Pěti mužů a dvě ženy byly obětí jedné z nejtragičtějších nehod, které postihly americký kosmický program. Mezi nimi byl i první izraelský astronaut Ilan Ramon. Jeden z účastníků pověstného náletu na irácký jaderný reaktor v Osiraku měl tehdy s sebou kresbu Petra Ginze, pražského hocha, který nepřežil holokaust.
Přistání raketoplánu z mise STS-107 bylo plánováno na 09:16 místního času (15:16 SEČ). Od 15:00 SEČ ale nemělo řídící letové středisko kontakt a NASA vyhlásila stav nouze. Do pohotovosti byly uvedeny záchranné a pátrací týmy v oblasti texaského Dallasu a Fort Worthu. Raketoplán se rozpadl při rychlosti asi osmnácti tisíc kilometrů za hodinu. Televizní záběry pořízené nad Texasem ukázaly, jak se od klesající Columbie oddělují žhavé kusy. Očití svědci líčili, jak slyšeli mohutnou detonaci; třásla se okna, chvěly domy a bylo vidět oslnivý záblesk. Jiní hovoří o hluku, který vydává blížící se tornádo. Příbuzní a děti sedmi astronautů, kteří na přistání čekali v blízkosti přistávací plochy, byli okamžitě odvedeni mimo dosah novinářů.
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) na konci února 2003 zveřejnil videozáznam, který několik minut před katastrofou natočila posádka raketoplánu Columbia. Kosmonauti se podle záběrů v klidu dívali z okének raketoplánu na ohnivou kouli, která tradičně obklopuje raketoplán při vstupu do atmosféry, a žádné nebezpečí netušili.
Osudový problém přitom nastal již při startu raketoplánu. Přibližně 81 sekund po startu totiž odpadly od hlavní nádrže tři kusy izolace. Jeden z nich patrně poškodil náběžnou hranu levého křídla, což bylo s největší pravděpodobností příčinou havárie.
1. února 2013 |
„Do atmosféry vstoupila Columbia nad jižním Pacifikem pod správným úhlem. Manévr řídí pět palubních počítačů a kosmonauti ho nemohou ovlivnit. Nicméně loď tam vstupovala s poškozením, a to nejspíš v okolí panelů číslo 8 a 9. Rozsah téhle závady nelze určit. Záznam čidel z palubního magnetofonu dokumentuje, že přibližně v 8.49 středoamerického času začalo nezvyklé zahřívání – horký plyn pronikl za panely. O minutu později už spaloval vnitřek křídla. Po dalších dvou minutách se odmlčel první senzor – kabel přenášející jeho údaje patrně shořel. V následujících čtyřech minutách selhalo dalších 164 měření z tohoto křídla,“ popisuje začátek katastrofy ve své knize Kolumbové vesmíru - Souboj o stanice Karel Pacner. Podrobný popis katastrofy, co jí předcházelo a následovalo, si můžete přečíst v trojdílném miniseriálu.
Tragédie Columbie se zařadila po bok do té doby největšího neštěstí v dějinách kosmických letů s lidskou posádku. Všech sedm astronautů, rovněž pět mužů a dvě ženy, našlo smrt i v lednu 1986 na palubě raketoplánu Challenger. Tomu minutu a čtvrt po startu ve výšce asi 14 kilometrů vybuchla hlavní nádrž, která byla poškozena vadným pomocným motorem na pevná paliva.
Katastrofa Columbie, podobně jako o 17 let dříve havárie Challengeru, přinesla i dočasné zastavení programu raketoplánů. Do vesmíru se znovu vydaly po technických úpravách (zahrnovaly i použití kvalitnější izolační pěny na přídavné nádrži) až v létě 2005, let Discovery ale prokázal některé přetrvávající závady. Následovaly další změny, a tak se v červenci 2006 mohly lety raketoplánů opět rozeběhnout.
Až na výjimku, opravu Hubbleova kosmického dalekohledu v květnu 2009, se ale létalo pouze na ISS, kde mohli astronauti v případě poškození tepelné ochrany vyčkat na pomoc. Každý z 20 zbývajících letů také zahrnoval pečlivou kontrolu povrchu raketoplánů. Dalším důsledkem havárie Columbie bylo urychlené ukončení programu raketoplánů, které podle původních plánů měly létat možná až do roku 2020. Poslední, v pořadí 135. výpravu, ale uskutečnil Atlantis už v červenci 2011.
Americké raketoplány létaly do vesmíru 30 let, jejich éru zahájil raketoplán Columbia v dubnu 1981. Všechny raketoplány – celkem jich bylo postaveno pět: Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour – během své éry ve vesmíru strávily 1 333 dní. Na oběžnou dráhu vynesly 355 astronautů ze 16 zemí a na 180 družic.
Od roku 2011, kdy byl ukončen provoz amerických raketoplánů, byly USA závislé při dopravě svých astronautů k ISS hlavně na ruské lodi Sojuz. Závislost na ruských lodích skončila po devíti letech 30. května 2020, kdy první soukromá společnost, americká firma SpaceX, dopravila posádku na oběžnou dráhu kolem Země, když do vesmíru odletěla její loď Crew Dragon. Na palubě měla dvojici astronautů. Douglas Hurley a Robert Behnken se tak stali prvními Američany vynesenými do vesmíru americkou technikou po téměř devítileté pauze.
