Schéma umístění 40palcového refraktoru Yerkesovy observatoře
V první části jsme se seznámili s několika největšími čočkami v astronomických přístrojích. Ta úplně největší je v dosud nedokončeném dalekohledu, dvě čočky z druhé pozice naopak byly v teleskopu, který již neexistuje. O třetí pozici se dělí dvě čočky. Jedna je ve stejném zařízení jako rekordmanka a druhou najdeme ve speciálním slunečním dalekohledu. Až na čtvrtém místě je dvojice čoček, tvořící objektiv teleskopu, jenž se používá většinou ke „klasickému nočnímu“ pozorování. Ty jsme opustili ve chvíli, kdy se podařilo získat sponzora na jejich dokončení a stavbu hvězdárny.
Yerkesova observatoř
Prakticky hned po získání peněz se rozběhla stavba dalekohledu. Vybroušení objektivu z předpřipravených skleněných disků dostal na starost Carl Axel Robert Lundin ze společnosti Alvan Clark & Sons. S prací začal 14. ledna 1893 a než byly čočky zcela dokončeny, uplynuly 2 roky a 10 měsíců. Zakázku na tubus a montáž získala firma Warner & Swasey Company (Společnost Warner & Swasey) z Clevelandu v Ohiu. Tyto části dalekohledu vyrobila během několika měsíců a již v květnu 1893 byly představeny na The World’s Columbian Exposition (Světová Kolumbova výstava), která se konala v Chicagu. Během ní nastaly dramatické chvíle, když zde vypukl požár a ohrožoval i prostory, kde byly umístěny mechanické části dalekohledu. Exponát byl urychleně rozebrán, kromě několika nejtěžších kusů přesunut do bezpečí, a tím zachráněn.
Souběžně s výrobou dalekohledu se také začalo hledat nejvhodnější stanoviště, kde by mohla být postavena nová hvězdárna. Sešlo se celkem 27 nabídek, které se musely prověřit. Místo nemohlo být příliš blízko Chicaga, protože to se neustále rozrůstalo a negativně by ovlivňovalo pozorovací podmínky. Zároveň však muselo být dobře dostupné, takže padlo rozhodnutí, že by mělo být vzdáleno od Chicaga maximálně 100 mil (přibližně 161 kilometrů). V březnu 1893 výbor, který se zabýval výběrem stanoviště pro hvězdárnu, doporučil lokalitu u obce Williams Bay ležící zhruba 120 kilometrů severozápadním směrem od univerzity.
Vlastník pozemku, John Johnston mladší, zde nabídl univerzitě 53 akrů půdy v blízkosti Lake Geneva (Ženevské jezero). Výhodami místa bylo například pevné štěrkové podloží, žádné továrny v blízkosti, nedaleko vedoucí železniční trať, zajišťující spojení s Chicagem a samozřejmě dobré podmínky pro pozorování. Oficiálně byla lokalita vybrána v prosinci a během jara 1894 se vlastníkem pozemku stává chicagská univerzita.
Samotná stavba observatoře začala v květnu 1895. V září oznámila společnost Alvan Clark & Sons, že čočky jsou prakticky hotové, jen bylo zapotřebí udělat poslední ověření kvality. Toho se ujal astronom James Edward Keeler a v říjnu provedl několik zkušebních pozorování pomocí provizorního dalekohledu přímo v sídle firmy v Cambridgeportu. Testů se účastnil i George E. Hale, jeho přítel Harry Goodwin a Alvan G. Clark. Po ukončení zkoušek Keeler konstatoval, že obě čočky jsou vysoce kvalitní, bez vzduchových bublin, skvrn a dalších kazů. V některých parametrech jsou dokonce lepší než objektiv, který má James Lick telescope (Dalekohled Jamese Licka). To byl v té době největší čočkový dalekohled. Dokončen byl v roce 1888 a jeho objektiv tvořila dvojice čoček o průměru 91 centimetrů.
Možná vás napadne, proč se vlastně používají v objektivu dvě čočky? Nestačila by jen jedna? V podstatě ano, ale výsledný obraz by rozhodně nebyl tak kvalitní. Již na začátku článku bylo napsáno, že při průchodu světla čočkou se projevují různé optické vady, které obraz deformují. Jeden ze způsobů, jak tyto vady minimalizovat, je právě použití dvou (někdy i více) čoček. Když bude každá vyrobena z trochu jiného materiálu, bude mít i poněkud jiné optické vlastnosti a díky tomu půjdou některé vady úspěšně potlačit. V praxi bývá jedna čočka z korunového skla a druhá z flintového. Tomuto uspořádání se říká achromát.
