Z kohoutku crčela voda. Díval se, jak stéká přes jeho ruce a na dně umyvadla se barví dorůžova. Na podlaze koupelny se válely svršky zamazané temně rudými skvrnami. Pak pohlédl do zrcadla a tiše pronesl: „Jsem vrah.“ Když si oblékal sváteční košili a sako, už věděl, kam povede jeho cesta.
Nad jeho hlavou sváděli souboj kamenní Titáni. Na chvíli se zastavil. Nádvoří bylo úplně prázdné. Prošel Matyášovou branou až na třetí nádvoří. Zatlačil na madlo skleněných dveří, na kterých byl nápis Kancelář prezidenta republiky.
Úředník za stolem zvedl oči. Proti němu stál asi třicetiletý muž v obleku, nervózně přešlapoval, až po dlouhých vteřinách ticha pronesl: „Zavraždil jsem svoji družku Věru a přišel jsem poprosit soudruha prezidenta o milost.“
Chvíli nad ní jen tak stál, díval se, jak se po dlažbě rozlévá krev. Věra se nehýbala. Pak se otočil a pomalu odcházel. Sekeru vrátil na její původní místo a vydal se zpátky na ubytovnu.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
