Měli seskočit do nízkého porostu, který je pro první chvíle ukryje. Ve skutečnosti se však čtyři muži z výsadkové skupiny Carbon snášeli do hustého lesa. Byla noc z 12. na 13. dubna roku 1944.
Na zem se nakonec dostali, přišli však o většinu vybavení. A co hůř, i o vysílačku.
"Dopadli navíc daleko od sebe a už nikdy se nesetkali," vyprávěl historik Lubor Nedbal.
A zaplněné náměstí v Uherském Ostrohu mu tiše naslouchalo. Pak padla k zemi bílá plachta, která dosud halila nový památník před zdejším zámkem.
Až tady, o sedmdesát let později, jsou František Bogataj, Jaroslav Šperl, František Kobzík a Josef Vanc alespoň symbolicky znovu spolu.
Dosud se totiž nesetkala na jednom místě ani jejich jména, i když samostatně jsou rozeseta na různých pamětních deskách.
Vzpomenout na ně přišli lidé z Ostrohu a okolí, ale i vysocí představitelé armády, či zástupci vlád České i Slovenské republiky.
Paraskupiny ve Zlínském krajiCelkem bylo na území protektorátu vysazeno 35 paraskupin, které čítaly 88 mužů. Do dnešního Zlínského kraje a jeho blízkosti mířilo nejméně pět z nich. Operace EMBASSY Operace POTASH Operace CARBON Operace CLAY Operace ZINC Zdroj: http://jednotky.webnode.cz |
"Vraceli se na území nepřítele a věděli, že jejich přežití se odhaduje na tři měsíce," upozornil historik a armádní plukovník Eduard Stehlík. "Byli to přitom mladí muži, kteří chtěli žít, smát se a mít rodiny," dodal.
Jeden z nejvýznamnějších seskoků
Vanc s Kobzíkem zůstali po seskoku spolu, o tři týdny později je však našli v obci Rudice němečtí četníci a po krátké přestřelce spáchali parašutisté sebevraždu.
Bogataj se vrátil do Uherského Ostrohu a začal organizovat odboj. Později se s ním zkontaktoval i zbylý člen, Jaroslav Šperl.
Spojili do té doby roztříštěné skupiny a do odboje zapojili 21 měst a obcí. Od ledna 1945 pak vyslali do Londýna 230 depeší a označili dvě desítky bezpečných ploch pro shoz zbraní. Díky tomu se do oblasti dostalo obrovské množství materiálu.
I když začal smolně, historici výsadek Carbon hodnotí jako jeden z nejvýznamnějších. Přesto se o něm, podobně jako o dalších, dlouhá desetiletí mlčelo. Dokonce i tam, kde k němu měli lidé nejblíž, v Uherském Ostrohu.
"Pro nás, děcka narozená po válce, to bylo zapovězené téma," potvrzuje jedna z místních žen. "Bogataj tady nebyl, odešel do zahraničí a nemluvilo se o něm," krčí rameny.
Stejnou zkušenost má i její vrstevnice. Doma sice jméno válečného hrdiny občas padlo, děti u toho ale být nesměly. Brzy po válce z něj komunistický režim udělal nepřítele státu.
"To když se sešel tatínek se strýcem, tak se řeč stočila k Bogatajovi a komunistům. Maminka ale vždycky jen sykla a hned nás strkali ze dveří," vzpomíná žena. Ani jedna nechce prozradit své jméno.
Bogataj utekl i před komunisty
Mít britský vojenský výcvik bylo za války zrovna tak nebezpečné jako po ní. A František Bogataj tak ze země utíkal dvakrát, aby jí pomohl.
Poprvé na samém konci roku 1939. Mnichovská zrada ho zastihla na západních hranicích země.
"Jako voják se odmítl smířit s tím, že zemi nesmí bránit, a okamžitě se zapojil do ilegální vojenské organizace Obrany národa," vypráví kronikářka města Věra Hendrychová. To ona se před lety zasloužila o to, že jméno Bogataj už není tabu (více zde).
Bogataj se stal velitelem úseku Uherský Ostroh a ve městě a okolí našel řadu odhodlaných spolupracovníků. S gestapem za zády však nakonec zemi opustil a následující rok už byl ve výcviku skotských instruktorů v Anglii.
Rád prý připomínal, že je po tatínkovi napůl Srb, a jihoslovanská krev byla znát i v jeho povaze. Měl vlastní názory, pověst sekáče a mimořádné velitelské schopnosti.
Nadřízení ho popisovali jako národnostně uvědomělého muže, který za všech okolností splní své povinnosti. Také varovali, že se pro něj těžko bude hledat skupina. "Prohlašoval, že by šel nejraději sám," upozornil Nedbal.
Podruhé odešel v roce 1948. Dalších šest let pak bojoval proti komunismu se stejným zápalem jako proti nacismu.
Zbytek života strávil ve Spojených státech, kde v roce 1999, ve věku nedožitých 86 let, zemřel. V USA dožil i poslední člen paraskupiny Jaroslav Šperl. Zemřel před devíti lety.
