"Když nezvládali platit nájem, řekli jsme si, že nejlepší bude tuhle kapitolu prostě uzavřít," prohlásil v srpnu zástupce majitele nemovitosti, v níž klub sídlil. A skutečně, druhého září se ona kapitola opravdu dočetla, peep show stáhla rolety, neony vyhasly.
Proč ale zavření jednoho erotického podniku kdesi v sanfranciské čtvrti North Beach vyvolalo tolik halasu po celém světě? Protože nebyl jen jedním z mnoha. V análech erotické zábavy není zapsána peep show Lusty Lady zlatým písmem jen proto, že fungovala plných sedmatřicet let.
Její jméno v nich tak blyštivě ční proto, že byla baštou něčeho, co by člověk v potemnělém klubu, kam se chodí, nebuďme pokrytečtí, především masturbovat, nečekal: baštou feministických hodnot a úsilí o důstojnější pracovní podmínky.
Panoptikum se zvláštním půvabem
Nejprve však nalistujme samotný úvod příběhu. Podnik se otevřel roku 1976 a nabízel lákavou novinku, šestnáctimilimetrové pornofilmy, které mohli návštěvníci, jednotlivě či v párech, sledovat v oddělených kabinkách vybavených papírovými ubrousky.
Po sedmi letech majitelé nabídku inovovali, hlavním lákadlem se stalo podium s nahými dívkami, kolem něho opět kabinky. Ani v nich nescházely ubrousky. A pro ty, co si rádi připlatí, pak majitelé zavedli ještě explicitnější VIP a soukromé show, kde mohli návštěvníci "tanečnice" "dirigovat".
Byla to zvláštní říše, do přítmí kabinek se stahovali nejrůznější zákazníci. Ušmudlaní smolaři, kteří na sex zadarmo nikoho nesehnali a na ten placený neměli dost peněz. Ctihodní úředníci, kteří se do kójí utíkali, protože nikde jinde si nemohli užít orgasmus v přestrojení za ovečku. Přiopilí dělníci v kostkovaných flanelkách, co tam zavítali cestou z baru, mladíci, co si netroufli do nevěstince. Sadisté i masochisté, fetišisté, pankáči, bohémové (jsme v San Francisku!), jednotlivci, páry, mladí, staří.
"Někdy jsem se cítila jako terapeutka či sociální pracovnice," vzpomínala bývalá tanečnice z Lusty Lady Cammie Touloi, která tamní groteskní svět nafotila.
Atmosférou, v níž se mísilo soukromé, dokonce velmi intimně soukromé, s veřejným a zvláštní spiklenectví s ostychem, se však peep show Lusty Lady od jiných obdobných zařízení nelišila. To, co jí postavilo na svého druhu piedestal, byly ženy, které v ní pracovaly.
Hrdá bytost tam za sklem
Vůbec totiž neodpovídaly stereotypním představám o bezbranných obětech sexuálního průmyslu.
"Zjistili jsme, že řada z nich byly studentky, ženy s akademickým vzděláním, s dobrým politickým přehledem, ženy, které byly feministky, které se zajímaly o obecnější témata ze sociálního pohledu," uvedla později členka odborů, které tanečnice oslovily. Zaměstnankyně peep show nechtěly být jen hadrem na holi. Na druhé straně skla, před nímž si dělal dobře zákazník, byly, jaké překvapení, ženy, které věděly, co je to hrdost.
Ukázalo se to roku 1996. Ke zděšení majitelů podniku se tehdy zaměstnankyně postavily horšícím se pracovním podmínkám, špatným platům, šikaně, neprůhlednému systému směn, diskriminaci ne-bílých tanečnic. Především však nesouhlasily s tím, že majitel dal zákazníkům možnost si tanečnice bez jejich souhlasu natáčet.
To, co následovalo, byla ohromná jízda. A hlavně nevídaná. Lusty Ladies se daly dohromady, dokázaly přesvědčit odbory zaměstnanců ve službách, že mají právo se brát za svá práva, a staly se jejich pobočkou. Pak začala válka se šéfy. Ti si na ně najali právnickou firmu známou agresivním protiodborovým vystupováním, zastrašovali a propouštěli. Odpovědí byla divoká stávka.
O Lusty Lady vzniklo několik fotografických výstav i dokumentů. Nejznámějším je film Live Nude Girls, Unite! spisovatelky a stand-up bavičky Julie Queryové. Ona sama v podniku pracovala jako striptérka.
Avantgarda. Jednou za čas se peep show změnila ve výstavní prostor, dávala prostor erotickým fotografiím a kresbám. Jednou ročně pak dělala den otevřených dveří, kdy se mohli návštěvníci podívat i do místností pro personál.
Nakonec šéfové sklonili hlavu. Do podepsané kolektivní smlouvy tanečnice prosadily nemocenskou a dovolené, ale taky v ní, a s gustem, používají slovo "pussy" (ne právě spisovný výraz pro vaginu). Přes protesty pokryteckých firemních právníků, podle nichž se oním slovem tanečnice dopouštěly sexuálního obtěžování sebe samých.
O tom, jakou moc a vliv si tanečnice bojem vydobyly, svědčí historka o tom, jak navštívily své kolegyně z podniku Lusty Lady v Seattlu, který patřil témuž zaměstnavateli. Přijely je informovat o tom, jak se organizují, a poradit jim s jejich problémy. Stačila tahle jediná návštěva a šéfové slečnám ze Seattlu okamžitě zvedli plat o jeden dolar na hodinu a odvolali diskriminační opatření, podle něhož si tanečnice musely při vystoupeních zakrývat tetování a piercing.
Družstevní erotika
Tím ale podivuhodná historie klubu nekončí, další výzva zaklepala na dveře kolektivu odvážných žen v roce 2003. "Zavíráme," řekli jim tehdy majitelé. Tanečnice prý váhaly jen chvilku: "Proč bychom podnik nekoupily a neprovozovaly ho samy jako družstvo?"
Pro všechny to byl krok do neznámého, musely najednou řešit finanční plány, jednat s pojišťovnami, s pronajímateli. A nenechme se plést, nešlo o malou firmičku, podnik měl tehdy zhruba stovku zaměstnanců, sedmdesát bylo striptérek, zbytek tvořili pokladní, vyhazovači a uklízeči. Nakonec peep show družstvo převzalo. Vstoupila do něj drtivá většina zaměstnanců.
A přišly velké změny – a i ty vysázely jméno Lusty Lady na seznam světových peep show tučným písmem. Místo manažerů si od té doby hodnotily pracovní nasazení na podiu vzájemně samy kolegyně. Posty manažerů se zrušily, vedoucí úlohy byly volené a rotovaly. Lusty Lady byla jedním z mála podobných podniků, který zaměstnancům platil zdravotní pojištění.
Peep show se s hrdostí otočila zády k diktátu "ideálu krásy" a silikonových barbín: na podiu se svlékaly ženy různých velikostí, hmotností, etnicit, striptérky s kérkami a piercingem. Byli jsme jako rodina, jako sestry, popisovaly atmosféru v kolektivu tanečnice, dělat u nás striptérku bylo, jde-li o sexuální obtěžování, bezpečnější než dělat sekretářku v advokátní kanceláři.
Díky sexuálně pozitivnímu feminismu, který peep show hlásala, se kolem ní vykreslila aura originality a avantgardy. Lusty Lady se stala stejným symbolem San Franciska, jako byl například slavný most Golden Gate Bridge. Lusty Lady patří k pamětihodnostem San Franciska, říkala nevlastní matka Bila Gatese, která řídí umělecké muzeum, které bylo hned přes ulici od peep show.
Měly ale přijít i horší časy.
Zašlý starý svět
Nebyla prvníPeep show Lusty Lady byla nejznámějším případem odborové angažovanosti pracujících v sexuálním průmyslu, ale ne prvním. Již v roce 1905 založily prostitutky v Montaně Whores´ Union No. 125. Sloganem "Proletáři všech zemí, spojte se!" se ale neřídily, chránily si vlastní pracovní trh, jejich sdružení vzniklo jako reakce na příchod lehkých žen z Francie, které snižovaly ceny poskytovaných služeb. V roce 1993 pak založila odbory více než stovka tanečnic, barmanek a vyhazovačů klubu Pacer´ v San Diegu. Odbory si však na rozdíl od Lusty Lady nevymohly, aby musel každý nový zaměstnanec vstoupit do odborů, jejich pozice proto nebyla tak silná. |
Ten zlý svět totiž nezůstal tam venku, za dveřmi Lusty Lady. Nejsilněji se ozval v roce 2006, kdy se nechal jeden ze zaměstnanců – mužů slyšet, že nadměrné angažmá silnějších žen na podiích vede k poklesu zisků klubu (sanfranciskému listu The Guardian nicméně stál podnik za to, že si dal tu práci a doložil, že k poklesu nedocházelo).
Tenhle názor jde proti všemu, za čím v Lusty Lady stojíme, znělo na jednom pólu emotivní debaty, která v převlékárnách peep show následovala. Jedna věc je, co si o standardech krásy myslíme my v Lusty Lady, jenže druhá, co si o něm myslí zábavní průmysl – a my jsme jeho součástí, to je realita, připouštělo se na druhém. A taky se vynořila otázka: když se staly odbory de facto zaměstnavatelem, kdo hájí zájmy zaměstnankyň?
Ne, konkurenční prostředí za dveřmi nezůstalo. Tím největším soupeřem Lusty Lady přitom nakonec nebyly sesterské podniky se standardizovanou krásou, definitivní úder přišel z docela jiné váhové kategorie: peep show porazila internetová pornografie. Starý svět se přežil, kvůli erotické podívané už nebylo třeba překonávat stud a vyrážet na speciální místa. Vykřičenou zábavu vytlačila svatouškovská aktivita pod stolem v kanceláři. S Lusty Lady tak ve skutečnosti končí celá jedna kapitola historie sexuálního průmyslu.
"Máme různé sny a touhy,"psalo se na webu Lusty Lady, "některé z nás doufají, že vydržíme dalších třicet let, a některé, že aspoň do konce tohohle roku. Některé doufají, že pomůžeme dosáhnout toho, co se podařilo nám, i ostatním podnikům, snad s menšími potížemi. Všechny z nás doufají, uděláme z Lusty Lady tu nejslavnější peep show na Zemi."
Na dalších třicet let to nedalo. Nejslavnější peep show se ale z dobrých důvodů Lusty Lady stala.
