Kybernetická válka začala v roce 1982 výbuchem plynovodu

aktualizováno 
V roce 1965 přiletěl Vladimír Větrov do Paříže. Byl příslušníkem KGB, sloužil na hlavní správě T. Vystupoval jako inženýr sovětské obchodní mise. Ve skutečnosti měl především získávat tajné informace o západní vědě a technice v rámci programu L. Tato zajímavá práce ho plně pohltila.

Průkaz KGB v Rusku otevírá dveře i do nejvyšších míst. Někdy ale před popravou ochránit nedokáže. | foto: Wikimedia commons

Byl svobodný, měl rád ženy a jako ruský playboy měl Vladimír Větrov u francouzských dívek úspěch. Musel být opatrný, aby si nadřízení jeho milostných dobrodružství nevšimli, to se neslučovalo s morálkou sovětských „rozvědčíků“, jak si říkali.

Brzy se seznámil s inženýrem Jacquesem Prévostem od přední elektronické firmy Thomson-CSF, jednoho z hlavních dodavatelů francouzské armády. „Mohl byste mě ukázat vaše nové přístroje, které bychom mohli koupit?“ požádal Francouze.

Inženýr mu rád vyhověl. Jako důstojník tajné služby DST (Direction de la Surveillance du Territoire – Ředitelství domácího průzkumu) přesně věděl, o čem může mluvit. Pánové se občas scházeli, spřátelili se.

DST byl malý úřad o 1 500 lidech, který se zabýval kontrašpionáží, ochranou vědeckých středisek a strategických objektů, bojem s terorem. Rus netušil, že kontrašpionáž se na něj zaměřila a chce ho zverbovat.

Křest čtyř knih Karla Pacnera, Academia, 6.3.2019

Knihu Hořké konce vyzvědačů pokřtil 6.3.2019 Andor Šándor (zcela vlevo), Čtvrtstoletí republiky křtil Luboš Dobrovský (třetí zleva), Státníci a zločinci XX. století křtil Jaroslav Šedivý (čtvrtý zleva) a audioknihu Kosmonauti na pokraji smrti křtil Jan Kolář (zcela vpravo).

Jednou opilý Větrov havaroval se svým vozem. Nechtěl, aby se to dověděli lidé z ambasády. Proto požádal Prévosta o pomoc: „Mohl byste zařídit opravu auta?“

Prévost se o ni postaral. DST na ulici Nélaton číslo 7 v Paříži ohlásil: „Náš člověk se dostal do potíží. A musí je skrývat před ostatními Rusy.“

To byla příležitost, jak důstojníka KGB získat. Avšak než k tomu došlo, Větrova povolali zpátky do Moskvy. Nicméně i Rus si uvědomoval, že jeho francouzský přítel není jenom obyčejný konstruktér.

Krádeže ve státním zájmu

Vladimír Ippolitovič Větrov se narodil 10. října 1932 v Moskvě. S výtečným prospěchem vystudoval elektroinženýrství.

Takové lidi potřebovala tajná služba KGB. Nabídla mu práci. S chutí přijal, cesty do zahraničí ho přitahovaly. Jako vysoce kvalifikovaného odborníka ho zařadili na ředitelství T zaměřeného na průmyslovou a vědeckou špionáž. Hodně let se musel zacvičovat, než ho poslali na první místo, a to hned do Paříže.

Ve francouzské metropoli působil čtyři roky. Následovala opět služba v centrále – řízení vyzvědačů, analýzy získaných informací, hledání cest, jak obejít zákazy nákupu špičkových strojů a zařízení.

Fotogalerie

Západní státy totiž sestavily seznam unikátních zařízení a součástek, které Sověti neumějí vyvinout, ale potřebují je ke konstrukci nových zbraní a dalších důležitých aparatur, a proto jim je nelze prodávat. Sověti využívali antiamerické cítění řady západoevropských obchodníků k tomu, aby je přesvědčili, že mohou toto embargo obcházet a do SSSR je dovážet. Přirážka padesát procent ceny za toto riziko byla přitažlivá. Moskva se také snažila vysílat do západních továren a laboratoří delegace odborníků, zpravidla třetinu tvořili důstojníci KGB, kteří pod pláštíkem oficiální výměny informací pátrali po údajích tajných.

KGB a GRU vyvinuly po druhé světové obrovské úsilí, aby ukořistily špičkové poznatky západní vědy a techniky. Za pomoci výzvědných služeb států Varšavské smlouvy získaly podklady k okopírování amerického čtyřmotorového bombardéru B-29, britského tryskového motoru Rolls-Royce Nene, nadzvukového francouzsko-britského letadla Concorde, amerického raketoplánu, počítačů řady IBM a mnoha dalších. Nevíme však, na kterých úkolech ztroskotaly a nakolik bylo toto úsilí úspěšné.

Během příprav ke společnému letu kosmických lodí Sojuz a Apollo v létě 1975 se některým ruským odborníkům podařilo nahlédnout do zákulisí NASA. FBI zjistila, že jeden ze sovětských kosmonautů absolvoval špionážní výcvik v KGB, jeho jméno neoznámila. To byl také jeden z důvodů, proč tato spolupráce nepokračovala.

Poslední šéf KGB Vladimír Krjučkov ve svých memoárech přiznal, že celé sovětské hospodářství stálo na vědecko-průmyslové špionáži. V počítačích a mikroelektronice jsme za Západem pozadu nejméně o 15 let, stýskal si fyzik Roald Sagdějev, který byl vědeckým poradcem kremelského vůdce Michaila Gorbačova.

Schůzky na rušném tržišti

V roce 1974 poslali Větrova na obchodní misi do kanadského Montrealu. Avšak po roce se jeho chování znelíbilo členům výboru komunistické strany natolik, že dosáhli jeho odvolání.

Centrála musela provinilce potrestat. Přeložila ho z oddělení, které se zabývalo operativou, na nudnou kancelářskou práci – analyzoval vědecko-technické informace přicházející z rezidentur. Přitom získával přehled o činnosti po celém světě.

Sedět v kanceláři ho nebavilo. Navíc si stále víc uvědomoval, jak je sovětský režim proradný, prolezlý korupcí a přítelíčkováním.

V moskevském Expocentru se náhodou seznámil s Francouzem Alexandrem de Polem. Při jednom setkání jeho nový známý utrousil, že se kamarádí s Prévostem. Podplukovník KGB se rozhodl k pomstě.

Napsal dopis Prévostovi, v němž nabízel informace o vědecko-technické rozvědce KGB. Při další schůzce ho předal de Polovi s prosbou: „S velkou opatrností pošlete tuto obálku do Paříže.“

Nabídka doputovala do centrály DST. Vedení tajné služby určilo majora Ferranu, který pracoval v Moskvě pod diplomatickým krytím, aby za pomoci de Pola navázal styk s Větrovem. Na jaře 1981 se pánové dohodli, že se budou letmo scházet na rušném Čerjomuškinském tržišti, kde jejich styky v zástupech lidí případní sledovači těžko zpozorují. Francouzi a Američané dali Větrovovi krycí jméno Farewell (Sbohem).

Podplukovník Větrov byl velmi pilný. Majoru Ferranovi předal organizační schéma ředitelství T a kompletní seznam všech důstojníků – v centrále i v zahraničí, dále na čtyři tisíce tajných dokumentů, podrobnosti o ilegálním získávání embargovaných strojů a přístrojů ze Západu. Prozradil přes 100 zdrojů tajných informací v šestnácti západních zemích a jména 450 agentů. Patřil k nim i velitel jihoafrického válečného loďstva Dieter Gerhardt. Tajné kódy umožnily západním tajným službám zmařit řadu plánovaných dezinformačních, výzvědných a teroristických akcí KGB.

Podle jeho informací Francouzi 5. dubna 1983 vyhostili 47 příslušníků KGB, kteří se tam kryli diplomatickými pasy. Současně zatkli řadu jejich informátorů, nejvýznačnější byl Pierre Bourdiol z letecko-kosmické firmy Airbus. Západní státy označily na 150 sovětských diplomatů za nežádoucí osoby. Stejný počet lidí Moskva ze zahraničí preventivně stáhla. Tento pogrom narušil výzvědnou síť v mnoha západních zemích.

Důstojník KGB dokonce tlumočil názory Kremlu na situaci v Polsku, kde vzniklo nezávislé odborové hnutí Solidarita, a úvahy na atentát na prvního slovanského papeže Jana Pavla II.

Výbuch sibiřského plynovodu

„Pane prezidente, naši vyzvědači získali získat tajný zdroj uvnitř KGB, který nám vysvětluje, o jaká tajemství z oblasti vědy a techniky mají Sověti zájem,“ prozradil François Mitterrand Ronaldu Reaganovi 19. července 1981 na schůzce v kanadské Ottawě. Oba prezidenti se domluvili, že si jejich tajné služby budou tyto údaje vyměňovat.

Sověti se snažili dostat k vyspělým technologiím, především k počítačovým mikročipům, polovodičům, SCADA systémům pro počítačové řízení výroby a technice neviditelných letadel, což byly oblasti, ve kterých výrazně zaostávali.

Reagan nařídil řediteli CIA Williamu Caseymu, aby se spojil s francouzskými kolegy. Využívání těchto informací vyžadovalo spolupráci mnoha oborů. Casey proto požádal Guse W. Weisse, ředitele Komise mezinárodní ekonomiky Národní rady bezpečnosti (International Economics for the National Security Council), aby se jejího řízení ujal.

Necháme je dál krást naše informace a přístroje, ale upravené, rozhodl Weiss a jeho odborníci. A Reagan tento záměr v lednu 1982 schválil. Vědecké zprávy podstrčené Sovětům byly zčásti nepravdivé a zavádějící, pokaždé ukazovaly na vysokou úroveň Američanů. Počítačové programy v různých aparaturách měly určitou chybovost anebo naopak příkazy k nečekané činnosti. Američané prostě nasazovali do exportu „trojské koně“, to je termín převzatý z řecké mytologie. Když se bojovalo o Tróju na území dnešního Turecka, útočníci věnovali obléhaným dřevěného koně, v jehož útrobách se skryli bojovníci a v noci město ovládli.

Spojené státy nerady viděly, jak Sovětský svaz k sobě připoutává západní Evropu svou energetickou politikou, dodávkami ropy a plynu. Aspoň se snažily stavbu plynovodů a ropovodů omezovat tím, že neumožnily výrobu potrubí o velkém průměru. CIA také naprogramovala v řídicí centrále plynovodu na červen 1982 jeho explozi.

„Pumpy, turbíny a ventily na plynovodu byly naprogramovány tak, aby vznikl nezvládnutelný tlak a aby po určité době plynovod explodoval,“ napsal Thomas C. Reed, bývalý ministr letectví v knize At an Abyss (Na hranici propasti). „Důsledkem byla obrovská nejaderná exploze a požár, viditelné i z vesmíru. Vážně poškodila sovětské hospodářství.“ Výbuch o síle tří kilotun TNT připomínal svržení atomové bomby. Těmito akcemi zahájili Američané kybernetickou válku.

Poznání nízké úrovně sovětské techniky také přispělo k Reaganovu rozhodnutí Moskvu uzbrojit, konstruovat tak sofistikované zbraně a vojenské systémy, proti kterým bude muset postavit obranu ještě důmyslnější, vědecky složitější a dražší. Vrcholem měl být kosmický antiraketový deštník rozprostřený nad celou Severní Amerikou – projekt Strategické obranné iniciativy (Strategic Defense Initiative – SDI), familiárně „hvězdné války“. Okolo Země mají kroužit flotily antiraket, které zničí jakéhokoli útočníka ještě před tím, než dopraví vodíkovou nálož na cíl.

Pobodání v opilosti způsobilo konec

Působit jako dablér vyčerpá každého člověka – musí být ve střehu před domácí kontrašpionáží a přitom neustále lovit nové informace, které předává dál. Větrov dostal strach po necelém roce. Obrovské napětí utápěl v alkoholu, ale tato léčba nefungovala.

V únoru 1982 seděl se svou milenkou v autě v jednom moskevském parku. Větrov na ni žárlil, pohádali se a on ji v opilosti začal bodat. Všiml si toho kolega z vedlejšího vozu a zaklepal na okno. Větrov vyskočil a pustil se i do něho nožem. Bodal ho tak dlouho, dokud nevydechl naposled. Dívka naštěstí přežila.

Milice (policie) ho zatkla. Příslušnost ke všemocné KGB v takovém případě neomlouvala. Moskevský vojenský soud ho v listopadu 1982 zbavil hodnosti a poslal na patnáct let do vězení.

Přebal knihy Hořké konce vyzvědačů od Karla Pacnera, která měla křest 6.3.2019.

Přebal knihy Hořké konce vyzvědačů od Karla Pacnera, která měla křest 6.3.2019.

Při vyklízení jeho bytu našli kolegové z tajné služby různé pomůcky, které naznačovaly, že pracoval pro cizí stát. Z pracovního tábora poblíž sibiřského Irkutsku odvezli vězně do Lefortovské věznice v Moskvě. Důkazy byly usvědčující. Není známo, že by se dablér přiznal, stejně by mu to nepomohlo. Nejvyšší vojenský soud SSSR vynesl nad Větrovem konečný rozsudek: trest smrti. Popravili ho 23. ledna 1985.

Případ Farewell odtajnili Američané až v roce 2008 v časopisu CIA Studies in Intelligence. Následující rok o něm vydali knihu Adieu Farewell Sergei Kostin a Eric Raynaud. Vzápětí z ní vytvořili francouzští filmaři velké špionážní drama. Ve filmu měl hrát jeden vynikající ruský vědec a některé scény chtěli natáčet v Moskvě, Kreml to však zakázal.

„Případ Farewell vedl k rozkladu klíčového špionážního programu KGB právě v době, kdy ho sovětská armáda potřebovala,“ uvedl Weiss ve Studies in Intelligence. „Sovětská ekonomika se začala rozkládat a Spojené státy budovaly novou moderní obranu. Sovětský svaz ten závod prohrál.“

Text je kapitola z knihy Karla Pacnera Hořké konce vyzvědačů, která měla křest ve středu 6.3.2019.

Autor:

Mohlo by vás zajímat: Černobyl

Černobylská havárie se stala 26. dubna 1986 v černobylské jaderné elektrárně na Ukrajině (tehdy část Sovětského svazu). Vzpomínka na tragédii v těchto dnech oživila televizní minisérie Černobyl.

Téma Černobyl v článcích Technet.cz:
Brzda místo plynu a plyn místo brzdy. To byl Černobyl
Havárie neskončí před rokem 2065. Černobyl polyká tuny vody a miliardy eur
Výbuch roztavil beton a tisícitunový poklop létal vzduchem. Černobyl 1986

Nejčtenější

Scéna jako z hororu. Na střeše mrakodrapu vrtule rozsekala cestující

Havárie vrtulníku N619PA na střeše budovy PAN AM 16.5. 1977

Části zdeformované vrtule se do ulic New Yorku řítily jako smrtící neřízené projektily. Vrtulník společnosti New York...

Třímachový zabiják letadlových lodí Suchoj T-4 byl velkým žroutem rublů

Suchoj T-4

Historie letectví se pozoruhodnými stroji jenom hemží. Jedním takovým byl i sovětský bombardér Suchoj T-4. Vznikl pouze...

Osudový omyl. První a poslední přistání proudového letadla v Olomouci

MiG-21F trupového čísla 0618 s nímž v Olomouci tragicky havaroval kadet Omran...

Bylo mu 23 let, když se u Přerova učil létat na vysoce výkonném letounu Mig-21F. Podcenil však zadání úkolu a při...

Kilogram má novou definici. Jeho fyzická podoba ztratila 50 mikrogramů

Kopie originálu kilogram z Paříže v americké laboratoři Sandia. Podobné vzory

Od 20. května začala platit nová definice kilogramu. Ta již nebude mít fyzickou podobu, ale bude odvozená od pevné...

Jarní aktualizace Windows 10 je ke stažení. Microsoft se moc nepředvedl

Světlý motiv v jarní verzi Windows 10  2019

Microsoft uvolnil ke stažení velkou jarní aktualizaci Windows 10. Nečekejte však žádné velké změny. Většina se odehrála...

Další z rubriky

Ochranka prezidenta Putina mate GPS. Lodě se přemístily na pevninu

Obrázek ukazuje pozice rušených lodí na letišti ruského města Gelendžik, ležící...

Americká nezisková organizace C4ADS si všimla, že když se ruský prezident Vladimir Putin přiblíží k přístavu, satelitní...

Osudový omyl. První a poslední přistání proudového letadla v Olomouci

MiG-21F trupového čísla 0618 s nímž v Olomouci tragicky havaroval kadet Omran...

Bylo mu 23 let, když se u Přerova učil létat na vysoce výkonném letounu Mig-21F. Podcenil však zadání úkolu a při...

Kytovec u Norska není první, který „utekl“ ruskému námořnictvu

Kolem norských rybářů kroužila velryba s popruhem, kterou patrně Rusové cvičili...

Odkud přesně se vzal krotký kytovec u Norska, stále přesně nevíme. Ale Rusko tento druh údajně v minulosti údajně již...

Najdete na iDNES.cz