Analýza vlasu z místa činu pomohla už usvědčit nejednoho zločince, mnohdy ale přivedla na šibenici ty nepravé. Jde snad o nepřesnou metodu? Nebo selhává lidský faktor? Možné je obojí.
Kdybychom chtěli začít od začátku, musíme se vrátit do poloviny 19. století. Tehdy si v Paříži začali všímat toho, že vlasy jsou díky častému výskytu a hojnému množství vhodné pro identifikaci osob nebo rozlišení zvířat. Moudré, ale samotnou forenzní analýzu vlasu provedl známý německý lékař Rudolf Virchow až v roce 1861. Od té doby začal postup zajímat celou řadu kriminalistů a nejrůznějších odborníků, stejně tak ale proti němu mnozí vystupovali. Zatímco jedni hovořili o „přesnosti“, další o „pravděpodobnosti“, již to bylo poněkud alarmující. V každém případě měly vlasy možnost se plně ukázat v osmdesátých letech minulého století, tehdy došlo k rozmachu analýzy DNA. Ta je v podstatě největší konkurencí mikroskopického zkoumání vlasů.
Odborníci na mikroskopické porovnávání vlasů poskytovali soudům chybná stanoviska, což v několika desítkách případů vedlo k trestům smrti. Na veřejnost se náhle dostaly děsivé případy.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
