Mezi hříšníky patří i Ronald Reagan a John Fitzgerald Kennedy. | foto: Profimedia.cz

Nepravda z Bílého domu: v čem lhal Reagan nebo Kennedy

  • 12
Rétorická selhání a lži svých prezidentů Američané evidují pečlivě. A je jich dlouhý soupis. Připomeňme si ty nejznámější.

Útok na Mexiko je nutná obrana

Na post nejvyššího představitele Spojených států amerických se James K. Polk propracoval v roce 1845 a rozhodně mu nechyběly ostré lokty. Nejprve si to srovnal s Kanadou. Pod heslem „54°40', nebo boj“ vyzval sousedy k přesnému stanovení hranic. A pak přišlo na řadu Mexiko. Polk řekl, že k USA bude patřit i Texas, hranicí bude řeka Rio Grande a že za 300 milionů dolarů přikoupí i Kalifornii. Mexičané zase, že hranice tvoří severněji položená řeka Nueces, Texas je jejich a že nic neprodají.

Polk vyslal na sporné území vojáky a došlo k přestřelce. Ze čtrnácti padlých dokázal vykřesat případ pro Kongres. „Nepřítel nás hanebně napadl na našem území a my se musíme bránit!“ hájil vyslání armády. Že se nacházeli padlí v Mexiku, kde neměli co dělat? To už nikoho nezajímalo. Lež posloužila jako záminka k válce, která přepsala mapy.

Nebojte, osvobodit otroky opravdu nechci

„Věřím, že deklarace nezávislosti jasně říká ´Všichni lidé si jsou rovni´ a že tento základní princip je v našem myšlení hluboce začleněn. A otroctví tento základní princip popírá.“ Asi nemusíme dlouho hádat, že autorem těchto vět je prezident Abraham Lincoln.

Přitom poslední, na co by Lincoln pomýšlel před vypuknutím války Severu proti Jihu, bylo osvobozování otroků. I proto své četné odpůrce opakovaně ujišťoval: „Lidé z Jihu se opravdu nemusí bát, že by republikánská administrativa jakkoliv, přímo či nepřímo, zasahovala do jejich vlastnických práv nebo do postavení otroků. Mohu vás upřímně osobně ujistit jako váš přítel, že vaše obavy jsou liché.“ Oba tak razantně odlišné názory dělilo jen pět let.

Do války vás nikdy nepošlu

V pohnutém roce 1940, kdy Franklin Roosevelt kandidoval proti republikánovi Willkiemu, věděl jak zapůsobit na mysl voličů. Při kampani v Bostonu z tribuny tvrdil: „Vaši synové nepůjdou do žádné války v zahraničí, nebudu je posílat do žádné cizí země. Bojuji za to, aby se naši lidé drželi od cizích válek dál, a budu za to bojovat i nadále.“ A v Buffalu? „Jako váš prezident vám můžu říct, že tato země do žádné války nepůjde,“ prohlásil. Už o rok později bylo jasné, že je všechno jinak. Bývalá kongresmanka Clare Booth Luceová však prezidenta hájila: „Možná skrýval před Američany své pravé záměry. Ale choval se jako dobrý lékař, který občas musí pacientům říkat nepravdu pro jejich vlastní blaho a zdraví.“

My jsme o ničem nevěděli

Prezidenty Dwighta D. Eisenhowera a Ronalda Reagana dělilo ve funkci pětadvacet let. Oba však měli něco společného. Byli prý až žalostně neinformovaní o tom, co se děje za jejich zády. I když k tomu sami dali svolení. Věta „V sovětském vzdušném prostoru se nevyskytují žádná americká letadla“ je dílem toho prvního, prohlášení „Neobchodujeme, opakuji, neobchodujeme s žádnými zbraněmi výměnou za rukojmí v Íránu“ má na svědomí onen druhý. Zjevnou nepravdu v prvním případě prokázalo sestřelení špionážního letounu U-2 v roce 1960, aféra Írán-Contras se provalila v roce 1987.

Zážitky z filmového plátna

Neslavnou práci s fakty a důkazy bychom pětihvězdičkovému generálovi Eisenhowerovi, který osvobozoval Evropu od nacistů, ještě možná prominuli. Ale Ronald Reagan byl z jiného těsta. Před prezidentskými volbami v roce 1976 často dával k dobru historky o tom, co zažil ve válce. Například o pilotovi hořícího bombardéru B-17, který odmítal opustit zraněného kolegu. Ne, nebyl to jeho příběh, jen si ho bez dovolení vypůjčil a prezentoval skoro jako vlastní. Stejně jako ten, jak za války pomáhal osvobozovat koncentrační tábor. Izraelského premiéra to během recepce na velvyslanectví jistě potěšilo. Reagan přitom válku kvůli chabému zraku strávil ve vojenském filmařském štábu, v „zeleném Hollywoodu“, a ze Států nevystrčil nos.

Oběť mého prapradědy

Svým způsobem byl fenomenální i Lyndon B. Johnson, šestatřicátý americký prezident. Byl velmi hrdý na to, že pochází z Texasu a jen málokdy to zapomněl v rozhovoru zmínit. Klidně i několikrát. Když však v roce 1966 motivoval americké vojáky detašované v Jižní Koreji, přestřelil. Prozradil jim, že jeho prapraděda bojoval a padl u Alama. Tak se pokusil identifikovat s heroickým osudem bojovníků.

Jenže než dorazil zpět do Ameriky, novináři jeho rodinnou historku prověřili. Nejprve se zkoušel vymluvit, že jeho předek sice nebyl u Alama, ale bojoval a padl v neméně slavné a strategicky mnohem významnější bitvě u San Jacinta. Jenže kroniky pak nakonec ukázaly, že slavný předchůdce prezidenta skonal v pokročilém věku v posteli.

Invaze nebude

V roce 1961 přišlo na přetřes, zda se Američané nechystají na Kubu. „Jak už jsem říkal dříve a jak znovu opakuji, Spojené státy nemají žádný plán vojenské intervence na Kubě,“ nechal se slyšet John Fitzgerald Kennedy v národní televizi. Bylo to jen měsíc předtím, než došlo k neúspěšné invazi gerilových vojsk v Zátoce sviní.