František Truhlář před válkou

František Truhlář před válkou | foto: public domain

Dvakrát přežil ohnivé peklo a vrátil se do boje. Chybu udělal po válce

  • 55
Letec RAF František Truhlář přežil dvě těžké havárie při návratech z bojových letů. Při obou utrpěl těžké popáleniny, ale vždy se s pomocí lékařů dokázal vrátit do služby. Těžce zkoušenému hrdinovi byl útěchou svobodný pohyb ve vzduchu. Osudnou se mu po válce stala letecká nekázeň, když se při akrobatickém prvku v přízemní výšce roztříštil i se svým spitfirem o tvrdý povrch zemský.

Dne 19. listopadu 1917 se v Lomnici nad Popelkou, do rodiny obráběče kovů Josefa a dámské krejčové Marie Truhlářových, narodil syn František. Doma se na něho již těšili tři starší sourozenci, sestry Božena s Vlastou a bratr Oldřich. Dle pozdějších vzpomínek Boženy, která se až do konce svého života starala o památku nejmladšího sourozence, byl František mezi kamarády a spolužáky velmi oblíbený, byť byl povahou velký samotář. Mnoho času trávil osamocen toulkami „divokou“ přírodou.

Střední vzdělání absolvoval na Raisově státním učitelském ústavu v Jičíně. František Truhlář totiž snil o tom, že zasvětí svůj život službě vlasti. A mluvíme-li o službě vlasti, tak v době míru probíhá první linie takové služby právě ve školách. Po maturitě se mu však nepodařilo sehnat místo kantora, zamířil tedy do armády.

Nejprve narukoval v říjnu 1936 v rámci prezenční služby k pěchotnímu pluku do Čáslavi, zde začal studovat i poddůstojnickou školu pěchoty. Protože od dětství vzhlížel k letadlům, ostatně již spolužáci z obecné školy mu v této souvislosti přezdívali „letec“, tak přešel roku 1937 na letecký obor vojenské akademie v Hranicích na Moravě.

V srpnu a září 1938 se seznamoval ve výcviku s letištěm v Hradci králové, kde ho zastihla mobilizace, aby poté nastoupil do urychleného kurzu na leteckého pozorovatele v prostějovském leteckém učilišti.

Než se kdo nadál, byl tu tragický 15. březen 1939 a věrolomný vpád Němců do okleštěné republiky. S okupací se naši letci nemohli smířit. V následujících měsících mnozí opustili ilegálně protektorát s touhou zapojit se do boje proti uchvatitelům, k jehož vypuknutí vše směřovalo.

Na strastiplný a především nebezpečný útěk se vydal i František Truhlář, stalo se tak v lednu 1940. V té době, kdy už neexistovalo Polsko, to šlo prakticky pouze jižní cestou.

S kamarádem Rudolfem Turšnerem pronikli na nákladním vlaku na Slovensko a odtud do Maďarska. Zde padli do drápů maďarské vojenské hlídky. Po několikadenním věznění je spolu s dalšími odchycenými nešťastníky z protektorátu vraceli Maďaři na Slovensko. Při této předávce se jim naštěstí podařilo uprchnout a opět zamířili do nitra Maďarska.

Přes Balkán a severní Afriku doputoval na konci března František Truhlář do Francie, kde ho přidělili ke skupině našich letců v Agde. Do operačního nasazení během francouzské kampaně se nedostal, zato patřil mezi naše první letce, kteří se ocitli ve Velké Británii. Dopraven tam byl letecky.

Zanedlouho vstoupil František Truhlář s hodností Pilot Officer do právě se tvořící 311. československé bombardovací perutě RAF. Přestože se řadil ještě z času předválečného mezi schopné navigátory a letecké pozorovatele, byla mu u perutě z důvodu akutního nedostatku palubních střelců a díky vynikajícím výsledkům při cvičných střelbách z kulometu svěřena funkce zadního střelce bombardéru Wellington.

Vickers Wellington Mk.Ic. Poškozený stroj sériového čísla N2771 se v noci ze 16. na 17. října 1940 vracel z náletu na Brémy do Anglie, při nouzovém přistání došlo ke kolizi s poutacím lanem balonu protiletadlové baráže. Z celé posádky přežil pouze těžce popálený zadní střelec František Truhlář.

A přišel 16. říjen 1940. Na noc byl plánován nálet na velké sklady oleje v Brémách, kterého se měla zúčastnit i posádka s Františkem Truhlářem. Byl to  jeho třetí operační let nad nepřátelské území.

Nad Říší zasáhla bombardér protiletadlová palba. V mizerném počasí se poškozený stroj, s raněným radistou a vyřazenou vysílačkou, belhal noční oblohou zpět do Anglie. Kvůli ztrátě orientace vletěli do oblasti Londýna a velitel se rozhodl nouzově přistát. Nad zemí však došlo ke kolizi s poutacím lanem balonu protiletadlové baráže.

Ocelové lano oddělilo velkou část pravé poloviny křídla wellingtonu a ten vrazil do země v Bentley Priory severozápadně od centra Londýna. Ve zdemolovaném letounu, který zachvátily plameny, zahynulo pět členů posádky: velitel Jan Veselý, druhý pilot František Zapletal, navigátor Jaroslav Slabý, radiotelegrafista Jaroslav Matoušek a přední střelec Josef Albrecht. Přežil pouze František Truhlář.

Těžce popálený bojoval v nemocnici několik dní o holý život. Pak následovaly dlouhé týdny a měsíce bolestivého hojení devastujících zranění. V nemocnici se spřátelil i s dalším Čechem s podobnými popáleninami, stíhačem Josefem Koukalem z 310. perutě.

Jedinou záchranou pro takto zraněné piloty byl lékařský tým plastického chirurga Archibalda H. McIndoa, který právě díky svým výsledkům při této práci, ve válce zajišťující pravidelný přísun pacientů, získal světového věhlasu. Než pan doktor nabral dostatek zkušeností, pracoval v počáteční fázi války metodou pokus - omyl. Truhlář tak s dalšími spolupacienty, kteří se ani v nejtěžších chvílích života nehodlali vzdát smyslu pro humor, založili Guinea Pig Club (Klub pokusných morčat).

Video: Záznam ze vzpomínkové akce ke stoletému výročí narození letce Františka Truhláře (autor Radek Kysela)

Po více než roce a několika plastických operacích se František Truhlář rozhodl vrátil ke své peruti, když mu místní obyvatelé prokazovali upřímný vděk, za jakou cenu bojoval i za jejich svobodu. Dlouho tam nepobyl a na vlastní žádost nastoupil k pilotnímu výcviku stíhačů. Od srpna 1943 létal u 312. československé stíhací perutě na spitfirech, to už měl hodnost Flight Lieutenanta. Pro své pilotní umění a bojového ducha si záhy získal mezi spolubojovníky i veliteli respekt vynikajícího bojového letce.

Přišel červen 1944 a s ním operace Overlord, vylodění spojenců v Normandii. Českoslovenští letci tak měli další důvod k radosti, že válka vstupuje, alespoň z jejich pohledu, do poslední fáze. Intenzivní bojové nasazení nad normandskými plážemi si však vybralo svou daň. Jedenáctého června, při návratu z hlídkového letu za velmi špatného počasí, František Truhlář při přistávání havaroval. Letoun začal hořet. Pilot přežil jen díky obětavosti dvou příslušníků hasičské jednotky, kteří ho z hořícího stroje vyprostili a sami utrpěli popáleniny.

Supermarine Spitfire LF Mk.IXC, na stroji DU-R havaroval 11. června 1944 při návratu z hlídkového letu nad Normandií F/Lt František Truhlář, příslušník 312. čs. stíhací perutě.

Podruhé těžce popálený František Truhlář se opět dostal pod ruce doktora McIndoa. Léčba trvala až do prosince 1945, a tak se nemohl zúčastnit slavnostní přehlídky našich západních letců po návratu do vlasti. Na poslední operaci se do Velké Británie vrátil ještě v roce 1946 s definitivním návratem domů v červenci.

Muž tří tváří

Ve dnech 21.října až 22. listopadu 2017 probíhá na zámku v Lomnici nad Popelkou výstava František Truhlář - Muž tří tváří.

V osvobozeném Československu se stal zástupcem velitele Leteckého pluku 12. Pluk měl ve výzbroji relativně nové stroje Spitfire LF Mk.IXE, s nimiž se naši stíhači vrátili z Velké Británie. Na psychiku Františka Truhláře doma neblaze působily reakce některých lidí, kvůli popáleninám a následnými plastickými operacemi poznamenané tváři. Na druhou stranu v rodné Lomnici nad Popelkou si ho považovali, trávil zde se svou rodinou a řadou přátel víkendy. Ať tak či tak, velkou útěchou mu byl svobodný pohyb ve vzduchu za kniplem stíhačky.

A rychlá stíhačka se mu nakonec stala i osudnou. Během častých služebních letů mezi Kbely a Brnem nejednou zaletěl nad své rodné město, kde provedl několik akrobatických figur. Při jedné takové akci, 3. prosince 1946, však při pokusu o akrobatický prvek vyšší pilotáže nízko nad zemí zachytil křídlem o střechu domu a následné zřícení svého spitfiru už nepřežil.

František Fajtl o Františkovi Truhlářovi prohlásil: „Jeho hrdinství a jeho láska k rodné zemi budou navždy příkladem k zamyšlení nad smyslem života a vzorem výjimečnosti v míře sebeobětování...“

Zdroje:


Nebeští jezdci od 311. perutě