Stíhačka Curtiss Hawk 75 v barvách francouzského letectva. I na těchto strojích...

Stíhačka Curtiss Hawk 75 v barvách francouzského letectva. I na těchto strojích ve Francii létali a bojovali Čechoslováci. (zrenovovaný a v současnosti letuschopný exemplář) | foto: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0

Do ostrých akcí nad Francií se naši letci dostali už za podivné války

  • 41
Výrazných úspěchů v boji proti Hitlerovskému Německu dosáhli českoslovenští letci již v řadách francouzského letectva. Plně se to rozhořelo sice až při bitvě o Francii, která začala 10. května 1940, ale první úspěchy a první ztráty přišly mnohem dříve – během tzv. podivné války.

Když německá branná moc obsadila v půlce března 1939 torzo zemí českých, netrvalo dlouho a řada příslušníků bývalé československé armády začala odcházet do exilu. Vysoký podíl těchto útěkářů tvořili letci. Všechny hnala vidina zapojit se do boje proti nenáviděnému nepříteli, až k tomu nadejde vhodná chvíle. Zkrátka chtěli zvenčí nakonec osvobodit i svou vlast.

První cesta vedla do Polska a odtud pak většina zamířila po moři dále do Francie. Kdo to nestihl do září 1939, kdy se samo Polsko ocitlo přímo ve válečném víru, nezbylo mu, než to vzít přes Maďarsko a Balkán, což už bylo nesrovnatelně složitější.

Mnoho československých letců dopravila z Polska do Francie i moderní a ještě novotou zářící osobní loď Chrobry.

Protože Poláci o naše kádry dlouhé týdny nejevili dostatečný zájem, začalo se již na jaře s námořními transporty do Francie. Během tří měsíců, mezi 22. květnem a 21. srpnem 1939, tak bylo šesti transporty z Polska do Francie dopraveno celkem více než 1 200 bývalých československých vojáků včetně téměř pěti stovek letců.

Ale ani ve Francii to nebylo zcela růžové. Francouzům se do války vůbec nechtělo a ani se s tím nijak netajili. Čechoslováci museli podepsat závazek ke vstupu do cizinecké legie či francouzské koloniální armády s na vodě stojícím příslibem, že po vypuknutí války se tento závazek zruší a budou zařazeni do klasických vojenských jednotek kontinentálních (dokonce snad i „československých“). Letci by tedy po přeškolovacím výcviku na francouzských letadlech konečně šli do jednotek leteckých.

Nakonec je také pravda, že do severní Afriky, kde se příslušníci jednotek cizinecké legie cvičili v rozpáleném písku, stihli Francouzi odeslat pouze menší část z dorazivších Čechoslováků. V té zemi bylo vše na dlouhé lokte a vše tam moc dlouho trvalo. Problémem byla i ta kvanta našich vojáků a letců, ze kterých se francouzským razítkářům točila hlava. Naštěstí (pro někoho) již 1. září vypukla válka a konkrétně Francie do ní pak víceméně formálně vstoupila o dva dny později. Naši se konečně dočkali – přeškolovací letecký výcvik pro některé pomalu začínal, ale věci následující šly vskutku pozvolna.

Francouzi však válku stále brali tak, jako by se jich moc netýkala. A protože žádná ze zúčastněných stran se zatím k ničemu pořádnému neměla, dostala tato část druhé světové války přívlastek podivná.

V každém případě počet našich letců ve Francii se stále zvyšoval. K 1. lednu 1940, kdy byli první zařazeni již u bojových jednotek, jsme v té zemi měli už celkem 584 letců a v době kapitulace jich bylo snad až tisíc, z nichž většině se potom podařilo dostat do Velké Británie. Ještě před samotnou bitvou o Francii jich tam v březnu dorazilo několik i ze Sovětského svazu, kde byli internováni po dobytí Polska.

Ale to jsme příliš v čase odskočili, vraťme se k tomu výcviku. Kdybyste některé cvičné stroje, na kterých se tam létalo, viděli, slzy by vám do očí vyhrkly. Například letci od bombardérů tam měli i příšernou chmelnici Lioré et Olivier LeO.20. Nikdo tedy nepředpokládal, že by se s tím snad bojovalo. Ostatně výcvik pak pokračoval na Blochu MB.200, který znali z domova, ale také už za nic nestál. A končilo se na Blochu MB.210, i když ani ten nikoho nemohl dvakrát nadchnout.

Naši letci ve Francii létali v rámci výcviku i na hornoplošnících Morane-Saulnier MS.230. Stroj tohoto typu si můžete prohlédnout v leteckém muzeu ve Kbelích.

Ve francouzských leteckých školách se naši bombardovací letci setkali během podivné války i s archaickými nočními bombardéry Lioré et Olivier LeO.20.

O poznání lépe na tom byli stíhači. První lety sice museli také přetrpět na nějakých veteránech, ale aktuální typy z výzbroje francouzského letectva, ke kterým výcvik směřoval, byly vesměs k boji s Luftwaffe použitelné. Jmenovitě se jednalo o tyto stroje: Morane-Saulnier MS.406, Bloch MB.151 a Bloch MB.152, Curtiss Hawk 75. Ti nejšťastnější pak skončili na stíhačkách Dewoitine D.520.

Stíhačka amerického původu Curtiss Hawk 75 v barvách francouzského letectva. I na těchto strojích ve Francii létali a bojovali Čechoslováci.

Několik stíhačů z rozbitého Československa létalo i na nejlepších francouzských stíhačkách válečného období 1939/40 typu Dewoitine D.520.

Ani výcvik se však neobešel bez obětí a ztrát na životech. První československý letec, který ve Francii zahynul, byl František Bartoň, rodák z  Mořkova (v dnešním Moravskoslezském kraji). Havaroval 6. října 1939 v Chartres při návratu z cvičného letu s curtissem.

Ke stíhacím jednotkám (frontovým) bylo na samém počátku prosince odesláno prvních dvacet našich pilotů. Do začátku bitvy o Francii (10. května 1940) jich tam operačně létalo již devadesát. A nesmíme zapomenout ani na letecké mechaniky (kteří se musí spokojit pouze s touto letmou zmínkou).

Prvního potvrzeného sestřelu nepřátelského letounu dosáhl z našich pilotů Antonín Mikolášek zařazený u GC II/3 (II. peruť 3. stíhací skupiny), operující v té době na strojích Morane-Saulnier MS.406. Stalo se tak 2. dubna 1940, když mu byl připsán podíl na zničení dvoumotorové stíhačky Messerschmitt Bf 110. Na sestřelu se podílel s francouzskými kolegy ze stejné jednotky. V následné bitvě o Francii sestřelil ještě střemhlavý bombardér Junkers Ju 87, ale čtyři dny poté, 25. května 1940, padl.

Curtiss Hawk 75

První samostatný sestřel se podařil Janu Klánovi od GC II/5 na stíhačce Curtiss Hawk 75. Ve větší letecké mele sestřelil obávanou stíhačku Messerschmitt Bf 109. Do kapitulace Francie se podařilo Klánovi sestřelit celkem pět letounů, čímž získal titul stíhacího esa. Potom pokračoval v aktivní kariéře v řadách RAF, působil například u 312. stíhací perutě nebo u 68. noční stíhací perutě. Válku ve zdraví přežil, ale po komunistickém únorovém převratu musel ze své vlasti opět prchat a usadil se ve Spojených státech.

Za války se udála také řada příhod těžko uvěřitelných. Do jedné takové se nachomýtl i náš Josef Janeba. Se svými dvěma francouzskými kolegy zaútočil 2. března 1940 na průzkumnou létající tužku značky Dornier. Na základnu se stíhači vraceli s domněnkou, že zasažený německý letoun, který začal prchat přes Belgii domů, je silně poškozen a pravděpodobně daleko nedoletí. Dornier však utrpěl poškození pouze lehké. Za chvíli se k němu přiblížily tři hurricany letectva neutrální Belgie, aby ho donutily na svém území přistát. Belgičtí stíhači však nepočítali s tím, že po nich budou Němci střílet. Výsledkem byl jeden padlý belgický stíhač, dva hurricany byly zničené na padrť a ten třetí připomínal cedník.

Ještě zbývá alespoň stručně zmínit kvůli souvislosti pár faktů z navazující fáze války a týkajících se našich letců.

Po vypuknutí bitvy o Francii 10. května 1940 se rozhořely vzdušné boje s plnou intenzitou. U stíhacích jednotek francouzského letectva už činil podíl Čechoslováků kolem dvanácti procent, tedy každý osmý stíhač bránící Francii proti Luftwaffe přišel z Českoslovenka.

Osm z nich sestřelilo nad Francií po pěti a více nepřátelských letadlech a stala se z nich esa. Byli to Alois Vašátko (12 sestřelů), František Peřina (11), Václav Cukr (8), Tomáš Vybíral (7), Josef Stehlík (6), Jan Klán (5), František Chábera (5) a Evžen Čížek (5).

Celkem sestřelili naši stíhači během podivné války a během bitvy o Francii 158 německých letadel.

Ale byly zde i ztráty. Dvacet sedm československých stíhacích pilotů ve Francii z nejrůznějších příčin zahynulo. Nebyly to pouze ztráty bojové, uvedené číslo zahrnuje i ztráty kvůli nehodám při výcviku a podobně.

Hlavní zdroje:

  • časopis Letectví + Kosmonautika, různá čísla
  • vhu.cz
  • Jiří Rajlich, Na nebi sladké Francie, 1. a 2. část