Americká armádní agentura pro pokročilé technologie DARPA se podle všeho zamilovala do kolibříků. Malý létající stroj v podobě tohoto tropického ptáka je jedním z posledních přírůstku jejího inventáře.
Bezpilotní zabijáciHistorie letounů, které nepotřebují pilota |
DARPA ho získala od firmy AeroVironment, která se mimo jiné specializuje i na stavbu bezpilotních létajících strojů. Malý kolibřík je v její dosavadní historii nezvyklý kus. Váží jenom 19 gramů a rozpětí křídel má zhruba 15 centimetrů.
Základní výbavou je kamerka, ze které se přenáší obraz na monitor pilota/vojáka. Ten tak může z bezpečí úkrytu prozkoumat potenciálně nebezpečné okolí. Otázkou je, jak nenápadný dokáže kolibřík být. Uvnitř budovy by logicky příliš nenápadný nebyl. Ve výsledku však může mít letoun úplně jinou podobu. Bude záležet i na hlasitosti, s jakou se dokáže pohybovat.
Stroj dokáže letět rychlostí necelých dvacet kilometrů. Ideální je do vnitřních prostor, kde panuje bezvětří. Kolibřík si totiž poradí jen s "větrem" o maximální rychlosti sedm kilometrů za hodinu. Takové byly i požadavky agentury DARPA při vyhlašování soutěže o technologii použitelnou pro nový druh průzkumných prostředků.
Podobnost s kolibříkem není jen vnější. Zařízení se ve vzduchu pohybuje podobně jako tito malí ptáci, tedy máváním křídly několikrát za sekundu. Není to jen jednoduchý pohyb tam a zpět. Úhel náběhu křídel se během máchnutí může měnit. Robotek se tak dokáže ve vzduchu vznášet i couvat.
U velmi malých létajících strojů dokážou takto pohybující se křídla vytvářet vztlak účinněji než například kombinace vrtule s pevným křídlem nebo rotor.
Létání, které lidi dlouho nebavilo
Aerodynamika malých létajících tvorů techniky dlouho příliš nezajímala. V podstatě ji nebylo jak využít. Situace ze změnila v posledních zhruba dvaceti letech.
Díky miniaturizaci elektroniky se totiž konečně nabízí možnost naložit i malým létajícím strojům nějaký smysluplný náklad. Vědci tak začali podrobně zkoumat a popisovat například let kolibříků nebo much. (Pro technicky zdatné starší příklad práce placené mimo jiné i z rozpočtu DARPA zde)
Biomechanické triky odkoukané od ptáků i hmyzu se zatím v praxi nevyužívají. Rozhodnutí agentury DARPA je jedním z prvních náznaků, že technologie v tomto oboru dozrává k pomalému přechodu do praxe.
Vojákům i dalším uživatelům možná nebudou sloužit vrtulníky či letadla, ale robotické mouchy nebo ptáci. Z technického hlediska by se to mělo vyplatit, kolibříci od AeroVironment vydrží ve vzduchu déle než deset minut, byť mají jen miniaturní baterii.
Jde o zajímavý výkon, ale pro ostré nasazení, které by mělo přijít zhruba za deset let, to nestačí. DARPA bude v dalších kolech soutěží od firem chtít, aby se špionážní ptáčci dokázali sami aktivně vyhýbat překážkám a orientovat se v prostorech bez signálu GPS. Měla by se zlepšit i výkonnost komunikačního systému a v důsledku tedy patrně stoupnou nároky na baterie. Pravděpodobné tedy je, že další generace kolibříků přibere na váze.
