Do supermarketu Macy´s přišla v roce 1974 nesvá, že se však nákup stane tak indiskrétní věcí a ponižující zkušeností, to netušila. Asi dvacetiletý, uhrovitý prodejce jí svižně ukázal, kde jsou vystaveny osobní masážní strojky Hitachi Magic Wand. Ochotně, úslužně, jako profesionál.
Jenže potom se jí, když si jeden chtěla koupit, přede všemi zeptal: „A na co ho vlastně budete používat?“ Dell Williamsová zamumlala něco o tom, že ji bolí záda, kupovala ho však stejně jako jiné ženy pokoutně z jiných úmyslů: dal se použít i jako masturbační pomůcka. A připadala si svlečená do naha. Cítila, jako by všichni zákazníci kolem ní kvůli dotěrné otázce věděli, jak neslušné jsou její úmysly se strojkem.
„Onoho dne jsem z Macy´s odešla, v rukou jsem svírala svou hnědou, tuctovou, nenápadnou tašku a myslela si: někdo by měl otevřít obchod, kde si budou ženy moci tyto věci koupit, aniž by se jich nějaký výrostek ptal, co s nimi budou dělat,“ napsala později ve svých pamětech. Byly to paměti ženy, která takový obchod otevřela.
Služba vlasti a pozvání na kobereček
Dell Williamsová se narodila v roce 1922 na Manhattanu, jméno jí její židovští rodiče dali podle literáta, socialistického novináře a stoupence kontroly porodnosti Floyda Della. Jako děvče byla znásilněna na milostné schůzce, další tragické zkušenosti se jí dostalo, když po románku v době války otěhotněla a podstoupila ilegální a bolestivý potrat.
Živila se jako herečka a za války se přihlásila do Ženských armádních jednotek, přidělili ji k oddělení zábavy, měla se starat o volný čas vojáků. Skončila jako kráska, co má okázale chodit kolem piana při hudebních vystoupeních. Nic důstojného, ale na to si nestěžovala. Nelíbila se jí kvalita hudební produkce a kritizovala ji s jedovatostí sobě vlastní, později o sobě ostatně mluvila jako o „drobné ženě s velkou, prořízlou pusou“. „Podívejte, mně nevadí chodit kolem piana, ale ty dvě zpěvačky prostě nemají na to, aby naše vojáky bavily. Ti muži už byli zraněni dost i bez nich,“ sypala ze sebe, když dorazila do majorovy kanceláře. Byla přeložena a dostala vlastní armádní show v rozhlase.
Po válce se stala účetní. Nejdříve jí řekli, že „ženy nemohou být dobré účetní“. Zapřela se a stala se úspěšnou účetní v jedné z největších newyorských firem v oboru. Nepřizpůsobovala se společenským konvencím. Za její proválečné angažmá se jí ale stát neodměnil pochvalou, dostala se před Mccarthyho komisi pro neamerickou činnost: zaprvé proto, že se zastávala hollywoodských umělců, kteří byli politicky perzekvováni kvůli komunistickým, protivlasteneckým aktivitám, zadruhé proto, že sama byla členkou komunistické strany.
Právo na orgasmus bez studu
Nejvíce se ale na jejím životě podepsalo to, že v roce 1974 přišla na přednášku umělkyně Betty Dobsonové. Stala se jí osudnou, je příkladem toho, jak jeden moment dokáže narýsovat celý život. Feministka mluvila o ženských právech, ale hlavně o ženském nároku na sexualitu. Velmi otevřeně, explicitně. Mluvila hlavně o masturbaci, o tom, že na ni mají nárok i ženy, nejen muži, že to nemá být tabu, že sexuální potěšení nesmí být vlastnictvím mužů. Po vystoupení se Dell Williamsová rozhodla jít si koupit onen výrobek od Hitachi, oficiálně cylindrický masážní strojek na bolavé svaly, který se však dal, jak důrazně doporučovala Dobsonová, použít i jinak.
Po nešťastném nákupu si ho nakonec Williamsová z obchodu odnesla. A s ním i dvě zkušenosti. První byla ponižující. Druhá byla skvostná, nebeská, osvobozující, to když ho doma použila, zažila totiž první obrovský orgasmus. Závěr? Ženy by měly mít právo na podobné orgasmy bez pocitu studu.
Evina zahrada
Rozhodla se tomu pomoci, založila obchod Evina zahrada, nejdříve jako poštovní rozesílací službu, která nabízela jen tři položky, osudný Hitachi Magic Wand, potom vibrátor Prelude 3 a Dodsonové knihu Osvobozující masturbace. Věci skladovala ve svém bytě na dvanáctém podlaží West 57th Street, jenže to brzy nestačilo. Neodhadla poptávku, brzy byla zaplavena objednávkami, žen se zostuzující zkušeností a přirozenou potřebou bylo očividně více. Proto podnikání změnila v kamenný obchod, sídlil kousek od jejího domu.
Newyorský sexshop Eve's Garden
Nejprve do něj měli zakázaný přístup muži. Williamsová napsala, že chtěla „vytvořit prostředí, kde by mohly ženy svobodně prozkoumávat vlastní sexualitu v soukromí a bezpečí“. Nakonec byl otevřený všem a napěchovaný vibrátory, navoněnými kondomy, pomůckami pro bondáž a literaturou, byl to ojedinělý sexshop s bohatou knihovnou o ženské sexualitě.
Ach, ta spiritualita
V roce 1998 obchod prodala, pořád se ale účastnila jeho provozu. O sedm let později vydala, už jako legenda, paměti s podtitulem „Jak se slušné židovské děvče stalo majitelkou sexshopu v Bronxu“. Chtěla jsem dát ženám moc skrze to, že pochopí, uznají a osvojí si vlastní sexualitu, psala v nich.
Své misi zůstala věrná do konce života. „Chtěla se zaměřit na spirituální stránku sexu a cítila, že kdyby každá žena dosáhla orgasmu, byl by na světě mír,“ zprostředkovala po její smrti její vyznání, které zní lehce utopisticky, Kim Ibricevicová, současná manažerka Eviny zahrady. „Mým neochvějným přesvědčením je, že orgastické ženy dokážou změnit svět. Tím mám na mysli, že žena, která je zbavená sexuálních pout, je zbavená pout politických, sociálních, ekonomických a je nezastavitelná,“ napsala sama Williamsová ve svých memoárech Revoluce v zahradě.
