„Vzpomínám si, jak jsme sekali s otcem,“ říká Radomír Válek ze Zubří. „Je to tichá práce, vstanete kolem páté ráno, sečete, nerušíte sousedy,“ zasnil se. Přiznal, že nechyběla ani slivovice. Avšak jen málo.
Na Soláni je občerstvení taky, hraje cimbálovka, zpívají mužské i ženské sbory. A je zajímavé vidět, že vedle pětiletého chlapce, kterého do závodů přihlásil tatínek, seče i pětasedmdesátiletý Jiří Volek, který skončil se zhruba sto metrů dlouhým úsekem jako první, protože začínal.
„Jsem zvyklý na lepší louky, tady je hodně krtinců a málo rosy. Musel jsem trávu séct výš,“ popsal.
Unavený ale nebyl. Bylo zřejmé, že mu tato činnost problémy nedělá. „Nic mě nebolí,“ ujistil a pobaveně dodal, že z nedalekých Velkých Karlovic vystoupal na Soláň na kole.
A stejně jako mnoho dalších účastníků říká, že i když má doma sekačku, zásadně používá jen kosu. „Seču od ogara,“ říká.
Mezi zhruba čtyřiceti účastníky prochází porota, která trochu připomíná rozhodčí v krasobruslení. „Porota hodnotí délku pokosu, pohyb v bocích, také oblečení. Důležitý je estetický dojem,“ vypočítala organizátorka akce Alena Vašutová, vedoucí Zvonice Soláň. „Chceme ale hlavně připomenout tradici kosení luk,“ zdůraznila.
