Zadržení amerického špiona Ryana Christophera Fogla v Moskvě (14. května 2013) | foto: Profimedia.cz

Nepadnoucí paruka, amatérské vzkazy: mizerní špioni nedávné historie

  • 2
Agentury tvořené z chladnokrevných, precizně vyškolených profesionálů. Týmy šlapající podle nadrilovaných manuálů a vysoustružených nadprůměrně výkonných mozků svých členů. Tak si představujeme tajné služby. Jenže jak dokládá historie, k mezinárodní špionáži se mohou dostat i naprostí amatéři.

Jméno Ryan Christopher Fogle se do kronik špionáže rozhodně zapíše, byť asi ne mezi uznávané profesionály této údajně druhé nejstarší profese světa. Fogle, agent CIA, který byl nasazený v roce 2013 na pobočku rozvědky při americkém velvyslanectví v Moskvě, totiž nebyl žádný James Bond.

Říkejte mi Blond. James Blond

Jeho první úkol byl prostý, měl rekrutovat jednoho z důstojníků ruské tajné služby FSB a přihrát jej pod křídla americké rozvědky. A zhostil se toho příkladně. Telefonní kontakt na dotyčného ruského agenta, který měl působit ve vedení agentury v oblasti severního Kavkazu, si našel v telefonním seznamu. Spojil se s ním přes jeho sekretářku. Skutečně nic složitého.

V průběhu telefonního hovoru mu bez okolků nabídl odměnu 100 tisíc dolarů za podepsání spolupráce a celoroční odměny ve výši až jednoho milionu, pokud bude průběžně CIA zásobovat důvěrnými informacemi.

Zmíněného muže, který nevěřícně naslouchal této důmyslné konspiraci, pak Fogle pozval na „tajnou“ schůzku v Moskvě. Nebyl mu totiž schopen po telefonu popsat, jak si založit e-mailový účet na G-mailu. A k dostaveníčku opravdu došlo.

Na místo setkání přitom vyrazil Fogle dobře vybavený: svůj krátký sestřih zakryl nepadnoucí blond parukou, kterou doplnil o americkou baseballovou čepici a tmavé brýle. Nenápadnost sama. V kapse kalhot měl pro jistotu mapu Moskvy, kompas, švýcarský nožík a 130 tisíc dolarů v hotovosti.

Fogle byl do krajnosti překvapený, že zmíněný agent FSB nepřišel na schůzku sám. A že on sám byl navzdory svému excelentnímu převleku rozpoznán a hned na místě zadržen. A nejen to, ruská policie zatím ve spolupráci s FSB dokonce prohledala jeho byt.

Nalezla spoustu „profesionálního“ špionského vybavení: další paruky, laserové ukazovátko, mobilní telefony, kapesní svítilnu, falešnou legitimaci. A taky počítač s rozepsaným anonymním e-mailem, ve kterém Fogle nabízel spolupráci ruským státním zaměstnancům za stejných podmínek, jaké nabízel agentovi FSB.

S dopadeným agentem CIA si ruští rozvědčíci laskavě povídali až do rána a pořád nechápali, jaké štěstí jim dopřálo setkání s živoucí ukázkou takového amatérismu. Ryan Christopher Fogle byl druhý den propuštěn, aniž by se kolem toho vedly nějaké diplomatické nóty. Rusové jen požádali, aby americký velvyslanec onoho nemožného chlapa okamžitě poslal prvním letadlem domů. Kvůli laciné paruce ho nikdo ze špionské branže v Moskvě nenazval jinak než James Blonde. A CIA měla z ostudy kabát.

Muž, který chtěl stalinismu škodit bez agentského talentu

Adolf Tolkačev je mezi špiony éry studené války legendou. Původem kazašský inženýr a konstruktér pracoval v úřadu komunikačních systémů. Podílel se na vývoji naváděných protiletadlových raket, na návrhu radarů pro sovětské stíhací letouny, na formování systému protiletecké obrany. Byl špičkovým odborníkem, jehož práce měla pro SSSR neuvěřitelnou hodnotu.

Jenže Tolkačev komunistický režim, pro který připravoval pokročilé technologie, bytostně nesnášel. Oba rodiče jeho manželky skončili během rudého teroru v pracovních táborech, stalinské čistky jej připravily o přátele. Odpor vůči Moskvě měl hluboce zakořeněný, byl prý „v srdci věčným disidentem“. A proto se o přísně střežená vojenská tajemství chtěl podělit se Západem. Ne kvůli osobnímu prospěchu, ale z nenávisti ke stalinistům.

Kuriózní byl ovšem způsob, jaký si k tomu zvolil. Správně předpokládal, že velvyslanci z americké ambasády budou pod bedlivým dozorem jím tolik nenáviděné KGB. Proto se rozhodl pro impulzivnější formu kontaktu. Při procházce moskevskými ulicemi jen čekal na moment, kdy kolem projede auto s diplomatickou značkou amerického velvyslanectví, a začal je pěšky pronásledovat.

„Mluvíte anglicky nebo rusky? Potřebuji s vámi mluvit!“ spustil. Jenže víc toho obvykle říct nestačil, než řidič přidal plyn. Jeho snaha kontaktovat Západ byla bezbřehá. Například vhazoval popsané lístečky do vozů diplomatů. Jednoho takového pasažéra, mimochodem skutečně agenta CIA, si vyhlédl na benzinové pumpě. Překotně mu nabízel tajné informace. Agent zdvořile odmítl, považoval to za jasnou provokaci KGB.

Tolkačev učinil minimálně šest takových zoufalých pokusů, než se konečně dočkal. Nechat se mu musí, že právě jeho snaha o bezprostřední kontakt mátla operativce KGB, pověřené sledováním vozů amerického velvyslanectví. Považovali jej za blázna a žebráka.

Nakonec se Tolkačev stal „nejproduktivnějším agentem“ a „miliardovým mužem“ CIA v Rusku. Jenže kontakty s ním byly komplikované. Nechápal systém mrtvých schránek ani smluvená hesla. Vždy dával přednost osobnímu styku, což bylo velmi nebezpečné. Američanům však snášel skutečně „zlatá vejce“ v podobě desítek mikrofilmů s nedocenitelnou technickou dokumentací, to proto jeho amatérmismus snášeli.

A protislužba? Západní léky pro sebe a své rodinné členy a pár gramodesek The Beatles a Led Zeppelin. Tolkačev byl dopadený v roce 1986. Sovětskému svazu způsobil únikem citlivých informací škody, které nešlo do konce studené války zacelit. Zaplatil za to životem, dostal oprátku.