dnešního letopočtu a dost pravděpodobně nikoli v zimě, nýbrž v letních měsících, kdy byli pastýři venku se svými stády. Právě pastýři si všimnou jasné hvězdy na východě, která přivede do Betléma rovněž tři krále… za třiatřicet let poté umírá Ježíš, zvaný "beránek boží", na kříži, aby vykoupil hříchy lidstva.
Legenda o spasiteli, který se narodí 25. prosince, zemře na kříži a po třech dnech vstane z mrtvých, není v dějinách ojedinělá. Totéž se událo v případě perského Mithry (1200 před Kristem), indického boha Krišny (900 před Kristem), řeckého Attise (1200 před Kristem), keltského Hesuse (800 před Kristem)… Podobné atributy měl babylonský Tammuz (2000 let před Kristem) i aztécký Quetzalcoatl (600 před Kristem). Snad nejstarší verzí tohoto příběhu je legenda egyptském o Hórovi (3500 let před Kristem).
Jeden z mnoha spasitelů
Bůh Osiris (Usire) a jeho žena Eset (Isis) byli sourozenci a zároveň manželé, vypráví egyptská legenda. Jejich zlý bratr Sutech (Set) ztělesňující chaos a temnotu bojoval s Osiridem o moc. Nakonec svého bratra úkladně zavraždil a jeho tělo rozsekal na kusy.
Eset se rozhodla manželovu smrt pomstít. Posbírala kousky jeho těla, složila je dohromady a s mrtvým manželem, oplodněna jeho svatým duchem, počala syna, Hóra. Ten se musel jako dítě i s matkou schovávat před strýcem, který chtěl nově narozeného spasitele zavraždit. Matka Eset byla často zpodobňována se synem v náručí.
Ve svých 12 letech začal Hór kázat, měl 12 následovníků. Ve třiceti letech byl pokřtěn Anubem křtitelem ponořením do vody. Dělal zázraky, uzdravoval nemocné, chodil po vodě. Oživil svého otce, který se poté stal vládcem na Onom světě, tak jako Ježíš oživil Lazara. Hórův souboj se Setem je velmi podobný jako souboj Ježíše se Satanem, a to včetně zápasu na vrcholku hory.
Hór po dlouhých peripetiích zvítězí a stane se vládcem Egypta a patronem faraonů. Jakožto vtělení hlavního božstva Ra je bohem slunce. Zlý Sutech slunečního boha zavraždí – ukřižuje ho na nebesích. Ten ale po třech dnech vstane z mrtvých a přinese lidem spásu.
Prakticky totožný je příběh Mithry, spasitele uctívaného perskými zoroastristy (mithraisty), jejichž učení mělo zřejmě zásadní vliv na vznik raného křesťanství.
Zakladatelem učení je mudrc Zarathuštra. Jeho spis Avesta vychází ze stejných kořenů jako indické Védy: stojí na dualitě dobra a zla. Bůh Ahura Mazda stvořil svět spolu se svými služebníky. Má další dva sny, božské principy: Spenta Mainju se rozhodl konat dobro, představuje světlo, pravdu, řád. Angra Mainju se stal ztělesněním zla, temnoty a chaosu.
Podle svých skutků, tedy příklonu k jednomu či druhému principu, se dostane člověk do nebe nebo do pekla. Na konci světa přijde poslední soud, mesiáš a vzkříšení.
Tím mesiášem byl Mithra. Narodil se z panny 25. prosince v nejtemnější jeskyni a přinesl lidem světlo. Měl 12 následovníků. Dělal zázraky, uzdravoval nemocné, chodil po vodě, přemohl býka… Nakonec byl zrazen, ukřižován… ale po třech dnech vstal z mrtvých a přinesl lidem spásu. Byl nazýván pravdou, světlem. Křest ponořením do vody převzali křesťané pravděpodobně od mithraistů.
Ježíš v poušti
Předchůdci prvních křesťanů byli možná Esejští, židovská sekta vyznávající podobné principy jako perští mithraisté. V Palestině měli podle historika Filóna Alexandrijského 4 000 členů, řadových vesničanů i kněží, kteří žili v Kumránském klášteře v poušti u Mrtvého moře. Kněží opisovali Starý zákon a z jejich rukou pravděpodobně pocházejí pergameny s biblickými příběhy známé jako Svitky od Mrtvého moře. Než roku 68 rozehnala Esejské X. římská legie, stihli uložit spisy do hliněných nádob a ukrýt do jeskyně, kde byli roku 1947 objeveny.
Už jako 12letý chlapec, jak líčí Matoušovo i Lukášovo evangelium a jak říkají i některá apokryfní evangelia, Ježíš káže v chrámu. O následujících 18 letech Ježíšova života ale biblické prameny mlčí, nalezneme pouze zmínku, že žil nějakou dobu v poušti. Někteří historikové se proto domnívají, že strávil několik let před svým křtem právě u Esejských. Jejich radikální názory a nepřátelství vůči okolnímu světu se Ježíšovi, hlásajícímu lásku k bližnímu, nezamlouvaly, a tak šel svou cestou.
Janovo i Markovo evangelium začínají až působením Jana Křtitele, dost možná také jednoho z Esejských, který Ježíše ve věku třiceti let pokřtí ponořením do řeky Jordán. Nějaký čas se křtění nových věřících věnují oba dva, ale Ježíš se časem vydává na dráhu potulného kazatele.
Mezi svými přívrženci si vybírá 12 učedníků a po tři roky putuje po Palestině. Dělá zázraky: uzdravuje nemocné, nakrmí hladové, oživuje mrtvé, chodí po vodě, promění vodu ve víno. Na svátky jarní rovnodennosti přijíždí do Jeruzaléma na oslu s olivovou ratolestí jako nový mesiáš. Vyžene z chrámu penězoměnce, a nakonec prozradí při poslední společné večeři apoštolům, co ho dál čeká.
Je zrazen jedním ze svých učedníků, odsouzen římským správcem Pilátem Pontským za podpory židovských kněží k smrti a ukřižován. Po třech dnech vstane z mrtvých. Hrob je prázdný, Ježíš se zjeví svým následovníkům a oni se rozejdou po světě, aby pokračovali v jeho učení.
V hlavní roli Slunce
Proč jsou si příběhy všech mesiášů tak podobné? Autoři knih, které se zabývají astrologickou symbolikou v náboženstvích, říkají shodně: Protože jde o symbolický příběh, jehož hrdinou je Slunce. Takový výklad se zdá být logický. Naši předkové uctívali Slunce jako zdroj všeho života. Hlavní bůh byl vždy jeho ztělesněním.
Mýty starých civilizací leckdy nedávají smysl, protože jsou vytržené z kontextu. Když naši předkové pozorovali hvězdy, slunce, planety a měsíc, dávali jim jména a přisuzovali různé osobnostní charakteristiky. Už desítky tisíc let staré jeskynní malby ve francouzském Lascaux věrně zobrazují tehdejší konstelaci souhvězdí v době ranní rovnodennosti.
Velké civilizace jako Sumer, Akkad a Egypt, už měly velmi přesné znalosti o dráze Slunce na obloze a jeho postavení vůči různým souhvězdím.
Na přesném kalendáři závisel život lidí z těchto kultur, které byly postaveny hlavně na zemědělství. Rok byl rozdělen do 12 znamení, měsíc do 30 dnů. Slunce během roku prochází při své pouti po obloze postupně všemi znameními zvěrokruhu. Nejstarší svátky se tak kromě období sklizně vážou ke dnům jarní a podzimní rovnodennosti a především k letnímu a zimnímu slunovratu.
Teď v prosinci, kdy je den nejkratší, vládne světu zima a tma. Slunce se z pohledu severní polokoule zdánlivě pohybuje na jih, ale 21. prosince se na 3 dny jeho pohyb zastaví. Slunce zdánlivě zemře, ale v noci na přelomu 24. a 25. se znovu zrodí. Ráno se posune opět o stupeň výš na sever a přinese lidem spásu.
Ježíš se narodil 25. prosince a přišli se mu poklonit tři králové, kterým ukázala cestu jasná hvězda na obloze. Když se podíváme na noční oblohu, uvidíme tři jasné hvězdy z pásu souhvězdí Orion, nazývané také tři králové, které se dostanou do linie s nejjasnější hvězdou na nebi, zvanou Sírius. Ta ukazuje přesně k místu, kde toho rána vychází slunce.
Souhvězdí Orion symbolizovalo ve starém Egyptě boha Osirise (Usireva) a vycházející Sírius, věštící příchod období záplav, byl připisován bohyni Eset (Isis). Otec, matka a novorozený syn představovali společně nebeskou svatou trojici.
12 učedníků, 12 znamení zvěrokruhu
Zrození v Betlémě z panny pravděpodobně také odkazuje spíš k událostem na nebi, nežli na zemi, kde o něm marně hledáme historické údaje. Bethlehem znamená v hebrejštině "dům chleba" a je to označení pro znamení panny, tedy období žní. Panna rovněž nese v ruce klas jako symbol úrody.
Přes odkazy v Novém zákoně totiž neexistuje ve starozákonních židovských proroctvích zmínka o mesiáši, který se má narodit z panny. Často citovaný verš proroka Izaiáše vykládaný jako: "Hle, panna počne a porodí syna, kterému bude dáno jméno Immanuel, což znamená bůh s námi" totiž v originále zní spíše takto: "Tato mladá žena (která je už těhotná) brzy porodí syna, jemuž bude dáno jméno Immanuel."
Prorok přitom hovoří o konkrétní ženě, těhotné manželce judského krále Achaze. Uklidňuje ho, že všechno zlé, tedy útok Asyřanů i Severního Izraele, brzy skončí a vše se v dobré obrátí, než jeho očekávaný syn Chizkiáš, který bude nazýván Immanuel, stihne dospět.
Ježíš má 12 učedníků jako 12 znamení zvěrokruhu, ve třiceti letech je pokřtěn. Podle jednoho z výkladů symbolizuje Jan Křtitel stejně jako starověký Anubis Křtitel znamení Vodnáře, jímž musí slunce na své cestě projít. Ježíš dělá zázraky, chodí po vodě a potká na své cestě dva bratry rybáře. Dvěma rybami nakrmí zástup hladovějících. Slunce prochází znamením ryb jak během roku, tak na své dráze během jednoho platónského roku, který odpovídá jednomu cyklu zemské osy, což je 25 729 let. Za tuto dobu obkrouží zemská osa celý pomyslný plášť kužele.
Jeden měsíc platónského roku, 2144 let, pak odpovídá období, které bylo stanoveno jako jeden věk. Perský mesiáš Mithra symbolicky vítězí nad Býkem a přináší věk Berana, Ježíše symbolizuje přechod věku Berana ve věk Ryb. To je pravděpodobný důvod celé rybí symboliky provázející Nový zákon i rané křesťanství.
Pojem beránek boží se může vztahovat jak ke "smrti" znamení Berana, ale i k obětování berana v období jarní rovnodennosti, kdy slunce přechází (překříží) rovník ve znamení berana a je symbolicky "ukřižováno" na nebesích. Vzhledem k tomu, že beraní symbolika je připisována už Hórovi, bude druhá verze pravděpodobnější.
Konec světa?
"Budu s vámi až do konce světa," říká Ježíš učedníkům (Matouš 28:20) na otázku, co si bez něj počnou. A v Lukášově Evangeliu (22:10) dodává: "Až vstoupíme do města, uvidíte muže nesoucího džber s vodou. Půjdete za ním do jeho domu."
Ježíšova slova můžou znamenat prostou útěchu apoštolům a radu, kde nebozí a pronásledovaní seženou nocleh, ale stejně tak mohou mít jiný význam. Originální znění textu může mít stejně tak význam "Budu s vámi až do konce věku." Na různých jiných místech Nového zákona se hovoří o věku, který přijde, nebo o světě který přijde. Muž nesoucí vědro s vodou může symbolizovat nadcházející věk Vodnáře. Možná tedy neskončí tedy svět, ale jen jeden věk cyklu zemské osy.
Kdy se tak stane, anebo jestli se tak už stalo, nevíme. Někteří astrologové tvrdí, že jsme do věku Vodnáře vstoupili už v roce 1914, příznivci hnutí New Age a hippies v 60. letech doufali, že mír a lásku Vodnář přinese v podobě konce války ve Vietnamu. Dnes se očekávání esoteriků upínají spíše k roku 2012, který je spojen s koncem mayského kalendáře. Jiná skupina ale vidí příchod Vondáře až tak na rok 2376.
A aby toho nebylo málo, pokud bychom vycházeli z našeho juliánského kalendáře a brali rok Ježíšova nerození jako počátek kalendáře, vyjde nám, že věk Vodnáře nebo případný konec světa přijde kolem roku 2144. Z tolika variant si vyberou všichni, od optimistických "pravdoláskařů", až po zaryté zvěstovatele strašlivé apokalypsy.
Věčný návrat
Proč se příběh o Mesiášovi stále opakuje? Skotský protestant Alexander Hislop, autor knihy Dva Babylony, se domníval, že za falešným uctíváním boha Slunce v křesťanství stojí sám Antikrist. Totéž tvrdí i některé radikální křesťanské sekty, které se od Vánoc distancují jako od babylonské tradice. Autoři filmu Zeitgeist 1 (Duch doby) zase na příkladu uctívání slunce dokazují, že Ježíš nikdy neexistoval.
Tak jednoduché to ale není. Stejně jako je cyklický pohyb zemské osy a dráha Země kolem Slunce, je i lidské vnímání času původně cyklické. Staré mýty jsou nahrazovány novými, podobnými, jen v nich figurují jiná jména. Možná odrážejí naše dějiny a možná jen naše představy. Lidé mají potřebu symbolicky obnovovat čas, jak píše filozof Mircea Eliadae v knize Mýtus o věčném návratu.
Pro archaické společnosti bylo typické periodické rušení a nové počínání času, rušení dějin. Nový rok měl zvláštní význam coby zásadní hranice mezi starým (špatným) a novým (čistým). Tak se znovu rodí i mýty o spasiteli i o konci světa, který má přijít už velmi brzy…
Dobrá zpráva je, že letos o Vánocích, stejně jako každý rok, nás Slunce opět spasí od tmy.