Potomci úspěšných i nové konstrukce
Izrael vyvinul v roce 2005 na základě IAI Harpy výkonnější IAI Harop s vytrvalostí až 9 hodin nebo doletem 200 km. Dron je řízen automaticky, ale operátor má možnost kdykoli převzít řízení. Dron má pod přídí hlavici s denní a noční kamerou, s automatickou detekcí pohybujících se cílů. Pro jejich ničení nese bojovou hlavici s hmotností 23 kg. Harop je možné vypouštět z kontejnerů na vozidle, ale výrobce nabízí možnost vypouštění z letadel.
Americká námořní pěchota iniciovala vývoj miniaturních sebevražedných dronů, které se měly stát hlavním prostředkem na ničení důležitých cílů na úrovni čety, levnějším a skladnějším než například FGM-148 Javelin. Podmínkou bylo, že se musí vejít na nosný postroj ALICE (All-Purpose Lightweight Individual Carrying Equipment) nebo do modulárního batohu MOLLE (Modular Lightweight Load-carrying Equipment). Účinek bojové hlavice měl odpovídat zásahu granátem ráže 40 mm.
Switchblade
Switchblade při startu
Firma AeroVironment vyvinula miniaturní dron Switchblade 300 s hmotností 2,5 kg a délkou 50 cm. Dron s dvojicí pružinami rozevíraných křídel je poháněn vrtulí, roztáčenou elektromotorem. Switchblade 300 má dolet 10 km nebo vytrvalost 10 minut (Block 20 až 20 minut). Pro snížení kolaterálních ztrát je hlavice směrová a funguje podobně jako brokovnice. Dodává se v jednorázových pouzdrech pro jednotlivce případně v „dronometech“ se šesti nebo 20 hlavněmi pro montáž na vozidla.
Kromě toho se vyrábí těžká verze Switchblade 600 s celkovou hmotností 55 kg (samotný dron váží 23 kg). Dron nese tandemovou bojovou hlavici z FGM-148 Javelin a je schopen ve vzdálenosti 40 km od místa vypuštění 20 minut „číhat“ na vhodný cíl. Dron dokáže zničit tank s explozivním pancířem ERA (Explosive Reactive Armour). Firma AeroVironment byla schopná vyrábět 2 000 kusů ročně, ale od vypuknutí konfliktu na Ukrajině jede linka na tři směny s produkcí 6 000 dronů ročně.
Drony UVision HERO na letecké výstavě v Paříži 2019
Dron UVision HERO-30 se odpaluje podobně jako řízené střely z kontejneru.
V roce 2011 byla v Izraeli založena firma UVision Air, která postupně vyvinula rodinu sebevražedných dronů HERO. Ta zahrnuje přenosný průzkumný dron HERO-20 a sebevražedný HERO-30 s krátkým doletem. HERO-70 je určen pro likvidaci měkkých cílů, jako jsou neobrněná vozidla. HERO-120 s vytrvalostí 60 minut dokáže ničit tanky. Řada HERO-400 až HERO-1250 jsou drony dlouhého dosahu, schopné zasahovat cíle na vzdálenost 150 až 250 km. Zajímavý je HERO-R, což je sebevražedný rotorový dron vyvinutý pro boj ve městě.
Zvětšením Shahed 131 Íránci v roce 2021 vytvořili dron Shahed 136 s udávaným doletem až 2500 km a hlavicí s hmotností až 50 kg. Rusové ho používají pod označením Geran-2, především k „opotřebení“ ukrajinské PVO. Ukrajincům se podařilo několik těchto dronů sestřelit, například řízenými střelami IRIS-T SL. Pro představu, Geran-2 vyjde na 20 000 USD, IRIS-T na 430 000 USD, ale kdo ví, kam dron míří a jaké škody napáchá.
Vývoj sebevražedných dronů se samozřejmě neomezuje jen na technicky vyspělý Západ. V Rusku se jejich vývoji věnuje společnost ZALA Aero Group, což je jedna z částí koncernu Kalašnikov. Ta představila na výstavě v Abú Dhabí v roce 2019 sebevražedný dron Kub-BLA, který se podobá dronu Shahed-1, ale má elektrický pohon.
Ve stejném roce byl představen mnohem lépe vybavený dron Lancet se vzletovou hmotností 12 kg a vytrvalostí 40 minut. Ten byl otestován v Sýrii a následně nasazen za války na Ukrajině. Má na kontě zničení různé techniky dodané Západem, včetně radaru TRLM-4D systému IRIS-T SL. Od základní verze Lancet-3 byla odvozena menší Lancet-1 s hmotností 5 kg, vytrvalostí 30 minut a hlavicí s hmotností 1 kg.
Málo informací je o čínských sebevražedných dronech, i když Čína je největším výrobcem civilních dronů. Od roku 2016 vyrábí firma CASC sebevražedné drony CH-901 s hmotností 9 kg s vytvalostí 60 minut. V roce 2020 byl představen nákladní automobil s 48hlavňovou nástavbou pro vypouštění těchto dronů. Vyčkávací municí WS-43 s 20 kg hlavicí a vytrvalostí 30 minut může být vyzbrojen i čínský 200mm raketomet Weishi.
Nebezpečí, jaké představují bojové drony i celá skupina VM/SD, vedly firmu Raytheon v roce 2007 k vývoji sebevražedného „protidronového“ dronu Coyote. Dron s hmotností 6 kg je vystřelován z upraveného pouzdra pro akustické bóje (původně byl určen pro ponorky). Osmihlavňová „baterie“ dronů je převážena na středním nákladním automobilu M-ATV. Pro zaměření nepřátelských dronů používá AESA radar pracující v pásmu K, schopný zaměřit cíl s velikostí kolem 1 cm. K ničení nepřítele využívá kinetickou energii nebo 1,8 kg tříštivou hlavicí odpalovanou přibližovacím zapalovačem. Pokud dron mine cíl, je schopen opakovaného útoku. Verze Block 1, poháněná tlačnou vrtulí dosahovala rychlosti 130 km/h, Block 2 s proudovým motorem a raketovým boosterem pro terminální fázi útoku dosahuje rychlosti až 600 km/h.
