Zhruba 12,5 milionu lidí. Tolik jich obchodníci násilím nahnali mezi lety 1515 a 1865 do lodí v přístavech na atlantském pobřeží Afriky, aby je odvezli na americký kontinent produkovat zisky na tamních plantážích. Dva miliony žen, mužů a dětí cestu nepřežily.
Jaké stopy zanechal obchod s otroky v genetické mapě? Souhlasí dokumenty otrokářských lodí s genetickým zkoumáním současných obyvatel? Z jakých částí afrického kontinentu oběti otrokářství do Severní a Jižní Ameriky mířily? A kam? Unikátní a průkopnický výzkum vydaný v magazínu American Journal of Human Genetics se snaží odpovědět právě na to.
„Výsledky vcelku souhlasí s lodními záznamy a dalšími historickými dokumenty,“ prozradil serveru Gizmodo jeden z autorů studie Steven Micheletti. Dochované písemnosti tvrdí, že 5,7 milionu otroků bylo na americký kontinent přivezeno z Angoly a Demokratické republiky Kongo. A genetický průzkum potvrdil, že současní Afroameričané mají nejvíc genetických spojení právě do oněch dvou zemí.
Pečlivé účetní otrokářství
Dokumenty přitom vědci čerpali z projektu Slave Voyages, který shromažďuje záznamy o 36 tisícovkách otrokářských misí. A ke genetickým vzorkům se dostali skrze data společnosti 23andMe, 1000 Genomes Project, Genome Diversity Project a další platformy.
Zatímco zjištění ohledně zastoupení Konga a Angoly autory studie nepřekvapila, další odhalení byla novinkou. Například přítomnost nigerijských genů je mnohem vyšší, než by odpovídalo lodním záznamům. Proč by však právě v případě Nigérie jinak docela pečlivé dokumenty otrokářských lodí selhaly?
Rébus vědcům pomohla vyřešit konzultace s kolegy historiky. Lidé unesení z Nigérie byli totiž často transportováni nejprve do britského Karibiku, až poté do Severní Ameriky. Vnitřního amerického obchodu s otroky si přitom věda donedávna všímala jen málo, jak poznamenávají autoři studie ve zprávě na serveru EurekAlert.
Naproti tomu muži a ženy, které imperiální obchodníci odchytili v Senegalu a Gambii, zanechali v Americe mnohem menší genetickou stopu, než by odpovídalo záznamům. A i pro to existuje vysvětlení. Protože obyvatelé oněch afrických oblastí byli zručnými pěstiteli rýže, byli transportováni na americké rýžové plantáže. „A na nich bujela malárie, byla tam vysoká úmrtnost. To může vysvětlovat zredukované genetické zastoupení lidí ze Senegalu a Zambie v genech dnešních Afroameričanů,“ cituje vysvětlení vědců server The Smithsonian.
A s vědeckou důsledností, která však upozorňuje na ohromující nehumánnost obchodu s otroky, poznamenává, že zohlednit je třeba i věk unášených Afričanů. Pokud byly otrokářské lodě nacpané dětmi, bylo větší riziko, že se náklad „znehodnotí“. Že malí pasažéři v okovech nepřežijí, svůj otisk tedy v genetickém fondu Ameriky nenechají.
Analýza DNA poukazuje na utrpení žen
Porovnání výsledků genetického výzkumu s účetními záznamy vyjevilo i to, jak nelidský byl osud afrických otrokyň. Ve Spojených státech a v oblastech Karibiku kolonizovaných britskými silami totiž geny afrických žen přispěly do genetického vzorku jeden a půl až dvakrát více než geny mužů. A v Latinské Americe byla míra ženského příspěvku ještě vyšší. Ve Střední Americe a latinsko-karibských částech Jižní Ameriky byly ženské africké geny přítomny třináctkrát až sedmnáctkrát více než mužské.
Otroci byli unášeni z Afriky na otrokářských lodích.
I to má svoje objasnění. A i toto je brutální. Poukazuje na znásilňování a sexuální vykořisťování afrických žen bílými vlastníky, sdělili v e-mailu serveru CNN autoři studie Steven Micheletti a Joanna Mountainová. Že byly otrokyně znásilňovány přitom není překvapivé, dodává politolog Howard University Ravi Perry.
Zarážející jsou však regionální rozdíly v sexuálním útlaku otrokyň. Ve Spojených státech a někdejších britských koloniích byly totiž zotročené ženy nuceny k tomu produkovat děti, to aby se udržela pracovní síla. Otci jejich dětí se tak častěji stávali zotročení Afričané, i kvůli segregaci.
Naproti tomu do Latinské Ameriky byly dováženy zástupy evropských imigrantů, aby se africká krev rozředila, jak vysvětluje studie Duke University. „Zdroje prozrazují, že zkraje dvacátého století zavedla brazilská vláda imigrační zákony, které se snažily přivést do země více Evropanů. Pravděpodobně proto, aby měli děti s ženami tmavé barvy pleti a zredukoval se africký původ,“ popisují autoři.
Bylo to součástí procesu „branqueamento“, rasového bělení, připomíná pak server BBC. Právě to vysvětluje, že četnost lidí s více než pětiprocentním africkým původem je v Latinské Americe pětkrát nižší než ve Spojených státech, ačkoli v Jižní Americe skončilo zhruba sedmdesát procent zotročených obyvatel Afriky. A to, spolu s vysokou úmrtností otroků, může vést k tomu, že v dnešních genech jsou mnohem vyšší stopy zotročených Afričanek než afrických mužů.
Potomci lidí, kteří přežili otroctví ve Spojených státech.
Míra, v jaké v genetickém dědictví převažují ženské geny, v souvislosti s tím, že většina zotročených lidí byli muži, podle autorů poukazuje a podtrhuje jeden z otřesných aspektů otroctví, sexuální vykořisťování a znásilňování.
Jen začátek
Protože byla práce autorů studie pionýrská, průkopnická, měla samozřejmě limity. Podle Simona Gravela, odborníka na lidskou genetiku z McGill University, se museli její tvůrci dopustit „mnohých zjednodušení“. Africký kontinent si na atlantském pobřeží rozdělili do čtyř oblastí, nigerijské, senegambiánské, západoafrické a konžské. „A to nám nemůže vylíčit celý příběh,“ tvrdí Gavel.
Gene Benn Torresová, odbornice na genetickou antropologii z Vanderbilt University, poté poukázala na to, že se výzkumu účastnily jen dvě tisícovky lidí z Afriky. To je podle ní příliš malý vzorek. „Z hlediska lidské vývojové genetiky je Afrika nejpestřejším, nejdiverzifikovanějším kontinentem. Aby se zachytily všechny existující variace, musí být vzorek větší,“ uvedla.
Jak Gavel, tak Torresová se však shodnou, že studie je významným startem, na který se dá a má navázat. A právě to se autoři studie, Micheletti a Mountainová, chystají udělat.
