Sexuálně nejvýkonnější vyzvědače přebrali československé rozvědce Sověti

aktualizováno 
Československým komunistickým rozvědčíkům se ve špionáži proti Spojeným státům dlouho nedařilo. Nakonec ale zaznamenali několik zajímavých úspěchů, i díky jednomu sexuálně náruživému manželskému páru.

Býval agent československé rozvědky v USA Karel Köcher | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Jak jsme zrekapitulovali v prvním dílu, bezprostředně po vzniku Československa, na začátku listopadu 1918, získala republika zpravodajskou službu, tzv. Zpravodajské oddělení Generálního štábu. Zpočátku zaměstnávalo asi desítku lidí a během následujících dvou desetiletí se změnilo v relativně schopnou organizaci.

Československá rozvědka vstoupila do druhé světové války v poměrně dobré kondici a naši zpravodajci měli k dispozici i v mezinárodním měřítku poměrně úspěšné špióny. Postupně ovšem nacisté odboj na našem území v podstatě rozvrátili, navíc po válce zbylé zkušené lidi z velké části nahradili komunističtí „amatéři“.

Nová komunistická rozvědka se etablovala postupně a v 60. letech dosáhla z hlediska komunistického režimu zajímavých úspěchů. Ve Spojených státech se československým vyzvědačům dlouho nedařilo.

Velký zájem měli o jazykovou školu Pentagonu v kalifornském městě Monterey. Česky – stejně jako další jazyky – se tady učili agenti FBI a CIA, diplomaté a vojáci. Bývalý policejní velitel Karlovarského kraje Bohumil Valtr tam začal pracovat dva roky po útěku z domova, v roce 1950. „Tehdy se tam vyučovalo čtyřiatřicet cizích jazyků,“ vzpomínal. „Kursy češtiny, ruštiny, polštiny a srbochorvatštiny trvaly dvanáct měsíců. Množství českých instruktorů rychle rostlo. V květnu 1955 už jich bylo osmadvacet. Úměrně tomu stoupal i počet studentů.“

Koncem roku 1958 se pokusil Miroslav Nacvalač z mise při OSN v New Yorku získat ke spolupráci Karla Hlásného. Tento bývalý československý důstojník nechal v republice svou dávnou lásku – učitelku Eva Marholdovou. Nacvalač mu slíbil, že když mu bude předávat kvalitní informace, slečnu Marholdovou za ním pustí.

Kategorie vyzvědačů

Známe vyzvědače z ideologických důvodů – buď to jsou skalní komunisté anebo naopak vlastenci. Je spousta špionů, kteří se k tomuto řemeslu dali kvůli penězům – koncem minulého století požadovali někteří američtí agenti od svých sovětských chlebodárů statisíce dolarů. Někteří lidé odešli do tajných služeb za dobrodružstvím – patřili mezi ně i čeští mladíci, kteří v osmašedesátém roce házeli na sovětské tanky kamení a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, po dokončení vysoké školy, se nechali zlákat do tohoto tajemného světa, který přispíval k utužení komunismu.

Většina lidí byla vychována k čestnosti a morálce, jiným jsou tyto vlastnosti cizí – takoví jsou i mezi příslušníky zpravodajských služeb. U nás i ve světě.

V srpnu 1959 přiletěla Eva do USA a za týden si Karla vzala. Hlásný však o všech schůzkách s československým diplomatem informoval FBI, která mu také připravovala údajné tajné materiály. V červnu 1961 Washington tento případ zveřejnil a Nacvalače poslal domů.

Také kurýr státního departmentu (ministerstva zahraničí) Frank Mrkva, kterého požádali, aby instaloval odposlech v pracovně náměstka, pracoval pod dohledem FBI. V červenci 1966 došla Američanům trpělivost a celý případ zveřejnili. Mrkva se stal hrdinou a diplomat – vyzvědač Zdeněk Opatrný, který ho řídil, nežádoucí osobou.

Marie Truda Geringerová-Granvillová, která chtěla kvůli penězům vynášet údaje z montereyské školy, to nezvládla. Nakonec se tajně vrátila do Prahy.

Obrovský skandál na vojenském zpravodajství vyvolal útěk podplukovníka Františka Tišlera do USA. V noci na sobotu 25. července 1959 oknem vyházel podplukovník do připravené dodávky FBI všechny písemnosti úřadu – tajné i netajné – a sám s rodinou zmizel. Dopisem velvyslanci Miroslavu Růžkovi oznámil, že „na základě svobodného rozhodnutí“ rezignoval na funkci vojenského atašé, odsoudil „nesvobodu v ČSR“ a oznámil, že celá rodina se rozhodla požádat o azyl v USA. Velvyslanec hlásil do Prahy: Zmizelo 1 049 tajných spisů z let 1954–1959.

Na ministerstvu obrany nastalo zemětřesení. Náčelníka zpravodajství zbavili funkce a vyhodili, rovněž některé další důstojníky, útvar se musel reorganizovat a nabrat nové lidi, které Tišler neznal.

Sexuálně nejvýkonnější vyzvědači

Na jedinou vítěznou figuru za oceánem se vypracoval Karel Köcher. Když si ho StB vyzkoušela na domácím poli mezi pražskými intelektuály, nabídla mu výjezd do USA. Nafilmovali útěk přes Vídeň a díky svým známostem přistál s manželkou po třech měsících v prosinci 1965 v New Yorku.

Nejdřív studoval politologii na několika univerzitách. Na podzim 1972, po získání doktorátu, požádal o zaměstnání v CIA. Měl pověst brilantního sovětologa s militantními sklony a nedávno získal americké občanství. Navíc ho doporučil Zbiegniew Brzezinski – poradce prezidenta Cartera pro národní bezpečnost. Všechny přijímací zkoušky absolvoval bez potíží. V únoru 1973 nastoupil do Pentagonu, kde zpracovával zahraniční tisk. V září ho převedli do úřadovny CIA zvané AE Screen Unit v městečku Rosslyn ve Virginii, která byla překladatelským a analytickým oddělením sovětské sekce centrály.

Rozstřel s Karlem Köcherem:

Manželé rádi navštěvovali sexuální kluby. Považovalo se to za prvotřídní krytí, protože mezi těmito lidmi by nikdo nehledal komunistické vyzvědače a naopak oni se blíže seznamovali s pracovníky vládního a bezpečnostního aparátu, kteří tam chodili.

„Köcherovi byli nejspíše sexuálně nejvýkonnějšími vyzvědači v historii prosovětské špionáže,“ uvedl bývalý šéf archivu rozvědky KGB Vasilij Mitrochin. V této činnosti „se nejen zdokonalovali na večírcích, kde se střídali jejich partneři, ale i při skupinových orgiích v newyorských sex klubech Plato’s Retreat a Hell Fire, které vzkvétaly v sexuálně uvolněném období konce šedesátých a v průběhu sedmdesátých let.“

Nakonec s Köcherem navázali bezprostřední spojení Sověti. Měli k tomu víc lidí a prostředků než československá rezidentura ve Washingtonu.

„Dostal se na vedlejší pracoviště CIA, nikoli do centrály služby v Langley u Washingtonu,“ vysvětloval mně Přemysl Holan, první polistopadový šéf rozvědky. „Využívali hlavně jeho jazykových znalostí, především ruštiny. Köcher zpracovával odposlechy telefonátů. Dokumenty o této jeho práci v archivu československé rozvědky chybí. V té době s ním neexistovalo osobní spojení. Zato Sověti měli přístup do míst, kde pobýval. Proto pro něj vybudovali několik mrtvých schránek – on je naplňoval zprávami a dokumenty pro Rusy, ti je vybírali a někdy mu tam nechávali pokyny, možná i peníze. On však nebyl s tímto zaměstnáním spokojen, zdálo se mu, že je málo využitý, a hledal jiné.“

Začátkem roku 1975 upozornil Köcher na čtyři podezřelé sovětské diplomaty. Byl mezi nimi rovněž Alexandr Ogorodnikov. KGB ho půl roku sledovala, ale na nic podezřelého nepřišla. Až později získala náznaky o jeho spolupráci s CIA a zatkla ho. Diplomat se přiznal, ale spolkl jed a byl na místě mrtev.

Sibiřská rozvědka

Českoslovenští legionáři ze Sibiře přivezli pojem, který se v češtině velmi vžil v oboru výzvědných služeb: rozvědka. Původně tak říkali tajným nočním nájezdům do nepřátelských pozic, kde chytali zajatce. Teď se rozvědkou stala tajná služba ofenzivní a defenzivní.

Köcher byl jediný vyzvědač ze sovětského bloku, kterému se podařilo otevřít si dveře do amerických tajných služeb. Byl však smluvním zaměstnancem, kterému v červenci 1975 skončila smlouva. V listopadu 1984 FBI oba manžele zatkla. Zřejmě je prozradil jejich agent Jan Fila, který po delším působení v USA skončil jako zástupce náčelníka amerického odboru pražské centrály.

V únoru 1986 si Američané a Sověti vyměnili v Berlíně své vězně. Za sovětského disidenta Anatolije Ščaranského, dva západoněmecké špiony působící v NDR a Čecha chyceného v Bulharsku při pokusu o ilegální převoz své dívky na Západ, si domů přivedli českého vyzvědače Karla a Hanu Köcherovy plus tři východoevropské vyzvědače z věznic Spolkové republiky. Sověti žádali za svého disidenta mimo jiné výslovně i československého agenta.

A podplukovník Fila, kterého Köcher obvinil ze zrady, se vzápětí z republiky záhadně vypařil.

Pohroma způsobená sovětskou okupací

Okupace Československa Sověty těžce postihla první správu ministerstva vnitra. Někteří důstojníci utekli na Západ, především k Američanům, kterým se vyzpovídali ze všech tajemství, která znali. Jak lidé na centrále, tak mnozí agenti v terénu byli ohroženi – rozvědka se musela reorganizovat a špionům v nebezpečí nabídla azyl v republice.

První zmizel z vídeňské rezidentury major Ladislav Bittman, který tam pracoval pod krytím kulturního atašé-druhého tajemníka. V sobotu 2. září 1968 odjel do Německa, kde se přihlásil u Američanů. V srpnových dnech vystupoval proti sovětské okupaci ve vídeňském rozhlase. Potom asistoval ministru zahraničí Jiřímu Hájkovi, když se uvažovalo o vytvoření exilové vlády. Rovněž pomáhal uprchlíkům, kteří zaplavovali Rakousko. Kdyby se hned po podepsání Moskevského protokolu veřejně kál za své hříchy, snad se mohl ještě zachránit.

Na první správě nastalo zděšení. Co se s Bittmanem stalo? Opravdu přešel na druhou stranu? Anebo ho někdo unesl či zlikvidoval? Třebaže si většina myslela, že emigroval, jistě to nevěděli. Teprve až za několik dnů se vyjasnilo, že opravdu dobrovolně odešel.

Následující rok se nevrátil z dovolené v Bulharsku major Josef Frolík. Ve Washingtonu požádal o azyl vědecký atašé Antonín Nenko, z Bejrútu zmizeli František August a Milan Štafl, z Vídně Zdeněk Šindelář. Vytratili se i někteří mladší, kteří neměli takový přehled o činnosti jako staří borci. Zkušení důstojníci znali lidi, budovy, tajné byty a organizaci, naučili se jejich taktice a strategii, věděli o spoustě úkolů a agentů i o spojení se Sověty.

„Léto 1969 tak lze bezesporu označit jako období jedné z největších krizí, kterými první správa prošla,“ napsali Petr Kaňák, Jiřina Dvořáková a Zdeňka Jurová v knize Českosloslovenská rozvědka a Pražské jaro.

Začátkem ledna 1968 zaměstnávala první správa 1 236 lidí, z toho působilo v zahraničí 352 operativních a neoperativních pracovníků na 41 rezidenturách v 39 státech. Odchod dvou stovek zpravodajců na přelomu šedesátých a sedmdesátých let ji ochromil. Přes polovina vyhozených měla vysokoškolské vzdělání, praktické zkušenosti a uměla cizí jazyky. Zůstali důstojníci starší, často známí západním tajným službám, tedy neschopní vyjet na rezidenturu.

V roce 1968 opustilo rozvědku 42 lidí, další rok 83 a v dalších letech následoval doslova pogrom: 201 v roce 1970, 134 v roce 1971, 78 v roce 1972 a 43 v roce 1973. Odcházeli nedobrovolně a někdy i dobrovolně. Třebaže měli vysoké školy, odpovídající civilní zaměstnání nenašli, většina skončila u lopaty.

Vyzvědači s povolením

Existuje kategorie oficiálně deklarovaných zástupců cizích tajných služeb. Tito styční důstojníci ze spojeneckých států působí na ambasádách a všichni zúčastnění o nich vědí. Slouží jako spojky mezi svou vlastní službou a rozvědkou země, kam byli vysláni. Na veřejnosti nevystupují, zůstávají v pozadí

Jejich náhradníci byli nezkušenými začátečníky. Mnozí nastupovali do zahraničí, aniž znali cizí jazyk. Dokonce i zástupce rezidenta v Londýně se domluvil pouze česky. Podle Radka Schovánka, který prostudoval spisy StB, zůstalo v kategorii agent 51 mužů a žen, ale o 35 z nich věděly západní služby, že se stýkají s československými diplomaty – zpravodajci.

Z tohoto otřesu se první správa nevzpamatovala. Schovánek situaci přesně okomentoval: „Ztratila důvěru KGB a postupně degradovala na cestovní kancelář pro syny z nomenklaturních rodin, kteří raději pobývali v Paříži nebo v Římě než v Moskvě.“

Unikátní dodávky amerických seržantů

V sedmdesátých a osmdesátých letech československé výzvědné služby živořily. Zaznamenaly jediný výrazný úspěch – příliv informací o americké armádě v Německu a armádách zemí NATO.

Několik amerických seržantů, kteří pracovali na tajných spisovnách svých útvarů, si chtělo přivydělat. V sobotu 14. března 1982 přišel do prosklené budovy československého velvyslanectví v Bonnu neznámý muž. Prvního člověka, kterého potkal, se zeptal: „Mohl bych mluvit s někým od tajné služby?“

Narazil na staršího důstojníka, který se chystal k návratu do Prahy, takže kdyby to byla past, předčasný odjezd by mu nevadil. Neznámý mu předal ruličky filmů a domluvili se na další schůzce. Zpravodajce překvapil – požadoval honorář 100 tisíc marek. Takovou sumu dosud žádnému informátorovi nevyplatili.

Analytici v Praze žasli. Na 45 kinofilmech byly operační plány 3. americké pancéřové divize, 2. francouzského sboru a 3. francouzské armády, plány 12. německé dělostřelecké baterie, které měly označení NATO Secret.

Pak se na ně podíval jeden z důstojníků KGB specializovaný na vojenské otázky. „Zdají se mimořádně zajímavě,“ prohodil po prvním letmém prohlédnutí. „Musíme je poslat do Moskvy.“ Ze sovětské metropole přišla brzy odpověď: „Materiály jsou výborné. Čekáme další.“

Postupně se ukázalo, že tyto informace sbírá pětice seržantů. Jejich význam byl neocenitelný. Například v roce 1984 přinesli poplachové plány amerických raketových baterií Pershing a Tomahawk, systémy spojení a zajištění jejich bezpečnosti, naftovody NATO, plány protivzdušné obrany západní Evropy.

Dostávali za to slušné honoráře, nikoli však astronomické sumy, jaké původně požadovali. Praha jim celkem vyplatila 207 tisíc dolarů plus 7 tisíc marek, kdežto Budapešť, pro kterou pracovali od roku 1975, 1,2 milionu dolarů.

V létě 1988 se seržanti ztratili, přestali komunikovat. Teprve 10. března 1989 uveřejnil deník New York Times zprávu o odhalení šesti vyzvědačů z řad amerických vojáků, kteří pracovali pro Československo a Maďarsko. Všichni byli postupně odsouzeni do vězení.

Touto akcí, která velmi obnažila NATO, činnost československých komunistických výzvědných služeb skončila.

Konec třetího, závěrečného dílu.

První díl najdete zde, druhý na této stránce.

Autor:

Nepřehlédněte:

Článek se mi líbí

Nejčtenější

Miliony uživatelů řeší problémy s Windows 10. Někomu i zrudla obrazovka

Aktualizace Windows 10

Kontrola aktualizací Windows se v poslední době Microsoftu nedaří tak, jak by měla. Nové aktualizace přinášejí řadě...

USA by mohly prohrát omezený konflikt s Čínou, soudí vědci ze Sydney

Americká ponorka USS Hawaii na manévrech RIMPAC 2018 u Havajských ostrovů

Vojenská nadřazenost Američanů v Jihočínském a Východočínském moři je věcí minulosti. Jejich ozbrojené síly jsou...

Proč byli někteří dinosauři tak velcí? Měli něco, co savci ne

Jedním z evolučních důvodů gigantických rozměrů sauropodů byla pasivní obrana...

Největší suchozemští tvorové všech dob, pravěcí sauropodi, byli výrazně větší než všechna zvířata, která známe z naší...

Firma chtěla krávy bez rohů. Na zvláštní chybu přišli, než zvíře snědli

Geneticky modifikovaný organismus (v tomto případě kráva)

Americká společnost se pokusila genetickou úpravou skotu zbavit krávy bolesti a chovatele práce. Vytvořila plemeno bez...

Podílel se na revolučním objevu. Teď se bojí, jak ho veřejnost přijme

Samuel Sternberg se podílel na objevu nástroje na editaci genu (CRISPR)

Geneticky modifikované děti jsou nezodpovědný, hloupý experiment, myslí si Samuel Sternberg. Americký genetik, který se...

Další z rubriky

Česká armáda koupí vrtulníky od Bellu. Podívejte se, co dostaneme

AH-1Z je čistě bojovým vrtulníkem. Pomocné křídlo nese raketovou výzbroj, na...

Po velmi dlouhém rozhodování, které bojové helikoptéry si česká armáda pořídí, máme odpověď. Vítězem má být kombinace...

OBRAZEM: Satanův vůz. Vrtulník Mi-24 ukázal poprvé zuby v Afghánistánu

Mi-24

Mohutný bitevní a výsadkový vrtulník Mi-24 poprvé vzlétl před půl stoletím. Bojové ostruhy získal během...

Smrt přišla rychleji než zvuk. První rakety V-2 udeřily 8. září 1944

raketa V-2

Nebylo proti nim obrany a podle planých nadějí návykovými látkami „udržovaného“ vůdce třetí říše měly srazit zarputilé...

„Dnes“ málem začala druhá světová válka. Hitlera zabrzdil strach z Britů

Část úderného oddílu spadajícího pod velení Abwehru. Oddíl měl zajistit...

Hitler plánoval útok na Polsko už 26. srpna 1939, na poslední chvíli ho však odvolal. Na několika málo místech se však...

Najdete na iDNES.cz