Skutečně všechny mise převezme Falcon 9 a na ostatní nic nezbude?
Motor BE-4 společnosti Blue Origin pro raketu Vulcan
V minulé části jsme vysvětlovali, že úspěšný provoz znovupoužitelných raket vyžaduje dodržení některých pravidel. Například pokud má být provoz ekonomicky výhodný, je třeba mít prosperující výrobu. Jenže v případě, že některé části rakety dokážete opětovně používat, bude vaše produkce logicky menší. Takže je nutné co největší část výroby vhodně sjednotit.
Cestou je například použití stejného nebo velmi podobného raketového motoru pro všechny stupně kosmického nosiče kvůli udržení stabilní produkce. Tento přístup známe dobře od společnosti SpaceX. Rakety Falcon používají stejný typ motorů pro všechny stupně raket a u Super Heavy Starship je přístup stejný. Existují samozřejmě verze motorů pro vakuum, ale stále jde jen o upravenou variantu stejného typu motoru. Podobný model má navržený i firma Blue Origin, která se navíc snaží nabízet svůj motor BE-4 i jiným zákazníkům, právě aby byla zaručena co největší produkce. To má opět své nevýhody, protože použití stejných nebo velmi podobných motorů může svým způsobem raketu zároveň i limitovat.
Hezkým příkladem jsou právě rakety Falcon, které nemají nejlepší druhý stupeň, což se projevuje zejména u misí na vyšší nebo únikové dráhy. Na některé mise se zkrátka příliš nehodí. Stačí se například podívat do statistik a snadno zjistíme, že Falcon 9 létá nejvíce na LEO, tedy nízkou oběžnou dráhu. To nám cosi říká i o současném modelu, který SpaceX zvolilo. Hodí se nejlépe právě pro LEO. Právě zde je nejlepší poměr cena/výkon. Pokud se však podíváme například na raketu Ariane 5 a její statistiku, naopak zjistíme, že jejím nejčastějším cílem byla dráha přechodová ke geostacionární (GTO). Pro potřeby Arianespace se tedy model SpaceX úplně nehodí. Samozřejmě to neznamená, že by jej měla ignorovat či se jím nezabývat.
Falcon 9 je moderní a technologicky vyspělá raketa schopná vynášet kosmickou loď Dragon v pilotované i nákladní konfiguraci. Nejvíce misí má za sebou na nízkou oběžnou dráhu. Na obrázku statický zážeh před misí Crew-6.
Věříme, že se momentálně nacházíme v dočasné, přechodné fázi a v následujících dekádách bude trh mnohem pestřejší. SpaceX jednoduše celé raketové odvětví proměnilo a ostatní se situaci přizpůsobují. Byla by ovšem chyba spoléhat se pouze na jedinou raketu či společnost, ať už s ní sympatizujeme jakkoli. Rozmanitost je jednoznačným přínosem.
V USA už jednou vsadili vše na jediný způsob dopravy do vesmíru a nedopadlo to dobře, viz raketoplány. Existence konkurenčních nosičů vytváří tlak na SpaceX a naopak svým postupem SpaceX vytváří tlak na konkurenci. Pokud by čistě teoreticky SpaceX třeba svou činnost jednou ukončilo, neexistovaly by alternativy a trvalo by roky opět něco smysluplného vybudovat.
Dalším faktorem jsou specifikace. Například míra vibrací během letu, velikost nákladového prostoru nebo třeba délka a průměr aerodynamického krytu. Pokud některá společnost například potřebuje družici s větším průměrem než 5 metrů, tak si jednoduše musí vybrat vhodný nosič na trhu. Pořád tu tedy budou mise, u kterých může vycházet jiný nosič lépe než rakety Falcon a je třeba si uvědomit to hlavní. ESA nepřestane rakety vyrábět kvůli tomu, že nenajde komerční zákazníky. Stejně jako Japonsko, Čína nebo třeba Indie. Klíčový je vlastní nezávislý přístup do vesmíru.
Jakkoli naivně to zní, tak právě současná situace je krásným příkladem, proč se na to vyplatí brát ohled v první řadě. Stačí si vzpomenout na nedávnou situaci, kdy se Rusko prostřednictvím Roskosmosu snažilo diktovat vlastní podmínky, za kterých vynese družice konstelace OneWeb na raketě Sojuz. Následující video oblétlo doslova celý svět.
Ukazuje pracovníky, jak přelepují americkou, britskou a japonskou vlajku na krytu rakety Sojuz-2 (paradoxně s použitím polepů amerického výrobce 3M). Zákazník z pochopitelných důvodů couvl a jen díky konkurenci a existenci dalších raket měl možnost nechat své družice dopravit do kosmu jinak. Levnější nemusí být vždy a pro všechny zároveň nejlepší možnost.
