O předpokládaném úbytku obyvatel Zlínského kraje se vědělo už začátkem 90. let, ale nic se nedělo. Nikoho nenapadlo, že za příštího čtvrt století se problém rozroste do rozměrů, které už ohrožují jeho růst. Politici zvyklí přežívat volební období se ani nepokoušeli iniciovat programy na zastavení nepříznivého trendu, neboť sami byli bezradní, co s tím. Psal jsem už vícekrát o tom, že štěstí se musí hledat, jít mu vstříc a nacházet možnosti tam, kde je jiní nevidí. Mistrem v tom byl pan Baťa. Uměl z nevýhody (např. z chudého Valašska) stáhnout lidi do výroben a dát jim nevídané mzdy, postavil silnice, budoval obydlí... Tudíž cesta z nedostatku za prosperitou vede od myšlenky (projektu) k jeho realizaci, ale dobrý manažer se musí otáčet, iniciovat projekty, rozvoj, shánět prostředky (např. i přes fondy EU), najít skulinku ke zlepšení, nešetřit námahu, zlepšit vybavení pro volný čas (aquapark, fotbalový stadion, centra volného času...), tlačit na majitele, aby zlepšili stav svých objektů a zařízení, myslet nejen na zítřek, ale i na pozítří a mnohem dál. Nic z toho se nedělo, politici a lobby čekali, až někdo něco udělá, ale sami jen přežívali nebo udělali miliardový sek bez perspektivy (zóna Holešov), proto máme předpotopní dopravu, obě nádraží téměř v rozvalinách, dopravně přetížené centrum, kaprici ekoteroristů znemožněné stavby, podlomený rozvoj prokletou zónou u Holešova atd. atd. Přitom vzor je všude kolem nás, ale dřímajícím politikům nic nedocházelo. Vím, že prosadit potřebnou věc je někdy skoro nemožné, ale i to nám předvedl TB, když potřeboval do Vídně dohodnout zakázky pro armádu, v Otrokovicích mu ujel vlak, takže štval koně do Napajedel, vlak dohnal a věc vyřídil. Dokud budeme čekat, až nám někdo něco dá nebo pomůže šťastná náhoda, budeme dál přežívat a odliv občanů nezastavíme. Ale už dost, píchl jsem do vosího hnízda a kromě toho slohová cvičení nikdo nečte.
