Aktualizováno 12.8. 8:15: Agentura DARPA v této tiskové zprávě potvrdila ztrátu stroje HTV-2 po zhruba devíti minutách letu kvůli "anomálii". Vše nasvědčuje tomu, že se opakovaly potíže z prvního pokusu, kdy stroj přešel do klouzavého letu a ve vysoké rychlosti se ho nepodařilo spolehlivě řídit. Během čtvrtečního letu bylo spojení ztraceno v téměř stejné fázi jako v případě startu prvního exempláře v dubnu loňského roku.
Prohlášení cituje majora Chrise Schulze z amerického letectva: "Zatím nevíme, jak stroje ovládat v hypersonické fázi letu. Je to k vzteku; řešení určitě existuje. Musíme ho objevit." Příčinou neúspěchu podle Schulze je nedostatek znalostí o režimu hypersonického letu (jako hypersonické rychlosti jsou označovány rychlosti nad pětinásobek rychlosti zvuku, pozn. red.): "Jak ukázal dnešní start, létání ve vysokých rychlostech je prakticky neprobádaná oblast."
12. srpna 2011 |
Výsledky letu i celého programu by měly být podle zprávy vyhodnoceny během několika týdnů. Jak bude vývoj pokračovat, zpráva samozřejmě říct nemůže. DARPA dává ve zprávě najevo zájem v experimentech pokračovat, ale význam těchto slov je zatím lepší nepřeceňovat.
Unikání stroj HTV-2 vystartoval z Vanderbergovy letecké základny v Kalifornii. Armáda doufá, že výsledkem programu budou robotické stroje, proti kterým zatím není obrany.
Poslední zpráva o zkušebním letounu HTV-2 na účtu agentury Darpa.
Letoun vyrazil na samém začátku startovacího okna, zhruba v 16:45 našeho času. Až do klouzavé fáze letu podle agentury DARPA vše probíhalo v pořádku. Stroj měl dopadnout do oceánu zhruba v 17:15. V 17:22 ovšem DARPA "tweetla" jen tolik, že velení letu ztratilo spojení se strojem.
V 18:26 našeho času DARPA pouze upřesnila, že stroj nezachytily ani lodě a detektory v cílovém prostoru. Je tak jasné, že došlo k nehodě. Více podrobností zatím známo není. Je to už druhý neúspěšný pokus tohoto letounu.
Na Twitteru se zatím objevují ironické dotazy: "Neviděli jste někdo nadzvukový letoun? Je trojúhelníkový a pěkně rozžhavený."
Let sice nebyl přímo přenášen, ale jeho průběh bylo možné sledovat zprostředkovaně právě na Twitteru armádní vývojářské agentury DARPA na účtu dostupném zde.
Smočit se v Pacifiku
Pokus zatím neznamená nástup nové zbraně do praxe, to ani vzdáleně. HTV-2 je čistě experimentální stroj, který měl ověřit základní principy řízeného letu v extrémně vysokých rychlostech. Měl proběhnout už ve středu 10. srpna, ale plán zhatilo špatné počasí.
Schéma druhého zkušebního letu letu HTV-2
Stroj není vybaven vlastním pohonem, v podstatě tedy jde o (velmi rychlý) kluzák. Do vyšších vrstev atmosféry ho vynáší raketa. HTV-2 v té chvíli nemá daleko k tomu, aby se dostal na oběžnou dráhu a změnil se v družici Země. Po odpojení od rakety vlétá zpět do hustších vrstev atmosféry. V ní by se pak měl pohybovat rychlostí zhruba 20 Machů, tedy přes 20 tisíc kilometrů za hodinu. (Machovo číslo určuje rychlost zvuku v daném prostředí, a protože se letoun pohybuje ve stratosféře, rychlost zvuku je tam nižší než u hladiny moře.)
HTV-2 pak má podle předpokladů samozřejmě postupně zpomalovat. Plán počítal s testy funkčnosti ovládání několika manévry a zkouškami provozu některých elektronických systémů. Po zhruba 30 minutách se měl HTV-2 řízeně zřítit do Tichého oceánu 6 500 kilometrů od amerického pobřeží.
Vývojáři doufali, že si druhý exemplář HTV-2 povede podstatně lépe než jeho předchůdce, který startoval v dubnu 2010. S tím bylo po devíti minutách ztraceno spojení. Jak se ukázalo, palubní počítač nedokázal stroj ovládat.
Tunel by byl dražší
Proč utratila DARPA miliony dolarů za stroje, které budou létat půl hodiny, a to ještě v nejlepším případě? Hlavně proto, že rychlost kolem dvaceti Machů je něco "extra". Projekt má shromáždit údaje o tom, co se vlastně v takové rychlosti z aerodynamického hlediska děje.
Výlet do neznámaO řízeném letu v rychlosti kolem dvacetinásobku rychlosti zvuku toho letecká historie zatím mnoho neřekne. Rychlostní rekord v kategorii strojů s jiným než raketovým pohonem drží vojenský Lockheed SR-71, který dosáhl rychlosti 3 540 kilometrů za hodinu. Stalo se tak už 28. června 1976. HTV-2 se spíše blíží balistickým střelám, které k cíli spěchají rychlostí kolem 25 tisíc kilometrů za hodinu. Vyšších výkonů dosahují jenom stroje přilétající z vesmíru. Raketoplány během vstupu do atmosféry dosahovaly rychlosti kolem 30 tisíc kilometrů za hodinu. Šlo ovšem o dobře naplánovaný pád. Stroje se daly ovládat až v rychlostech mnohem nižších. |
Konstruktéři se doteď musí spoléhat především na simulace. Zkoušky ve větrných tunelech jsou k ničemu, tvrdí DARPA. Rychlostí nad 15 Machů lze údajně dosáhnout pouze ve speciálních zařízeních, a to vždy jen na milisekundy.
Nejistotu konstruktérů za vysokých rychlostí dokládá i pád prvního prototypu HTV-2. Stroj jednoduše neudržel stabilitu. Vedlo to k řadě nových zkoušek a úprav. Konstruktéři změnili těžiště, nastavení elektronického řízení a snížili úhel náběhu během letu, tvrdí tiskové prohlášení DARPA.
Jeden ze tří
Firma Lockheed-Martin postavila totiž jenom dva exempláře HTV-2 a o dalších se zatím neuvažuje. Neúspěch letu by tak podle komentátorů nejspíše znamenal konec vývoje ultrarychlého letounu, alespoň na nějakou dobu. Bez povzbudivých výsledků by se muselo začít od nuly a není jisté, že by k tomu ozbrojené složky měly dost vůle.
Vojáci by pak mohli dát přednost jiné technologii určené k dosažení vojáky kýženého cíle "zásahu kdekoliv na světě za jednu hodinu". Ve hře je například velmi rychlá střela s plochou dráhou letu X-51 (byť tento program má svých problémů také dost).
Je tu i možnost přezbrojení stávajících balistických raket, tedy nahrazení atomových hlavic běžnými. Největší potíž s touto technologií je ale diplomatická: zkuste ostatním rychle vysvětlit, že když odpalujete jednu balistickou střelu za druhou, děláte to jen proto, aby svět byl bezpečnějším místem.
