- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Snad ani nechci vědět, kam půjde vývoj školství dál. Měli jsme školství, kde se s nadáním dětí tak nějak automaticky počítalo. Jakkoli zastaralé osnovy nebránily učitelům, aby našli cestu věnovat se nadanějším. Víc samostatné práce, výklad částí učiva žákem a další triky jim umožnily věnovat se víc těm pomalejším a nezabít talenty. Zvláštní a praktické školy se postaraly o pár procent těch, kteří by výuku totálně brzdili. Pak někoho napadla nikoli nová myšlenka, že budou mít všichni stejně a inkludoval je. Výuka se musela přizpůsobit nejpomalejším. Tak velký rozptyl lze zvládnout velmi těžko i když nejhorším případům dáme asistenty. Mohli být mezi sobě podobnými a jet odpovídajícím tempem. Talentovaným nezbylo než co nejdříve zmizet na víceleté gymnázium, aby z kolotoče věčného opakování téhož učiva bez jakéhokoli postupu unikli. Teď etapa zvláštních škol naruby, kdy pro pár procent nadaných budou "zvláštní" školy nebo alespoň třídy. Zbytek bude muset strpět kouli na noze a zbytečně nevybočovat z nastaveného (pod)průměru, byť by měli na víc. Jaká bude další etapa?
Je pěkné, že se konečně budeme věnovat nadaným dětem. Když jsme měli centra pro ty méně nadané, už to byla jejich diskriminace.