Autor na 99 stranách balancuje na pomezí lidového vyprávění a archeologie. Černý přitom vlastní doma v Provodově soukromou expozici archeologie, kde nashromáždil na stovky artefaktů, jež viděly bezmála tři tisíce návštěvníků.
Mezi nimi je i sedm tisíc let starý předmět nalezený mezi pravěkými střepy v Rackové, který představuje geometricky stylizovaný obličej „Prazlíňana“.
„Nálezy ze Zlínska jasně dokumentují bohatý a dlouhodobý vývoj prosperujícího místa na řece Dřevnici,“ říká sedmapadesátiletý kantor.
Málokdo prý ví, že právě na Zlínsku se lidé usazovali od doby lovců mamutů a v mladém pravěku téměř kontinuálně.
„Zlín byl v době renesance bohatým městem a nejbohatší lidé si zde nechávali přímo v centru, tedy kolem radnice, stavět měšťanské domy. Stavení mívala propojené sklepy, takže je velmi pravděpodobné, že pod centrálním náměstím něco bude,“ domnívá se Černý a připomíná, že podzemí dnešního náměstí Míru je místem, k němuž se lidé od nepaměti vraceli jako k prostoru podněcujícímu fantazii.
„Objevily se třeba legendy o tajemném rytíři Milošovi, jenž se podzemními chodbami toulá dodnes. Jedna historka vypráví o tom, že Miloš koulí pod náměstím svoji hlavu,“ usmívá se Černý, jenž při tvorbě čerpal z knihy Karla Pekárka Starozlínské pověsti.
Současně upozorňuje na fakt, že náměstí stále ukrývá i dosud nepoznané zbytky keltského osídlení, artefakty staré dva tisíce let: „Vzácně se jich několik našlo, ale rozsáhlého archeologického průzkumu podobného tomu v nedalekém Uherském Hradišti nebo Starém Městě se Zlínu nikdy nedostalo.“
Důvod je podle něj prozaický. Na dnes zcela běžný souběh stavebních prací a archeologického průzkumu nezbýval ve dvacátých a následně ani ve třicátých letech 20. století, kdy firma Baťa tvořila v kvapném tempu „nový Zlín“, čas.
„Rychlost stavebních prací nedovolovala zdržovat se průzkumem archeologických nálezů. V rámci společnosti vznikl dokonce interní pokyn nezabývat se jimi,“ přibližuje Černý. „Baťa obdaroval město bydlením a živobytím, ale svým způsobem jej okradl o historii,“ shrnul.
