Robotický inženýr Jean-Louis Constanza vyrobil exoskelet pro svého...

Robotický inženýr Jean-Louis Constanza vyrobil exoskelet pro svého šestnáctiletého syna Oscara, který trpí genetickým onemocněním nemůže chodit. | foto: Reuters

VIDEO: Otec inženýr rozchodil svého syna s pomocí robotické kostry

  • 2
Oskar Constanza trpí genetickým onemocněním, které zapříčinilo, že jeho nervy neposílají dostatečný signál do jeho nohou. Robotický exoskelet mu ale umožňuje vstát, chodit po místnosti nebo se otočit. Pro Oscara jej sestrojil jeho otec – robotický inženýr.

„Vstaň, robote,“ velí šestnáctiletý Oscar Constanza a jeho tělo se pomalu ale jistě napřímí a začne dělat první kroky. Přestože Oscar chodit nemůže: trpí genetickým onemocněním, kvůli kterému nedokáže jeho nervový systém poslat dostatečný signál do nohou.

S nápadem postavit syna na nohy a umožnit mu pohyb i přes jeho handicap přišel jeho otec Jean-Louis Constanza. Je robotickým inženýrem a jedním ze zakladatelů společnosti Wandercraft v Paříži, která se výrobou exoskeletů zabývá. „Posláním naší firmy je vrátit možnost pohybu lidem, kteří nemohou chodit,“ vysvětluje.

On i jeho kolega mají doma v rodině blízkého člověka na invalidním vozíku. „Oscar mi jednoho dne řekl: tati, jsi robotický inženýr. Proč neuděláš robota, který by mi pomohl s chozením?“

Velký robotický exoskelet má Oscar k tělu připevněn pásy kolem ramen, hrudníku, pasu, kolen a chodidel. „Předtím jsem vždy potřeboval někoho, aby mi pomohl. Toto mi dává pocit nezávislosti,“ svěřuje se Oscar.

A jeho otec tvrdí: „Do deseti let bude po světě jezdit jen minimum invalidních vozíků. Invalidní vozíky jsou anomálie. Lidé mají být ve vzpřímené poloze. První věcí, kterou lidem vrátíme, je umožnit jim vstát a chodit. Je to důležité pro ně, pro jejich zdraví, pro jejich pohodu,“ míní Jean Louis Constanza. „Než budeme vyrábět autonomní auta, měli bychom mít autonomní chůzi,“ dodává.

Firmy, vyrábějící exoskelety různě po světě, soutěží mezi sebou o to, aby jejich „vnější kostry“ byly co nejlehčí a nejjednodušší. Některé jsou zaměřeny na pomoc handicapovaným s chůzí, jiné dokážou usnadnit dlouhé stání – například dělníkům v továrnách.

Exoskelet ze společnosti Wandercraft už funguje v několika francouzských nemocnicích, v Lucemburku i v USA. Jeden kousek ovšem stojí 150 tisíc eur (tedy přes 3,8 milionu korun) a zatím se neprodává lidem pro každodenní použití: na tom společnost stále pracuje. „Osobní exoskelet musí být mnohem lehčí,“ vysvětluje Constanza.

Na českém trhu je asi rok a půl exoskelet společnosti Unilexa. S unikátní rehabilitační pomůckou z české dílny chodí například Radek Coufal, na kterého spadl v pětačtyřiceti letech při práci v lese strom a on ochrnul na obě nohy (psali jsme zde).

Lidem s částečnou nebo úplnou ztrátou funkce dolních končetin pomáhá v Česku vyvinutý exoskelet Unilexa. Na snímku jej používá Radek Coufal, pomáhá mu fyzioterapeut Josef Srnec.

,