Fyzici z Amsterdamské univerzity je však vyvracejí. V těchto planetách údajně není dostatečné množství uhlíku. Na druhou stranu obří drahokamy ale mohou být jinde.
Počítačové simulace vědeckého týmu, který vedl Luca Ghiringhelli ukázaly, že rychlost krystalizace jádra do podoby diamantu u planet Uran a Neptun je s ohledem na jejich teplotu, tlak a zastoupení uhlíku neobyčejně nízká. Doba potřebná pro vznik diamantového jádra by u nich byla delší, než je současné stáří vesmíru.
Podle výsledků studie je tedy krajně nepravděpodobné, aby jádra těchto planet byla z diamantů. Hlavní důvod spočívá právě v nízkém obsahu uhlíku, který se pohybuje mezi jedním až dvěma procenty. Výzkum nizozemské skupiny ukázal, že obří diamanty se mohou vyskytovat výhradně v planetách s výrazně vyšším obsahem uhlíku. Podle simulací kritická hodnota činí asi 15 procent. Nikdo však netuší, zda planety s takovým množství uhlíku existují, či nikoli.
Tekuté diamanty
Astronomové na základě pozorování bílého trpaslíka označovaného jako BPM 37093 zjistili, že i v jeho jádře spočívá obří krystal o velikosti našeho Měsíce. O povaze krystalu se nicméně vedou spory. Někteří tvrdí, že jde právě o diamant, podle jiných vědců naměřeným údajům odpovídá spíše ta možnost, že jádro je z pevného kyslíku.
Diamant vykrystalizuje až tehdy, když se trpaslík ochladí pod určitou kritickou teplotu. Vědci se domnívají, že jakmile proces krystalizace začne, celé jádro zkrystalizuje velice rychle. I když v jádrech planet to s diamanty nemusí být slavné, u hvězd je tomu jinak. Chladnoucí pozůstatky po kdysi aktivních hvězdách podobných Slunci, kterým se říká bílí trpaslíci, diamantová jádra mohou obsahovat docela běžně. U některých typů bílých trpaslíků se totiž podíl uhlíku pohybuje kolem 50 procent, což je pro vznik diamantů více než dost. Pokud je trpaslík ještě horký, diamant v něm neexistuje v krystalickém uspořádání, ale ještě je tekutý.
