Adam je gay, je mu 43 let, pochází ze Zlína a v rodném městě zůstal celý život. Odejít chtěl mnohokrát, zůstal však kvůli rodině.
„Lidé tady se považují za tolerantní, ale když se o někom dozvědí, že má odlišnou orientaci, jsou z něj nervózní,“ říká. „Trvá to, než se uklidní. Po čase je ale většina v pohodě a chovají se normálně přátelsky,“ dodal.
Naopak o generaci mladší vysokoškolák Michal, který pochází z malé obce na Kroměřížsku, se po studiích domů vrátit nehodlá.
„Rodiče s tím dost bojovali, sousedé a známí také. Doma už je to v pohodě, ale mám pocit, že lidé nevědí, jak se se mnou bavit,“ popsal mladík, který strávil rok na studijním pobytu v Nizozemsku a ví, že jako farmaceut nebude mít problém s uplatněním. Právě do této země známé liberálním přístupem se chce přestěhovat.
I podobné příběhy vypovídají o naladění zdejší společnosti. Z rozsáhlého celoevropského průzkumu, který zkoumal chování gayů a bisexuálních mužů, totiž vyplynulo, že ve Zlínském kraji se cítí podstatně méně přijímáni okolím než v jiných regionech Česka.
„Informaci o své sexuální orientaci si nechávají pro sebe, často to nesvěří ani rodině a nejbližšímu okolí,“ uvedl Michal Pitoňák z Národního ústavu duševního zdraví.
Možnost vstoupit do registrovaného partnerství zde zatím využilo 73 párů. Za čtrnáct let, kdy institut existuje, je to jeden z nejnižších počtů v zemi. V přepočtu na tisíc obyvatel je tak ve Zlínském kraji 0,125 registrovaného páru. Naproti tomu Praha, kde jsou čísla nejvyšší, hlásí 0,8 registrovaného páru.
Zajímavá je také otázka sociální podpory, tedy to, do jaké míry cítí lidé s odlišnou sexuální orientací podporu rodiny a přátel. Ta je v regionu nejnižší v rámci republiky, jak ukázala studie.
Čekání na možnost manželství
Důvodů bude víc a těžko určit ten hlavní. Podstatné je i vnímání samotného institutu registrovaného partnerství. Pro mnoho lidí totiž není dostatečně atraktivní. Respondenti průzkumu nejčastěji uváděli, že vstup do něj odkládají proto, že čekají na manželství. Takto odpovědělo 35 procent dotázaných ve Zlínském kraji.
„To je velmi důležité v kontextu konzervativního naladění regionu. Zájem o manželství je totiž konzervativní hodnota bez ohledu na sexuální orientaci,“ vysvětlil Pitoňák a jeho slova potvrzují i další odborníci.
„Proto je potřeba, aby Poslanecká sněmovna co nejdříve hlasovala o zákonu, který umožní manželství pro všechny. Návrh je hotový více než rok a půl, ale ještě se nehlasovalo ani o tom, zda ho poslanci pustí do dalšího čtení,“ řekl předseda správní rady brněnské společnosti STUD Marek Christ.
Přechod od registrovaného partnerství k manželství považují za otázku času. „Společnost na to naladěná je, chybí politická vůle,“ dodal Pitoňák.
Zmíněná čísla mohou souviset také s religiozitou kraje. „Žije zde více věřících lidí a římskokatolická církev dlouhodobě zastává negativní postoj vůči rovnosti a svobodě ne-heterosexuálních lidí,“ připomněl Christ.
Úvaha má podporu téměř v každém sociologickém průzkumu, který se kraje týká. Pravidelně se v nich objevují informace dokazující, že místní obyvatelé staví vysoko hodnoty, jako jsou rodina, víra a tradice.
Registrované partnerství je možné pouze ve Zlíně
Lidi od aktu často odrazuje i fakt, že se dá uskutečnit jen na vybraných matrikách. Ve Zlínském kraji je to pouze na Magistrátu města Zlína. Podobá se svatbě.
„V případě, že partneři projeví zájem o uspořádání slavnostního obřadu, koná se v obřadní síni a je obdobný, jako svatební obřad heterosexuálních párů,“ popsal mluvčí radnice Tomáš Melzer.
Nechybí slavnostní projev či hudební doprovod. Stejně jako svatba se ale může konat i na jiném důstojném místě. Záleží na dohodě.
Ze statistiky magistrátu vyplývá, že zatímco v prvních osmi letech se častěji registrovaly mužské páry, od roku 2014 převažují ženy. I tak se ale obřady počítají jen v jednotkách. Loni jich bylo šest, nejvyšší počet evidoval úřad v roce 2018, kdy partnerství uzavřelo jedenáct párů.
Jako vysvětlení slabého zájmu o registrované partnerství se nabízí i absence velkých měst, která gaye a lesby přirozeně stahují.
„Poskytují jim větší anonymitu a více možností seznámit se s lidmi stejné sexuální orientace,“ zmínila Veronika Dočkalová, předsedkyně společnosti Logos, která se zabývá komunitou lidí s odlišnou sexuální orientací v rámci církví.
Stejný názor má i Jiří Hromada, prezident gay lesbického hnutí. „Na venkově se lidé neodvažují vstupovat do registrovaného partnerství a utíkají do Brna, Ostravy a Prahy,“ mínil.
Ne vždy se ale musí jednat přímo o stěhování. Ze Zlínského kraje jsou velká města v okolních regionech snadno dopravně i časově dostupná. Pokaždé však nejvíc záleží na osobnosti každého jedince.
