Z krytů jsou sklady a sklepy, při nebezpečí pomohou jen hrstce lidí

  • 1
Protiletecké kryty se změnily ve skladiště, ale pokud by se mezinárodní situace vyhrotila a hrozila válka, mohly by, i když jen krátkodobě, sloužit jako improvizované úkryty. Města s nimi proto počítají, ačkoli o bezpečném místu pro záchranu lidských životů už se nedá mluvit.

Nelákají jen milovníky vojenských památek, často na ně narazíte na místech, kde byste je nečekali. Typickým příkladem jsou panelové domy stavěné v 50. letech, na začátku studené války, tedy v období napětí mezi komunistickými státy a Západem.

Evidence je navíc na řadě míst nepřesná. Například ve Zlíně dříve pečlivě vedli statistiku, jenže masivní odprodeje domů v 90. letech ji značně znepřehlednily. Magistrát nyní ví o 64 dříve plně funkčních úkrytech, které byly vyřazeny z evidence.

„Co se týče stálých a plně funkčních úkrytů, těch je na území města celkem sedm, ale podrobnosti k nim z taktických důvodů nezveřejňujeme. Obecně se jedná vesměs o multifunkční objekty, které v době míru slouží jako parkoviště nebo kina,“ vysvětlil Jan Machula z radničního oddělení krizového řízení a obrany.

V případě války nebo jaderné katastrofy by ve Zlíně, kde žije zhruba 76 tisíc obyvatel, našlo v improvizovaných úkrytech dočasný azyl celkem 21 010 lidí, do stálých krytů je možné umístit 6 200 osob.

„Největší z funkčních krytů jsou na sídlišti Jižní Svahy, každý má kapacitu 1 250 osob,“ uvedl Machula.

Údržba stálých krytů, jež zahrnuje pravidelné revize, tlakové zkoušky, opravy vnitřního vybavení a rozvodů energií, je starostí měst. O improvizované úkryty mají naopak pečovat jejich vlastníci. Jde ale jen o doporučení, zakázány jsou zásahy do konstrukce.

„Pracovníci magistrátu chodili do našeho protileteckého krytu ještě tři roky po odprodeji domu větrat a kontrolovat prostory, pak ho ale předali s tím, aby zůstal dál využitelný a nepřestavěl se na klasické sklepy,“ popsal Antonín Bětík, jenž bydlí jednom z panelových domů na Benešově nábřeží ve Zlíně.

Společenství vlastníků domu se nakonec dohodlo, že kryt se bude ve výjimečných případech využívat jako místo pro lidi, kteří potřebují dočasně uskladnit nábytek nebo jiné vybavení domácnosti.

Výjimkou v regionu je Kroměříž, kde nemají ani jeden udržovaný kryt. Poslední z nich, jenž radnici slouží jako„ukázkový objekt“ se nachází pod tamní knihovnou.

„Jeden z bývalých krytů v domě v Máchově ulici funguje jako část spisovny městského úřadu a další, který býval pod dnešním finančním úřadem, se zrušil,“ vyjmenoval mluvčí města Jan Vondrášek.

Důvodem jejich zániku byla kromě vysokých nákladů na údržbu nízká kapacita. „Například kryt pod knihovnou byl určený jen pro omezený počet předem vybraných funkcionářů. V dřívější době se navíc preferovaly pro obyvatelstvo improvizované úkryty, kdy každý, kdo měl sklep, si měl kryt vybudovat sám,“ doplnil Vondrášek.

Do krytů se vejde jen málo lidí

V Rožnově pod Radhoštěm je jediným stálým úkrytem civilní ochrany budova M6 společnosti Energoaqua s kapacitou 300 míst. Uherskohradišťské kino Hvězda je schopné nabídnout prostory pro 900 lidí. Jenže stejně jako v dalších městech zmizela i z tamní radnice po odprodeji panelových domů statistika improvizovaných úkrytů.

„Všechny kryty jsou vyjmuty z úkrytového fondu, předaly se novým majitelům k využití a svoji původní funkci už neplní,“ řekl uherskohradišťský mluvčí Jan Pášma.

Ve Vsetíně se starají o třináct funkčních krytů a pět krytů vyjmutých z evidence kvůli změně účelu využití. Rozprostřeny jsou po celém městě, některé jsou součástí mateřských či základních škol.

„V případě nutnosti jsou schopny ochránit 6 150 lidí. Největší kryty s kapacitou pro šest set osob jsou tři, přičemž jeden se nachází ve středu města a dva na sídlištích,“ uvedla mluvčí Jana Raszková.

Ve Valašském Meziříčí stojí dva kryty v areálu nemocnice a v bývalých kasárnách. „Ve městě máme i několik stálých tlakově odolných krytů civilní ochrany, ale většina je v majetku soukromých firem,“ sdělil tamější mluvčí Jakub Mikuš.

Obecně platí, že s využitím stálých úkrytů při mimořádných událostech a krizových situací nevojenského charakteru nejde počítat. Vejde se do nich jen málo lidí a dlouho by trvalo, než se kryty přemění do stavu pohotovosti. „Pokud by došlo k neočekávané situaci ohrožující lidské životy, obyvatelé by také u nás museli použít improvizované úkryty ve sklepení budov,“ shrnul Mikuš.

Funkční je kryt pod mrakodrapem

Šest metrů pod úrovní mrakodrapu ve Zlíně jsou prostory určené pro Krizový štáb Zlínského kraje. Je tam zasedací sál pro nejméně dvacet lidí, vedle něj místnost vybavená počítačem a velkou obrazovkou pro online přenosy. Opodál toalety, odpočinkové prostory s postelemi, gaučem, úložnými prostory a lednicí.

Díky speciální filtroventilaci místnosti odolají útoku chemických, radioaktivních i biologických látek. Právě odsud by měl velitel štábu, jímž je hejtman, udílet v případě nutnosti rozkazy k řešení některé z výjimečných událostí.

„Chráněné pracoviště krizového štábu je za pomoci optického kabelu napojeno na jeho stálé pracovní skupiny ze všech třinácti obcí s rozšířenou působností,“ popsala mluvčí hejtmanství Soňa Ličková. Celý systém je také nezávislý na tom, jestli je právě k dispozici funkční internet nebo elektřina.

Zázemí pro členy krizového štábu a stálé pracovní skupiny pojme šedesát lidí, a přestože se nachází poměrně hluboko pod zemí, na mobilu je vidět stále kvalitní příjem signálu.

„Krizový štáb si už místo pro mimořádné situace vyzkoušel,“ uvedla Ličková. „Zasedal tady pravidelně například při povodních v roce 2010 nebo o čtyři roky později při řešení následků výbuchů dvou muničních skladů ve Vrběticích. Kvůli této události se v podzemí sešel devětadevadesátkrát.“

Na „hlavní stan“ krizového štábu navazují podzemní chodby, které vedou pod bývalý tovární areál. V případě zavalení hlavního vstupu a východu, jenž se nachází pod recepcí mrakodrapu, je k dispozici rovněž několik nouzových výlezů. Jsou v takzvaném nezavalitelném prostoru.