Tlumiče plamene
Další nástavec na hlavni může být, je tlumič plamene. K čemu slouží je jasné z názvu. Zášleh plamene u ústí hlavně je demaskujícím příznakem a navíc oslňuje střelce. „Oslepen“ může být dokonce i v případě, kdy používá k zaměřování televizní nebo termovizní zaměřovač.
Nejprimitivnější tlumiče plamene byly jednoduché „kornouty“ upevněné na konci hlavně. Běžné byly především u rychlopalných protiletadlových zbraní. Pro některé byly téměř „poznávacím znamením, například pro švédský 40 mm Bofors L/60 a později L/70, sovětský 37 mm kanon 61-K, německý 2 cm Flak 30/38 a čtyřče Flakvierling 38 stejné ráže, 3,7 cm Flak 18/36/37, japonský type 96 ráže 25 mm nebo italský Breda 20/65.
Tyto „kornouty“ bránily jen oslnění střelce (miřiče). Používaly se do ráží kolem 40 mm, které byly zaměřované individuálně jedním nebo dvěma miřiči (zvlášť pro odměr a náměr). Ti sledovali nepřetržitě cíl v nitkovém kříži nebo kolimátorovým zaměřovačem a záblesky jim to znemožňovaly. U zbraní větších ráží se používaly systémy centrálního řízení palby, které udávaly hodnoty náměru a odměru pro jednotlivá děla. Obsluha je jen nastavila na stupnicích, takže problém s plamenem a oslněním odpadal.
Americký samohybný protiletadlový dvojkanon M42 Duster používal modernější lamelové tlumiče plamene, rozptylující prachové plyny do tří stran. Ty byly tvořené třemi lamelami se štěrbinami. Kvůli jejich tvaru se tlumiči říkalo „ptakopysk“. Stejné řešení tlumiče používá také 20 mm kanon Alexis společnosti AEI Systems a řada ručních zbraní. Američané používali M42 Duster ve Vietnamu často k palbě proti pozemním cílům, především proti pěchotě. Protože tlumiče plamene vířily prach, některé obsluhy je demontovaly. Díky následným mohutným zábleskům kolem ústí hlavní si M42 Duster vysloužily přezdívku „ohnivý drak“. Jejich palba měla často větší demoralizující než smrtící účinek.