Znáte ten pocit, kdy se vám splní něco, o čem jste vždycky snili? Mě to potkalo tento víkend.
Osobně jsem sledoval zahájení mistrovství Evropy přímo na stadionu St. Jakob Park (nebo-li Joggeli). Navíc, naši hráli úvodní zápas. Co víc si přát...
Přes sedm tisíc Čechů a Češek změnilo Basilej, z které si sportovní novináři dělají legraci, že je městem důchodů, na jeden velký Staromák.
Jen z Prahy dopoledne vystartovalo 14 zvláštních letadel (když jde o fotbal, musí ekologie ustoupit), další přijeli vlakem, autobusy nebo autem.
Ze Smíchova je to na severozápad Švýcarska 734,8 km, což podle plánovače tras při předpokládané průměrné rychlosti 74 km/h zvládnete za 9 hodin a 56 min.
Na letišti jste mohli potkat kde koho, od Jiřího Paroubka po Miroslava Kadlece, vicemistra Evropy z Anglie 1996.
"Komu fandíš? Já Slavii, jmenuju se Jarda," představil se mi čtyřicátník s moravským přízvukem, který si v letadle vypravovaném operátorem T-Mobile sedl na sedačku vedle mě.
To jsem ještě netušil, že se spolu po zápase ztratíme skupině, budeme šlapat tři kilometry neznámo kam, protože ani jeden jsme si nepamatovali, z kterého směru jsme přišli, a nakonec se také rozdělíme, abychom se potkali až na letišti.
Město důchodců pod dohledem PČR
Na basilejském letišti na nás po příletu čekalo přivítání, které bych si s radostí odpustil. "Policie České republiky vás vítá na letišti v Basileji," neslo se z ampliónů v příletové hale.
Sporťáci měli pravdu, nebýt fanoušků, Basilej by se tvářila, že se jí evropský fotbalový šampionát netýká. Ano, pár lidí se hlásilo k domácí reprezentaci vlajkami s helvétským křížem v oknech, ale festival zábavy, jaký fanouškům nabídla německá města o dva roky dříve na mistrovství světa, se nekonal.
Hlasití Češi byli pro místní (opravdu mezi nimi převažují důchodci) atrakcí, něco na způsob potulných cirkusáků.
Dokonce pro nás vytiskli i speciální Fan Guide - průvodce po Basileji.
"Švýcaři jsou relativně rezervovaní," upozorňují v něm Čechy.
Na řadu věcí prý reagují bez pochopení (močení na veřejnosti počínaje a vtipy o Švýcarech konče), ALE - dodávají - "když na nás nepůjdete zhurta, rádi se k vašemu veselí připojíme". - čtěte speciální přílohu iDNES.cz k fotbalovému Euro
Brožurka vznikla zřejmě z obavy, abychom jim pod vlivem alkoholu nezačali vykládat nějaké fórky o neutralitě nebo skrytých bankovních kontech nacistů.
Bez obav...
To švýcarské ALE ostatně můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. S jedním Švýcarem jsem po zápase močil u plotu, dali jsme se do řeči a nakonec si vyměnili dresy.
Zápas mě stál hodně sil, kluci hráli špatně. Celý jsem ho prostál a prokřičel.
Splnil se mi ovšem sen.
Vždycky jsem záviděl všem, kteří na vlastní oči sledovali zahájení mistrovství světa nebo Evropy.
Teď jsem mezi nimi.
Ještě aby Bohemka vyhrála titul - a můžu v klidu umřít.
