"Je to nejstarší lokomotiva svého druhu v republice. Dávali jsme ji dohromady přes dva roky. Všechno bylo zrezivělé," uvedl 72letý Vladimír Fabík, bývalý strojvůdce valašskomeziříčského depa, který se podílel na zprovoznění lokomotivy.
"My čtyři, co jsme se do toho pustili, už jsme v důchodu, ale dovedli jsme svou práci do zdárného konce," dodal s úsměvem.
Vladimír Fabík, bývalý strojvůdce valašskomeziříčského depa, u lokomotivy Tyliška z roku 1896, kterou spolu se svými kolegy zrenovoval
Zprovoznit tak starý stroj nebylo zrovna jednoduché. "Legrace to určitě není, pracovali jsme podle plánu z Rakousko-Uherska. Některé svářečské práce jsme nebyli schopni sami zvládnout, takže nám pomáhali místní svářeči," vysvětluje Fabík.
Každý z takových historických strojů má své jméno, výjimkou není ani valašskomeziříčská lokomotiva. "Byla pokřtěná při zprovoznění na jméno Tyliška po našem vrchním přednostovi Tylichovi, ale my jí říkáme Kocůr. A proč Kocůr? To pojmenování se dědilo, prostě vždycky to byl Kocůr," směje se Fabík.
Kromě zážitků z jízdy historickým parním vlakem si děti odnesly samozřejmě i sladkou odměnu. "Těm hodným dáváme perníčky, ale jestli najdeme nějaké zlobivé dítě, dostane uhlí z naší parní lokomotivy," říká Bernard Nišun, strojvůdce v roli Mikuláše, kterého samozřejmě doprovázel anděl s čertem.
