„Působíme v jednom z těch oborů podnikání, na které koronavirová krize dopadla opravdu těžce,“ říká ředitel společnosti Lukáš Žaludek. Nasmlouvaní hosté nepřijeli na hotely, stravovací zařízení zela prázdnotou. Teď už se situace zlepšuje, ovšem stále není ideální.
Jak obtížně jste více než dva měsíce nouzového stavu přežili?
Nejdříve se omezovala otevírací doba restaurací, na což jsme reagovali nejrůznějšími opatřeními, nabízeli jsme třeba roznosy jídel a dělali tomu propagaci. Než jsme to ale stihli dotáhnout do konce, všechno se totálně uzavřelo. V Napajedlích jsme dělali dva měsíce rekonstrukci restaurace, otevřeli jsme v pondělí a v pátek, na kdy jsme měli naplánováno slavnostní zahájení, jsme museli zavřít. Všichni zaměstnanci zůstali doma, pobírali 100 procent mezd, stát přispíval 80 procenty.
Jaká je situace teď?
Na každém provozu je to jinak, některé aktivity najíždějí pomaleji, některé rychleji. Ale nikde nejsme na sto procentech původních tržeb, u těch nejlepších provozů jsme na 70 až 80 procentech. Do normálu se vracejí expres jídelny, které máme tři. Ubytování se také postupně zvedá, nejpomaleji se rozjíždí restaurace.
Plní se více pětihvězdičkový, nebo tříhvězdičkový hotel?
Asi tříhvězdičkový, přece jen pětihvězdičkový hotel je více vázaný na zahraniční klientelu z byznysu a mezinárodní pohyb je ještě významně omezený. Německy hovořící hosté jsou u nás dominantní skupina. Když jsem včera obsluhoval v restauraci hotelu, seděli tam dva Američané, dva Poláci a manželský pár z Německa. Na druhou stranu i Češi více cestují, takže registrujeme zájem o ubytování ze strany turistů, což ve Zlíně nebývá úplně zvykem. Snažíme se zákazníky oslovit speciálními nabídkami a zajímavou cenou.
Lukáš ŽaludekJe mu 36 let, absolvoval gymnázium ve Zlíně a poté nedostudoval VŠE v Praze. V restauraci Baltaci v Napajedlích začínal jako provozní, pak přešel na tříhvězdičkový Hotel Baltaci ve Zlíně, odtud na pětihvězdičkový Hotel Baltaci Atrium. Společnost, jíž je Žaludek ředitelem, vlastní také tři expres jídelny ve Zlíně, cateringové centrum v Tečovicích, střední školu, hotel na zámku a restauraci v Napajedlích. Skupina Baltaci má asi 100 zaměstnanců. |
Jak vidíte budoucnost jediného pětihvězdičkového ubytování v krajském městě?
Máme v plánu, že hotel ještě letos v létě zařadíme do kategorie 4 hvězdy superior, a to ze dvou důvodů. Jedním z nich je, že když jsme v roce 2010 otevírali, vpluli jsme do ekonomické krize. Řada firem měla tehdy nařízení, že se jejich lidé nesmějí ubytovávat v pětihvězdičkových hotelech. Povolený standard byl maximálně čtyři hvězdy. My jsme museli tou dobou držet pětihvězdičkový standard vzhledem k udržitelnosti dotačního projektu, což nám spíše ubližovalo. Teď už nemusíme. A obáváme se, že pětihvězdičkový status by nám v dnešní době mohl opět více škodit než pomáhat.
A druhý důvod?
Asociace hotelů a restaurací změnila standardy a nová klasifikace přinesla nové požadavky, takže abychom si udrželi standard 5 hvězd, museli bychom mít kromě recepční i konsiéře (stará se o potřeby hostů), portýra (pomáhá se zavazadly), doormana (otevírá dveře). Kvůli 28 pokojům by na recepci byli trvale čtyři zaměstnanci. Tím by cena za ubytování výrazně vzrostla. Abychom měli provoz v souladu s požadavky asociace, zůstaneme na čtyřech hvězdičkách. Pátou hvězdičku na štítu hotelu nahradí písmeno S, superior je něco jako 4,5.
Jakou máte dnes obsazenost na pětihvězdičkovém hotelu?
Tím, že jsme rodinná firma, nejsme tlačeni k tomu, abychom splňovali nějaká čísla. Za deset let jsme na hotelu udělali hodně práce, máme šikovné lidi, určité know-how, v podstatě stálou klientelu. Obsazenost je dobrá, nejsme ztrátoví. Po koronakrizi jsme několikrát dokonce měli kapacitu plně obsazenou. Není to sice náš nejlepší rok, ale zvládneme to. Nouzový stav nás ale omezil i v investičních plánech rozvoje, například jsme chtěli rozšiřovat pětihvězdičkový hotel o 12 pokojů. Kdy začneme, zatím nedokážu říct.
Určitě se ve vašich ubytovacích kapacitách výrazně projevuje, že se nekonají festivaly a velké akce jako Masters of Rock, Trnkobraní nebo Barum Czech Rally.
Ano, je to pro nás zásadní, nenahraditelný výpadek. Masters of Rock je nejvýznamnější akce v kraji, unikátní, ohromná. Díky ní jsme měli celou kapacitu na pětihvězdičkovém hotelu vždy obsazenou. Kapely jsou v rámci metalové komunity světové hvězdy požadující vysoký standard, který jim můžeme nabídnout. Filmový festival, který je pro nás stejně důležitou akcí, je přeložen na září. Doufáme, že se uskuteční.
Před chvíli jste zmiňoval, že jste obsluhoval v hotelové restauraci. Co vás k tomu přimělo?
Okolnosti. Už delší dobu sháníme dva kolegy na obsluhu do restaurace, což není vůbec snadné. Personální problém trvá několik let, naivně jsme si ale mysleli, že v průběhu koronakrize a po ní bude větší zájem o práci. Jenže zatím není. Nevím o někom významném z oboru, že by zkrachoval, zavřel. Tím pádem nikdo volný oproti stavu před krizí na trhu práce není. Navíc se domnívám, že někteří lidé se rozhodli branži opustit i vzhledem k nejistotě, kterou krize přinesla. Takže byť se ve firmě snažíme vytvářet dlouhodobě kvalitní personální politiku, tak je nábor nových kolegů stále problematický. I toto pro nás bylo jedním z podnětů, proč jsme v roce 2015 koupili Střední hotelovou školu ve Zlíně.
Její absolventi by pak měli pracovat u vás?
Byli bychom rádi, kdyby to tak u části z nich bylo. Realita je ale taková, že většina studentů chce jít po střední škole na vysokou. Škole se daří, počet studentů se zvýšil z 80 na 200. Letos jsme měli poprvé převis zájemců nad přijatými studenty. Problém není jen ve výchově a vzdělávání nových lidí do branže. Jde také o udržení stávajících lidí. Je nutné, aby se kvalita zaměstnávání zvýšila. Na úrovni by měl být nejen personál, ale i podmínky a kultura prostředí, a to dnes tak úplně neplatí.
Jak to myslíte konkrétně?
Stále najdete firmy, které mají deset provozoven, ale žádného zaměstnance. Nerozumím tomu, proč stát přerušil povinnost mít EET, což nahrává právě různým ne zcela korektním praktikám. Nejde pouze o to, co hospodský vydělá, ale také o dopad na jeho zaměstnance. Celou branži pak lidé, kteří v ní pracují, považují za nestabilní, nejistou a odcházejí pracovat do jiných odvětví.
Považoval jste opatření státu během koronavirové krize za přehnaná?
Pochopil jsem jeho úlek na začátku, kdy nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Jenže to, co přišlo potom, už ne. Zavání mi to nesvobodou. Svobodu považuji za základní životní hodnotu. Takové zákazy, zavírání a omezování, jakých jsme byli svědky, vytvářejí precedent, který je velice nebezpečný. Mám strach, aby nám v budoucnu nezavírali provozy kvůli chřipce nebo něčemu, co skupina vybraných označí za nebezpečí.
Jak by se podle vás měla podobná situace řešit?
Měla by být nastavena pravidla, postup, nějaká struktura, podle níž se budou lidé v krizové situaci řídit. Mělo by se to více řešit lokálně, ve městech a obcích. Ukázalo se, že se lidé v době krize chovali zodpovědně a chtěli si pomáhat. Byli opatrní, nosili roušky. Nemyslím si, že potřebují od státu zákazy, ale spíše jen odborná doporučení a podporu. A pokud jde o firmy, tak ty zase potřebují plánovat a dostát svým závazkům vůči partnerům a zaměstnancům. Pokud má ale ministr zdravotnictví nebo někdo jiný tlačítko, kterým nás prostě vypne, tak se vytváří nestabilní a rizikové podmínky pro podnikatele. Ti nebudou chtít nabírat nové zaměstnance nebo realizovat investiční záměry.
