Zástupy spěchajících bezejmenných lidí, spousty železničních zaměstnanců v uniformách i bez nich – to je nádraží, lidské mraveniště, kde každý má svůj úkol anebo chvátá za svým cílem. Anonymita davu poskytuje prostor zlodějíčkům, kteří se prosmýknou shlukem cestujících a za pár minut anebo spíše vteřin jsou zase o něco bohatší. To je běžná kriminalita na větších železničních uzlech. Ale byla tu (a možná ještě je) i jiná, skrytá za zdmi, kam běžný pasažér nevkročí.