 |
Na úvod je třeba říci, že s tanky je to těžké, ať už mají hmotnost jakoukoliv, a čert aby se v nich vyznal. Kdysi se tanky dělily do tří základních kategorií, byly to tanky lehké, střední a těžké. Samotná hmotnost tanku není přímo určující pro zatřídění do příslušné kategorie, zpravidla však hodně napoví. Zatřídění tanku do kategorií lehký až těžký se odvíjí především od jeho taktického určení, jak to bylo definováno před válkou – například lehké tanky k průzkumu, nebo těžké tanky k průlomům silně opevněné fronty. Je ovšem jasné, že řada rolí se potom za války mezi kategoriemi prolínala a tanky se používaly, jak to jen šlo.
A potom zde ještě byly národní speciality v kategorizaci, jako když Francouzi přišli s tanky pěchotními a jezdeckými a Britové s tanky pěchotními a rychlými (resp. křižníkovými, ať v tom je ještě větší zmatek).
V průběhu let, jak tanky mohutněly, se hranice především mezi středními a těžkými stala velice pohyblivou. Vzpomeňme americký M26 Pershing, který se objevil na frontě v závěru války a byl nejprve klasifikován jako těžký, ale nakonec „degradován“ na střední (pravděpodobně až po válce). Ostatně hmotností přesahující 40 tun se zdola blížil německému Pz.Kpfw.V Panther, který byl celou dobu, to je od svého vzniku v roce 1943, označován za tank střední. A naopak německý prototypový Neubaufahrzeug z první poloviny 30. let byl tankem těžkým, byť měl „pouhých“ 23 tun a kousek.
Americký tank M26 Pershing (původně klasifikován jako tank těžký, později překlasifikován na střední), vyfotografovaný u Remagenu
Německý střední tank Panther
Se vznikem studené války a nových typů tanků jejich původní kategorizace zanikla přirozeným způsobem. Na lehké tanky rovnou zapomeňme, protože s těmi se válka vyhrát nedá. A nové tanky začaly v sobě kloubit charakteristiky tanků středních a těžkých. Takový tank má silné pancéřování a mohutnou výzbroj a zároveň se vyznačuje svižnou pohyblivostí a manévrovatelností. Tak vznikla kategorie MBT (Main Battle Tank / hlavní bojový tank).
Zde si ještě uveďme, že mezi MBT první generace patří například M47/M48 Patton, do druhé generace M60 Patton, Leopard 1 nebo T-72 a do zatím poslední třetí generace M1 Abrams, Leopard 2 nebo T-90, ale i hrstka v ČR modernizovaných T-72M4CZ.
Vraťme se však do historie a do Spojených států, kde by chtěl žít každý Mexičan (zde jsme si trochu zapřeháněli). Ač se to může zdát dnes skoro neskutečné, americká armáda, mluvíme-li o její síle a vybavení, nepředstavovala před druhou světovou válkou žádné terno, rozhodně ne v poměru k území vlastního státu a k počtu obyvatel. Mezi oblasti, ve kterých Američané zaostávali v míře vrchovaté, patřilo i tankové vojsko. Na druhou stranu takový Sovětský svaz, který byl tankovou velmocí, měl před druhou světovou válkou více tanků než všechny ostatní státy světa dohromady.
Válka potom zrodila další tankovou velmoc, a to právě Spojené státy. Nejznámějšími americkými tanky z té doby jsou lehké M3/M5 Stuart a především střední M4 Sherman. Celkový objem výroby tanků Sherman přesáhl 49 tisíc kusů, z toho jich bylo na základě programu Lend-Lease dodáno více než 17 tisíc do Velké Británie a více než 4 tisíce do SSSR. Výroba M4 zahrnovala řadu různých verzí. Některé verze M4 se lišily i kanonovou výzbrojí, standardní byl 75mm kanon, ale chválu si zaslouží výkonný 76,2mm kanon umožňující účinnější boj s německými tanky, a přišly také stroje se 105mm houfnicí vhodné například k ničení polního opevnění při podpoře vlastní pěchoty.
Nebyly to však jediné typy tanků, které pro frontu dodával válkou probuzený a rostoucí americký průmysl (nakonec výše už byl zmíněn M26 Pershing). A vznikla také řada prototypů, a právě na ty nejtěžší z nich se teď podíváme. Půjde nám o stroje s hmotností vyšší než 50 tun. Začaly se rodit za války, ale prototypy už přišly pozdě.
Nejzajímavějším typem z nich je ten první, tedy T28. Pro něj dokonce vznikla speciální kategorie supertěžký tank, i když ne kvůli hmotnosti, ale pro absenci (tankové) věže ho Američané nechtěli řadit k těžkým tankům.
Supertěžký tank T28
Těžký tank M103
| Typ | Rok vzniku | Hmotnost | Počet kusů |
|---|---|---|---|
| T28 | 1945 | 87 t | 2 |
| T29 | 1945 | 64,3 t | 2 + 8 |
| T30 | 1945 | 64,7 t | 2 |
| T34 | 1947 | 65,2 t | 4 |
| M103 | 1951 | 56,7 t | 6 + 300 |
Vývoj amerických těžkých tanků pokračoval až do 50. let, kdy se stal posledním americkým těžkým tankem – opět připomeňme, že podle tehdejší kategorizace – typ M103. Ten jako jediný z uvedených šel do sériové výroby a v roce 1957 byl oficiálně zařazen do výzbroje. Mezitím vznikla kategorie MBT, kde nové verze Abramsu jsou těžší právě než M103, ale to na jeho titulu posledního amerického těžkého tanku nic nemění.
Než se dále na jednotlivé stroje podíváme, tak ještě podotkněme, že americké tanky dostávaly při vývoji označení písmenem „T“ a (víceméně pořadovým) číslem. Typ, který šel do sériové výroby a byl zařazen do výzbroje, dostal označení písmenem „M“ a (opět víceméně pořadovým) číslem.
Supertěžký tank T28
Supertěžký tank T28
Stroj T28 bývá označován jako nejtěžší americký tank všech dob. Někdo sice může vznést námitku, že se nejedná o tank, když nemá otočnou věž. S tím se však musí případný kverulant smířit, ostatně ne každý tank v historii disponoval věží, ale především se musíme držet toho, v jaké kategorie daný typ vedl příslušný provozovatel.
A právě tady byl ten vývoj kategorizace zajímavý. Nejprve se mluvilo o těžkém tanku. Potom došlo k první změně, právě kvůli již zmíněné absenci „tankové“ věže, a těžký tank T28 byl přeznačen na samohybné dělo T95 (v originále T95 GMC, kde GMC znamená Gun Motor Carriage, jak to známe z jiných amerických samohybných děl). Ale ani to se nelíbilo, pro Američany byly takové samohybky určeny pro střelbu bez přímě viditelnosti cíle a tedy nedisponovaly tankovým silným pancířem. Daný stroj byl určen k „přímé zteči“, v podstatě ho lze brát za ekvivalent tzv. útočných děl, jak je znali a používali Němci. Američané ovšem šli svou cestu a zavedli si pro tento typ kategorii „supertěžký tank“, a tak se v roce 1946 konalo druhé a definitivní přeznačení na T28 Super Heavy Tank. Nic dalšího potom už v této kategorii neměli.
Americký supertěžký tank T28
Důvodem vzniku T28 bylo v budoucnu očekávané prorážení německé obranné linie, zvané Siegfriedova, s železobetonovými bunkry. Na projektu těžkého tanku se začalo pracovat v roce 1943 a počítalo se s výrobou pouhých 25 kusů těchto speciálních vozidel. Než ovšem vznikl i jen první prototyp T28, byla obávaná linie zdolána. Následovalo snížení požadavku na pět vozidel.
Když skončila válka v Evropě, počítalo se s jejich nasazením v Japonsku, kdy v té době nikdo neočekával, že se dosáhne vítězství bez invaze a těžkých bojů na japonských ostrovech. Než se generálové nadáli, podepsalo Japonsko, poškozené předtím dvojím jaderným bombardováním, kapitulaci. Objednávka T28 se opět snížila, a to tentokrát na dva kusy, které se už vyráběly. Tím se tento typ stal vyloženě experimentálním a vojáci ho pouze podrobili zkouškám bez dalších ambicí. V podstatě už nebyl k ničemu potřeba, také se jednalo o zastaralou koncepci. Těžký stroj byl navíc podmotorován, takže se sotva plazil.
| Hmotnost | 87 t |
| Výkon motoru | 500 koní |
| Maximální rychlost | 12 km/h |
| Dojezd | 160 km |
| Pancéřování | čelo: 305 mm a 133 mm |
| štít kanonu: 292 mm | |
| boky: 152 mm a 64 mm | |
| záď: 51 mm | |
| Výzbroj | 1x 105mm kanon |
| 1x 12,7mm kulomet | |
| Osádka | 4 muži |
Supertěžký tank T28
Supertěžký tank T28
A ještě k té kategorizaci tank/netank. Původně T28 vznikal právě jako tank, jak ho armáda objednala. Ale protože podmínkou byla co nejnižší silueta vozidla, aby měli (nejen) dělostřelci z bunkrů na Siegfriedově linii těžší práci, vyprojektovali ho konstruktéři právě bez věže, protože jim nic jiného nezbývalo.
Kvůli velké hmotnosti dostal na každou stranu dvojici paralelních pásových podvozků, aby působil ještě rozumným tlakem na terén. Důvod, proč neměl na každé straně jeden pás, ale dvakrát tak široký, vychází z požadavků logistiky. Aby se stroje T28 mohly přepravovat vlakem, nesměly být tak široké a jejich šířka se právě zredukovala demontáží vnějších pásových podvozků.
Supertěžký tank T28 jako muzejní exponát
Do dnešního dne se jeden prototyp T28 dochoval v roli muzejního exponátu a ten druhý putoval rozebrán a rozřezán do kovošrotu.
Americký těžký tank T29
Těžký tank T29
Německé obrněnce, ať už střední tank Panther nebo těžký tank Tiger, dokázaly těm na druhé straně nahnat velkou hrůzu. A když se objevil Tiger II, chcete-li Königstiger, bylo to ještě horší. Vedle toho existovaly i odvozené stíhače tanků (slovo stíhač nás může svádět k rychlosti, ale tyto těžké stroje rychlé rozhodně nebyly, a tak si je můžeme představit jako specializované ničitele tanků). Je sice pravda, že ty nebezpečné bestie se v žádných velkých počtech nevyskytovaly, ale tím se může utěšovat jen ten, kdo se s nimi nepotkal. V každém případě je tedy dobré být připraven.
Německý těžký tank Tiger II (Königstiger)
Americký těžký tank T29
Američané se na ně připravovali také s již v úvodu uvedeným tankem M26 Pershing. Ale hlodala je otázka: „Bude to stačit?“ A tak se pustili do těžkého díla. Jeho výsledkem byly prototypy těžkého tanku T29.
Rychlý příchod konce války (rychlý musíme brát relativně, protože obyvatelé okupovaného území, ale i vojáci na frontách by bezpochyby uvítali příchod ještě rychlejší) však znamenal i předčasný konec programu těžkého tanku T29, protože pár let po válce se už ve světle nových tankových projektů jevil poněkud zastaralým.
| Hmotnost | 64,3 t |
| Výkon motoru | 770 koní |
| Maximální rychlost | 35 km/h |
| Dojezd | 160 km |
| Pancéřování | korba max. 102 mm (čelo) |
| věž max. 279 mm (štít kanonu) | |
| Výzbroj | 1x 105mm kanon |
| 3x 12,7mm kulomet | |
| 1x 7,62mm kulomet | |
| Osádka | 6 mužů |
Celkově se začalo stavět minimálně osm prototypů tanku T29, přičemž dokončeny byly dva a dále následovalo osm strojů předsériových, které měly také základní označení vycházející z T29.
Z těch dalších prototypů, které se začaly stavět, resp. byly objednány jako T29, vznikly další modifikované typy. Tak vznikly dva prototypy souběžně vyvíjeného těžkého tanku T30 a později ještě čtyři prototypy T34.
Těžký tank T30
Těžký tank T30 se projektoval souběžně s tankem T29. Zásadní rozdíl spočíval ve výzbroji, zatímco hlavní výzbroj T29 představoval kanon ráže 105 mm, tak T30 dostal kanon ráže 155 mm.
Těžký tank T30 během přepravy na železnici
Těžký tank T30 jako muzejní exponát
Těžký tank T34
U tanku T34 si Američané ve věci hlavní výzbroje vyzkoušeli podobnou cestu jako Němci, kteří svůj tank Tiger vyzbrojili kanonem ráže 8,8 cm (Němci udávali ráži kanonů v centimetrech), konstrukčně vycházejícím z povedeného protiletadlového kanonu 8,8-cm-Flugabwehrkanone 36. Američané tak u T34 použili kanon ráže 120 mm, který konstrukčně přímo vycházel z jejich protiletadlového kanonu 120 mm Gun M1. Takové řešení se ukázalo šikovným, u řady experimentálních tanků (T29, T30 a T34) nejšikovnějším, a tak ho aplikovali i u svého posledního těžkého tanku M103, který přijde vzápětí.
Americký těžký tank T34
Americký těžký tank M103. Většina těchto tanků sloužila u námořní pěchoty (USMC), u tanku na fotografii prozrazují jeho příslušnost k uvedené ozbrojené složce indicie v okolí.
Těžký tank M103
A na závěr se dostáváme k tomu nejlepšímu. Alespoň tedy pro výrobce, protože u tohoto tanku se už konala i sériový výroba, byť ne v závratných objemech
Těžký tank M103 byl plánován jako protiváha těžkým tankům sovětským. První chladnou tankovou sprchu dostali vojenští představitelé demokratických spojeneckých zemí už na berlínské vojenské přehlídce v září 1945, která se konala u příležitosti konce druhé světové války. Stalin neváhal a na přehlídku vypustil i 52 tanků IS-3, aby ukázal, zač je toho loket.
Sovětské těžké tanky IS-3 na vítězné přehlídce v Berlíně, která se konala 7. září 1945.
Sovětský těžký tank T-10 jako muzejní exponát
Tanky IS-3 vypadaly jako z jiného světa, i když je pravda, že jejich užitná hodnota za ohromujícím vzhledem asi poněkud zaostávala. Ale to není důležité, svůj účel splnily. Vývoj sovětských těžkých tanků potom vyvrcholil typem T-10, zařazovaným do výzbroje od roku 1954 (T-10 se označoval i kódem IS-8 a pod tímto označením by pravděpodobně vstoupil do výzbroje, kdyby v roce 1954 stále vládl Stalin. Všichni víme, co písmena „IS“ v označení těchto tanků znamenala, a tak je pochopitelné, že se zahájenou destalinizací došlo i k přejmenování tanku).
Těžký tank M103 a vedle vidíme jeden z prvních tanků Abrams.
Vývoj tanku M103 nebyl jednoduchý. Po šesti prototypech z roku 1951, označených T43, proběhla v letech 1953 a 1954 sériová výroba, která dala tři stovky tanků. Mezitím se na nich kupodivu objevila řada nedostatků, a tak byly uskladněny a postupně vylepšovány. Těch položek k vylepšení byly řádově minimálně desítky (bohatě desítek), ale nic hrozného se nekonalo, práce odsýpala a v roce 1957 byl tento typ oficiálně zařazen do výzbroje pod označením M103.
Horší bylo, dá-li se to tak říci, že se stal v podstatě typem zbytečným. S těmi sovětskými tanky to totiž ve skutečnosti tak žhavé nebylo (samozřejmě kromě kvantity) a nové americké MBT druhé generace typu M60 Patton z roku 1958 představovaly lepší a úspornější řešení než byl M103.
O tři stovky sériových a hlavně na základě nedostatků upravených M103 se podělily námořní pěchota a armáda následovně: USMC (US Marine Corps) měla 220 tanků a US Army 80 tanků. Ze služby byl typ vyřazen v roce 1974.
| Hmotnost | 56,7 t |
| Výkon motoru | 810 koní |
| Maximální rychlost | 34 km/h |
| Dojezd | 130 km |
| Pancéřování | korba max. 127 mm (čelo) |
| věž max. 254 mm (štít kanonu) | |
| Výzbroj | 1x 120mm kanon |
| 1x 12,7mm kulomet | |
| 1x 7,62mm kulomet | |
| Osádka | 5 mužů |
