Cesta k oficiálnímu uznání dámského boxu jako řádnému sportu začala před tři sta lety. Do té doby měly ženské potyčky spíše charakter neurvalých pouličních bitek. Změnila to Elizabeth Wilkinsonová, která je dnes považována za první boxerskou celebritu z řad něžného pohlaví.
Svérázná Angličanka se bez uzardění bila ve dvacátých letech osmnáctého století. V roce 1722 ve vůbec prvním zápase ženského boxu vyřídila sokyni Marthu Jonesovou za dvaadvacet minut. Tehdejší popularitou předčila i Jamese Figga, nejvýznamnějšího propagátora mužského boxu té doby.
Legendy praví, že Wilkinsonová se rvala bez rukavic, a dokonce i bez vrchního dílu oblečení. Neváhala se postavit proti mužům. Pravidla tehdy unesla v podstatě cokoliv. Zápasy se nedělily na jednotlivá kola, neexistovaly váhové kategorie. A výjimkou nebyly podpásové údery. Povoleno bylo i kopání. Oproti dnešnímu boxu šlo o nadmíru surovou podívanou.
Globální zábavou s jasnými pravidly se však pěstní souboje mezi dámami staly až ve druhé polovině devatenáctého století. V roce 1876 se v New Yorku střetly Nell Saundersová a Rose Harland Hilustheatherová. První zaregistrovaný zápas na území USA ovládla Saundersová, odměnou jí byl stříbrný talíř.
O dvanáct let později spolu Hattie Leslieová a Alice Learyová válčí o světový titul. Stále však musejí čelit společenským předsudkům. Jejich epická bitka se koná potají ve stodole poblíž Buffala. Pro vítězku je přichystána odměna 250 amerických dolarů. V nesmírně tvrdém střetnutí kraluje Leslieová, obě aktérky posléze končí v péči lékařů. Tisk v čele s New York Times píše o „hanebnosti“ a „nechutném obrázku“, který pohled na dvě zápasící ženy představoval. Vítězka byla nakrátko zatčena, trest v podobě šesti měsíců v káznici nakonec za spoluorganizování utkání vyfasuje její manažer.
Rose Harlandová v ringu
S příchodem dvacátého století ženský box přece jen dostává oficiálnější ráz. Řádné soutěžní souboje jsou sice stále nepřípustné, křehké pohlaví však v ringu dostává prostor alespoň prostřednictvím exhibicí. Jedna taková se koná v roce 1904 u příležitosti zařazení boxu, zatím pochopitelně jen toho mužského, do programu novodobých olympijských her.
Ve dvacátých letech byl v Londýně založen Dámský boxerský klub. I ten vzbudil rozruch. V roce 1926 úředníci dívčí exhibiční klání zakazují. Starosta čtvrti Hackney tvrdí, že by takový zápas přilákal „dav vulgárních mužů“.
Tygří žena i první ženská rozhodčí
Významnou pionýrkou ženského boxu se stává Barbara Buttricková, rodačka z britského hrabství Yorkshire. Už nikdo jí nevezme cejch první boxerky, jejíž zápas vysílá celostátní televize. V padesátých letech válcuje nekompromisními údery jednu rivalku za druhou a neváhá se účastnit ani exhibičních střetnutí s muži. O mnoho let později, v roce 1989, založila Ženskou mezinárodní boxerskou federaci a stala se její prezidentkou.
Hattie Leslieová
Předsudky vůči dámám v boxerských rukavicích však mizí velmi pozvolna. V boji za zrovnoprávnění vystupovala aktivně také tygří žena Marian „Tygřice“ Trimiarová, hvězda sedmdesátých a osmdesátých let. Byla první ženou, která v New Yorku žádala o boxerskou licenci. Získala ji až po vleklém soudním sporu. Když se v roce 1979 v Los Angeles konalo první mistrovství světa žen, stala se šampionkou v lehké váze.
Sedmdesátá léta přinášejí i další milníky. Jako vůbec první americká boxerka mává licencí v roce 1975 Caroline Svendsenová. O rok později skládá Eva Shainová rozhodcovské zkoušky. V roce 1977 jako první ženská sudí rozhoduje zápas o titul mistra světa v těžké váze mezi Earniem Shaversem a Muhammadem Alim ve věhlasné Madison Square Garden.
A v letech devadesátých už zápasnice pokukují po účasti na letních olympijských hrách. Sedmnáctiletá Dallas Malloyová sní o tom, že by si mohla v Atlantě v roce 1996 zaboxovat o medaile. Tři roky před hrami posílá dopis Americkému svazu pro občanské svobody a žádá rovná práva pro ženský i mužský bojový sport. Na premiérové dívčí duely pod pěti kruhy však svět ještě nebyl připraven.
Pár let nato už média i fanoušci opěvují Lailu Aliovou, dceru legendárního Muhammada Aliho. Do profesionální ringu vtrhne v roce 1999 a během následujících osmi let neprohraje žádný ze čtyřiadvaceti absolvovaných zápasů. V roce 2001 dojde ke střetnutí s pikantním nádechem, proti ní totiž stojí Jackei Frazierová-Lydeová, dcera otcova velkého rivala Joea Fraziera. I z tohoto klání odchází vítězně.
Vytouženou olympijskou premiéru ženského boxu vidí Londýn v roce 2012. Ne všichni to vítají. „Jde o příliš křečovité a násilné naplňování hesel o rovnosti pohlaví a rovných příležitostech pro muže a ženy. Je to přece jen trochu proti přirozenosti,“ reaguje tehdejší předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek. Vývoj však nelze zastavit a dívky se za olympijskou slávu podruhé bijí v Riu 2016.
A i když to s boxem pro hry v Tokiu v roce 2020 vypadalo všelijak, šanci nakonec budou mít i do třetice.
