Cestu si to ráno krátil polní pěšinou, nepospíchal. Když míjel betonové skruže, uslyšel zasténání. Otočil se. Na dně jedné z nich se krčil kluk. Z šera blýskaly jeho vyděšené oči. Muž přistoupil blíže. „Ty krvácíš!“ promluvil a natáhl k chlapci ruku. Ten ale ucukl a snažil se zalézt co nejhlouběji. Muž jej doslova vyvlekl na světlo. „Nechtěl jsem jí ublížit,“ byla klukova první slova.
Ten domek stál necelý kilometr od místa, kde se schovával třináctiletý Karel M. A právě na jeho zahradě ráno osmého března 1971 výjezdová skupina ohledávala místo činu. Zhruba před hodinou nahlásila sousedka, že na zahradě u nevelkého domku v jedné královéhradecké ulici leží na zemi Hana N. S vážnými bodnými zraněními byla převezena do nemocnice.
Krevní stopy začínaly už u domovních dveří, rudé kapky potřísnily schody a vedly pak dál zahradou až k brance. Na zemi mezi domem a vrátky zůstal ležet domácí střevíc. Podle stop se pak oběť otočila a pokusila se dostat zpátky do domu. Nedošla a padla nedaleko vzrostlého ořechu. Tam ji našla sousedka. Místo, kde ležela Hana N., bylo zbarvené krví. Nedaleko ležel velký kuchyňský nůž. Nebylo pochyb, že jde o útočnou zbraň.
„Začal jsem myslet na ženy a představoval jsem si, jak s nimi vykonávám pohlavní styk. Napadlo mě, že nejjednodušší bude, když nějakou nejdříve poraním.“
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
