Mezi světovými válkami se objevila v množině obrněných vozidel kategorie tzv. tančíků (angl. tankette). Byla to ultralehká (a tím pádem lehce pancéřovaná) pásová obrněná vozidla, řekněme s hmotností do čtyř tun, zpravidla s dvojmužnou osádkou a vyzbrojená kulometem, případně protitankovou puškou nebo dokonce 20mm kanonem.
Poručík Gruber Německý poručík Gruber je postava z britského komediálního seriálu Haló, haló! ('Allo 'Allo!) odehrávajícího se za 2. světové války v obci Nouvion v okupované Francii. Gruber zde občas jezdí lehkým obrněným automobilem Sd.Kfz. 222 (resp. jeho nepříliš povedenou replikou), který v česky dabované verzi nazývá láskyplně - avšak z pohledu terminologického chybně - tančíkem. Ono se o tom moc nemluví, ale Gruber, který za války uháněl kavárníka Reného, si vzal po válce Helgu a měl s ní až šest dětí. |
Kolébku tančíků představovala Velká Británie a nejznámějším britským tančíkem se stal Carden Loyd Mk.IV. V některých zemích pak vznikaly na základě zakoupené licence jeho národní mutace, například v Československu to byl tančík vz. 33 nebo v Polsku TK-3 a následně TKS.
Po nějakou dobu se předpovídala tančíkům velká budoucnost, tyto myšlenky se však naštěstí začaly brzy vytrácet. Neperspektivnost tančíků se nakonec v plné nahotě ukázala za druhé světové války, byť nějaký ten úspěch v boji na jejich straně zaznamenán byl (viz příběh polského tankového esa ze září 1939 na tančíku TKS).
Nyní se přesuňme po časové ose o několik dekád vpřed. Od přelomu osmdesátých a devadesátých let používá Bundeswehr lehká pásová obrněná vozidla Wiesel (lasička), která vznikala primárně pro výsadkové jednotky. I Wiesel bývá občas označován jako tančík (tankette), minimálně svou hmotností si to zaslouží.
Lasička nejen pro výsadkáře
V roce 1974 vyhrála firma Porsche soutěž na vývoj lehkého obrněnce pro výsadkové jednotky Bundeswehru, který později dostal jméno Wiesel. V té době se právě zaváděla do výzbroje těchto jednotek lehká speciální čtyřkolová terénní vozidla Faun Kraka 640. Ta sloužila k rychlé přepravě výsadkářů vybavených například protitankovými řízenými střelami, jiná vozidla pak měla na sobě lafetován třeba 20mm kanon. Vozidlům Kraka však chyběla jakákoliv pancéřová ochrana osádky (a kdyby jenom pancéřová, v podstatě to byla holá otevřená platforma, čili i rána větví při průjezdu vegetací hrozila).
Nový prostředek měl poskytovat do určité míry ochranu alespoň před lehkými pěchotními zbraněmi a střepinami dělostřeleckých granátů a min. Také se upřednostnil pásový podvozek před kolovým kvůli lepší průchodnosti terénem.
Obecně nízkou hmotnost a malé rozměry si stejně jako u Kraka vyžadoval letecký transport, ten se pohyboval v těchto objemech: čtyři kusy obrněnce Wiesel v letounu C-130, tři v C-160, šest v C-141 a dokonce 24 kusů v nákladní verzi Boeingu 747, zásadní pak byla možnost přepravy 2 kusů ve vrtulníku CH-53 nebo CH-47. Vrtulníky UH-60 nebo Super Puma, které neměly dostatečně dimenzovaný prostor svých útrob, mohly nosit po jednom kuse tohoto obrněnce v podvěsu.
A proč vyzdvihujeme v otázce dopravy právě vrtulníky? Původně se v průběhu vývoje počítalo i se shozem Wieselů na padácích z letadel, ale po nepovedených zkouškách bylo od toho způsobu výsadku upuštěno. Letouny tedy slouží k jejich dopravě na letiště v širším regionu aktuálního nasazení a pro dopravu přímo k jámě lvové se pak využijí vrtulníky.
V roce 1976 spatřilo světlo světa šest prototypů vozidla Wiesel, proběhly tovární zkoušky následované armádními a v roce 1978 mohla začít sériová výroba. Armáda však krátce nato program náhle ukončila kvůli finančním nákladům.
Uběhlo však jen pár let a výše zmiňované nevýhody vozidel Kraka rozhoupaly německou generalitu nechat program nového výsadkového vozidla opět otevřít. První mírně přepracované prototypy dokončila firma Porsche v roce 1984. Sériová výroba běžela v letech 1989 až 1992, přičemž generálním zhotovitelem a také pokračovatelem vývoje (modernizace, další verze) se stala divize výroby vojenských vozidel firmy Maschinenbau Kiel GmbH, kterou už v roce 1990 nově transformovanou jako MaK System GmbH převzal koncern Rheinmetall AG.
Dodávky pro Bundeswehr čítaly celkem 343 kusů, z toho 133 Wiesel MK20 vyzbrojených 20mm kanonem a 210 Wiesel TOW s protitankovými řízenými střelami. V letech 2000 až 2004 proběhla přestavba 24 Wiesel TOW na školní verzi pro výcvik řidičů pásových vozidel. Z uvedených počtů může čtenář nabýt dojmu, že zdaleka ne všechny stroje putovaly k jednotkám výsadkovým. A tento dojem je zcela správný.
Wiesel v Afghánistánu
Dnes tvoří vozidla Wiesel výzbroj těžkých rot (každá by měla mít šest vozů kanonových a šest protitankových). Jedna taková rota je vždy zařazena v sestavě pluku (u výsadkářů) nebo praporu (u ostatních jednotek pěchoty).
Bundeswehr nasadil stroje Wiesel MK20 a Wiesel TOW v rámci řady zahraničních misí. Do dnešního dne to byly mezinárodní vojenské operace v Somálsku (mise UNOSOM II), v Bosně a Hercegovině (IFOR, SFOR), v Kosovu (KFOR), v Makedonii (TFH) a v Afghánistánu (ISAF).
Stručná specifikace vozidel Wiesel
Vozidla Wiesel se vyráběla ve dvou základních verzích Wiesel MK20 a Wiesel TOW, díky modernizacím pak vznikaly jejich subverze. Zásadní modernizaci představovala například adaptace pro noční boj.
Bojová hmotnost vozidla je 3,3 tuny. K pohonu slouží pětiválcový turbodiesel Volkswagen-Audi se zdvihovým objemem 2 l a s maximálním výkonem 64 kW. Maximální rychlost atakuje hodnotu 80 km/h, dojezd (při lehké noze) je 290 km.
Lehké obrněné vozidlo Wiesel s 20mm kanonem a vrtulník CH-53G
Pásový podvozek má hnací kola vpředu, následují tři páry klasických pojezdových kol a poslední pár jsou kola napínací a zároveň pojezdová, vše doplňuje jeden pár podpěrných kladek.
Wiesel MK20 má dvoučlennou osádku (řidič a střelec) a vyzbrojen je 20mm automatickým rychlopalným kanonem Rheinmetall Mk 20 RH-202 v otočné věžičce. Odměr činí +/-110° a náměr -10° až +45°. Zbraň má kadenci 880 až
1 030 ran za minutu.
Wiesel TOW má osádku tříčlennou (řidič a dva zbraňoví operátoři) a výzbroj tvoří odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely BGM-71 TOW/TOW-2 amerického původu. V rámci modernizace se jako sekundární zbraň objevil kulomet Rheinmetall MG3 ráže 7,62 mm.
Zleva: Wiesel MK s 20mm kanonem, Wiesel TOW s protitankovými střelami a vozidlo pro výcvik řidičů vzniklé přestavbou Wiesel TOW
V rámci vývoje vznikl následně nový a větší typ pojmenovaný Wiesel 2. Od té doby se předchozí „ultramalý“ typ začal značit jako Wiesel 1.
Wiesel 2
Větší Wiesel 2 si zde představíme pouze stručně. Vůz narostl především do délky, přibyl tedy jeden pár (u některých verzí dokonce dva páry) pojezdových kol a jeden pár kladek. Na druhou stranu se ztratil jeden válec u motoru, respektive byl použit jiný motor – čtyřválcový turbodiesel 1,9 l o výkonu až 81 kW. Kvůli větším rozměrům a hmotnosti tohoto obrněnce si potom standardní přepravní vrtulník lasiček CH-53 poradí pouze s jedním exemplářem, také do výše zmiňovaných letounů se jich nenaloží tolik jako ultramalých Wieselů 1.
Wiesel 2 vznikl oproti Wieselu 1 ve více účelových modifikacích, například transportér ženistů, speciální průzkumné vozidlo, nosič protiletadlových střel Stinger, samohybný minomet, několik velitelských verzí nebo obrněná ambulance.
vlevo Wiesel v protitankové verzi TOW, uprostřed Wiesel 2 a vpravo Wiesel 2 jako zdravotnické vozidlo
Wiesel 2, verze vyzbrojená minometem ráže 120 mm
