Hlavní kopule hvězdárny byla z větší části dokončena v říjnu 1896. Její rozměry byly (a dosud jsou) úctyhodné – průměr 27 metrů, výška 18 metrů a stejně jako mechanické části dalekohledu ji postavila firma Warner & Swasey Company. Při otáčení se kopule pohybuje po 36 kolech, pohon obstarává několik elektromotorů a úplné otočení trvá šest minut.
V listopadu 1896 požádal George E. Hale společnost Alvan Clark & Sons, aby připravila součásti objektivu k odeslání na Yerkesovu hvězdárnu. Firma Warner & Swasey Company ale poslala varování, že stavba ještě není zcela dokončena a na staveništi by mohlo by dojít k poškození unikátních optických prvků. Proto byl zatím přesun čoček odložen. Ten pravý čas nastal až začátkem května následujícího roku, kdy byly obě čočky zašity do měkké látky, pečlivě zabaleny do samostatných krabic a stejně jako obruby, do kterých budou později vsazeny, se vydaly na cestu. Nejprve jely speciálním vlakem, kterým dorazily na zastávku ve Williams Bay 19. května dopoledne. Zde byly komponenty přeloženy na vůz a dopraveny na hvězdárnu.
Příprava čoček pro 40palcový refraktor Yerkesovy observatoře.
Již o den později, 20. května, se začalo s montáží čoček do dalekohledu. Práci prováděl C. A. R. Lundin, kterému pomáhal George Willis Ritchey (mechanik hvězdárny) a dva pracovníci Warner & Swasey – Decker a Denzer. Byli tak rychlí, že by se mohl dalekohled poprvé vyzkoušet už ten samý den večer. Bohužel však bylo zataženo, takže první pozorování se uskutečnilo až následujícího dne, 21. května.
U tohoto památného okamžiku byli přítomni tři lidé. V první řadě nemohl chybět George E. Hale, bez jehož úsilí by zřejmě nebyl postaven dalekohled ani samotná observatoř. V té době už byl ředitelem rozestavěné hvězdárny. Dalšími účastníky byli astronom Edward Emerson Barnard a asistent Ferdinand Ellerman. Tato trojice měla možnost se poprvé podívat na oblohu v té době největším refraktorem světa. Sledovali řadu objektů, například planetární mlhovinu M27 (Činka) v souhvězdí Lištičky, kulovou hvězdokupu M13 v Herkulovi nebo Prstencovou mlhovinu M57 v Lyře. Pozorování ukázalo, že optika je velmi kvalitní a dalekohled podává vynikající obraz.
Jak vlastně rekordně velký čočkový dalekohled po dokončení vypadal? Jedním slovem velkolepě. Tubus byl vyroben z ocelového plechu o síle 3 až 5 mm, měl délku 18,3 metru a hmotnost 6 tun. Obě osy montáže byly z kujné oceli, deklinační 3,5 metru dlouhá a 1,5 tuny těžká, polární měla délku 4,1 metru a hmotnost 3,5 tuny. Objektiv o průměru 40 palců, tj. 101,6 centimetru tvořila soustava dvou čoček. Jedna byla vyrobena z korunového skla, vážila 91 kilogramů a jednalo se o dvojvypuklou spojku. Uprostřed měla tloušťku 7 centimetrů, na kraji pak 2 centimetry. Druhá čočka byla rozptylka, vyrobená z flintového skla. Hmotnost měla 136 kilogramů, uprostřed byla silná 3,75 a na kraji 5 centimetrů. Jedna její strana byla dutá, druhá vypuklá. Mezi čočkami se nacházela mezera 21 centimetrů. Dohromady tvořily objektiv o hmotnosti 227 kilogramů s ohniskovou vzdáleností 19 metrů. Celý dalekohled byl umístěn na mohutném podstavci, zcela nezávislém na podlaze. Jeho hmotnost dosahovala 50 tun a výška 13,1 metru.
Velmi originálně byla sestrojena podlaha v kopuli. Její průměr byl 23 metrů a jednalo se vlastně o obří výtah. Vzhledem k tomu, že tubus dalekohledu měřil téměř 20 metrů a musel se různě natáčet a zvedat podle výšky sledovaného objetu nad obzorem, velmi výrazně se měnila poloha i výška okuláru. Aby byl za všech okolností dosažitelný pro pozorovatele, byla celá podlaha pohyblivá a dokázala se zvedat v rozsahu 7 metrů.
S touto podlahou je spojena kuriózní havárie. Během noci z 28. na 29. května prováděl pozorovací činnost nejprve Hale, později jej vystřídali Barnard a Ellerman. Poslední jmenovaný upozorňoval Barnarda, že při zvedání podlahy slyšel podivné zvuky, které mu připomínaly drcení nebo štípání dřeva. Nicméně neučinil žádná opatření, a když k ránu končil, ještě podlahu zvedl do téměř nejvyšší polohy. Kolem 6:43 ráno se z kopule ozval hlasitý rachot. Ukázalo se, že jeden z kabelů, na kterých byla podlaha zavěšena, se přetrhl a způsobil její pád. Naštěstí se nikomu nic nestalo, protože v té době v kopuli nikdo nebyl a ani dalekohled nebyl poškozen.
