 |
Při plánování vylodění v Normandii neušly pozornosti analytiků dva mosty u města Benouville. Přemosťovaly Caenský plavební kanál a řeku Ornu. Tyto vodní cesty tvořily východní hranici britského vyloďovacího sektoru, pláže Sword. Pro Němce představovaly možnost vpadnout invazním silám do boku, pro spojence možnost zahájit postup na východ a obejít Caen.
Vítaní spojenci
Caenský kanál představoval obtížnou překážku. Byl otevřen v roce 1897. V roce 1920 byl prohlouben na 10 m, aby jím mohly plout lodě s větším ponorem. Byl dlouhý kolem 15 km, široký 48 m a měl 1,8 m vysoké strmé břehy, zpevněné kameny. Zhruba půl kilometru východně od kanálu protékala přílivová řeka Orna, která byla jako překážka možná ještě horší. Byla široká 50 až 70 m. Při odlivu, kdy hladina klesá kolem 5 m, se její břehy měnily v hlubokou bažinu, jejíž překročení by si vyžádalo bezesporu těžké ztráty.
Přes Caenský kanál byl v roce 1934 postaven sklápěcí most s charakteristickým rozměrným protizávažím, usnadňujícím sklápění mostovky. Přes řeku Ornu vedl úzký otočný most pouze s jedním jízdním pruhem, který nenavrhoval nikdo menší než Gustave Eiffel. Na levém břehu kanálu byla vystavěna kavárna pojmenovaná Buvette du Tramway, protože zde byla zastávka tramvají, spojujících Caen s pobřežím. Pro návštěvníky to bylo ideální místo k pozorování proplouvajících lodí, když byl most zdvižený.
Kavárna Gondrée v roce 2008
Kavárnu v roce 1934 koupili manželé Georges a Thérèse Gondrée a přejmenovali ji na Café Gondrée. Tento objekt byl nesmírně důležitý. Thérèse pocházela z Alsaska a uměla plynně německy. Vystudovala zdravotní školu ve Strasbourgu a byla kvalifikovanou zdravotní sestrou. Praxi získala v americké nemocnici v Paříži, kde se naučila částečně anglicky. Georges pracoval 12 let u francouzské pobočky Lloyds Bank v Paříži, takže uměl plynně anglicky. V době invaze měli tři dcery Georgette (14), Arlette (5) a novorozenou Françoise.
Manželé, ostatně jako spousta jiných Francouzů, nebyli nadšeni z okupace své země. Jejich „odpor“ začal tím, že odmítli ubytovat německé strážné, kteří měli hlídat most, s tím, že mají malé děti a nemají volné postele. Když viděli, jak se Němci (nejen ve Francii) chovají, rozhodli se podniknout další kroky. Thérèse mluvila francouzsky s lehkým německým přízvukem, což místní neměli moc rádi. Proto, když se přestěhovali do kavárny, raději nikomu o své znalosti němčiny neřekla. Netušila, jak moc se jí bude hodit, že to nikdo neví.
Německým okupantům se kavárna zamlouvala, protože velitel stráží odtud mohl „v teple a suchu“ kontrolovat své podřízené. Vojáci a poddůstojníci sem pravidelně chodili utrácet část žoldu. Thérèse, která se tvářila, že nerozumí ani slovo německy, poslouchala jejich žvanění. Manžel pak předával důležité informace, přes madam Leu „Comtesse“ Vion, ředitelku porodnice Château de Bénouville, členům odboje v Caen a ti je tajnou vysílačkou odesílali do Británie. Porodnice Château de Bénouville zachránila několik sestřelených spojeneckých letců, které domů odvezly osádky letounů Westland Lysander nebo rychlých člunů.
Podíl této dvojice na úspěšném obsazení mostů je nezměrný. Poslali do Británie přesné popisy obrany, počty vojáků bránících oba mosty, polohu překážek, umístění demoličních výklenků a upřesnili všechny detaily, které Britové potřebovali znát pro plánování. Když obranu mostů osobně prověřil generál polní maršál Erwin Rommel a nařídil ji posílit protitankovým kanonem, měli Britové tuto informaci do dvou dnů „na stole“ i s přesným umístěním děla.
