Tvrdí to studie profesora psychologie Terriho Fishera z ohijské univerzity, kterou vydal magazín Sex Roles. Výzkumník si vzal k ruce skupinu 293 heterosexuálních vysokoškoláků a vysokoškolaček a vyptával se jich na věci, které souvisely s genderovými rolemi předepsanými společenskými konvencemi; některé souvisely se sexem, jiné ne.
Poté je vzal k detektoru lži (byl falešný, to ovšem respondenti nevěděli) a kladl jim tytéž otázky znovu. Pod dojmem toho, že by se na lži přišlo, vypovídali muži i slečny pravdu.
V jistých otázkách odpovídali totožně jako v předchozím dotazníku bez dozoru údajného detektoru. Muži neměli pocit, že jim maskulinitu sebere "přiznání", že doma vaří, perou či že se mazlí s koťaty, ženy si nemyslely, že jejich ženskost ohrozí, když prohlásí, že občas používají velmi vulgární slova nebo myjí auto. A někteří páni ani dámy neskrývali dokonce ani to, že si občas zkusí oblečení opačného genderu.
V jednom se však odpovědi pod kontrolou "detektoru" od předchozích lišily: v otázkách po počtu sexuálních partnerů či partnerek.
Ukázalo se totiž, že studenti bez detektoru počet společnic, které prošly jejich postelemi, nadsazovali, zatímco ženy dělaly přesný opak. Když si myslely, že jim při druhém kole dotazování nezbývá než říci pravdu, vyjevilo se navíc, že ženy měly v průměru víc intimních partnerů než muži.
Šlo-li tedy o činnosti, které se netýkaly sexu, ani jedné skupině nevadilo přihlásit se k něčemu, co má společnost tendenci spojovat s opačným genderem. Došlo-li ovšem na sex, jak muži, tak ženy se snažili odpovídat tak, aby dostáli společenským stereotypům.
Studie přitom vlastně kopírovala výzkum, který dělal Fisher v roce 2003, tehdy se však číslo intimních partnerů, k němuž se v průměru ženy u domnělého detektoru přihlásily, shodovalo s počtem, který sdělili muži.
O deset let později už ženy uváděly vyšší počet partnerů než muži.
"U výzkumů, jako je tento, je však vždy obtížné určit, zda došlo ke změně chování, či zda změnu způsobila ochota respondentů se k chování přiznat," uvedl Fisher.
