Když loni památkáři nástroj na přání radnice rozebrali, zjistili několik funkčních i estetických vad. Na ten největší – a pro další fungování cenného nástroje vůbec nejzáludnější – problém ale přišel až restaurátor Petr Stehlík.
Jakmile se na začátku března pustil ve svém ateliéru v Hodoníně do práce, nevěřil vlastním očím. „Po rozebrání dřevěných píšťal jsem objevil hned dvě věci, které na ně vůbec nepatří,“ líčí.
Čelní i zadní stěny zakrýval silný nátěr neznámou, ale mimořádně trvanlivou hnědou barvou, stejně vybarvené postranní části pak překrývaly ještě vrstvy modrého papíru.
„Bylo jasné, že někdo chtěl vlastní a pro nástroj velmi necitlivou metodou zamezit dalšímu šíření červotoče, který se v píšťalách usídlil,“ poznamenal Stehlík. „Docílil ale pravého opaku a devastaci ještě zesílil.“
Kdo a kdy se restaurátorského barbarství na nejspíš posledním dochovaném nástroji z dílny varhanáře Salingera ze Zdounek dopustil, se nejspíš už nikdo nedozví. Žádné přesné či hodnověrné dobové dokumenty se nedochovaly. K jedné z prvních rekonstrukcí nástroje mělo dojít v roce 1933, některé technické prvky se měnily v 90. letech minulého století.
„Kdy došlo k nabarvení píšťal, nedokážu odhadnout,“ poznamenal Stehlík. „Na každý pád to muselo být hodně dávno, protože moderní barvy je možné ředit, což se mi nyní ničím nepodařilo.“
K odstranění nátěru, bez nějž by celková rekonstrukce cenného nástroje nemohla pokračovat, nakonec nemohl použít ani obyčejný smirkový papír. Kvůli citlivosti poškozených píšťal zvolil louh, jenž ale kvůli jeho agresivním vlastnostem musel rychle smývat vodou. „Louh sžíral štětky i gumové rukavice,“ vysvětlil restaurátor.
Rekonstrukce stála téměř dva miliony
Ještě než přistoupil k louhování, navštívil specializovanou laboratoř ve Veverské Bítýšce. Právě tady totiž funguje jedno ze dvou výjimečných pracovišť v republice, kde dokážou šetrně sanovat dřevo a zničit dřevokazný hmyz za pomoci gama záření. Do ozařovací komory se nakonec kromě píšťal dostala i celá varhanní skříň, kterou Stehlíkovi pomáhal obnovit restaurátor Dušan Rohlík.
Rekonstrukce přišla na bezmála dva miliony korun. Při opravě varhan přitom nešlo pouze o odstranění vad, ale také o celkovou obnovu a udržení nástroje v kondici na další desítky let.
„Varhany, jež patří k našim movitým kulturním památkám, jsou dokladem bohaté historie slováckého města a pro budoucnost mají mnohem větší hodnotu, než je ta vyčíslitelná penězi,“ poznamenala místostarostka Uherského Hradiště Pavlína Jagošová.
Varhany se poprvé po návratu na své místo – nástroj se dostal do mařatického kostela v rámci jeho obnovy v letech 1850 až 1858 – rozezní už tuto neděli 11. prosince a půjde o menší společenskou událost. Bohoslužba spojená s žehnáním nástroje začne ve 14 hodin, mši bude celebrovat biskup Josef Nuzík, který pochází ze Strání.
