Pokud byste svého času potkali někde po setmění Kanaďana Terryho Sawchuka, asi by vám děsem poskočilo srdce. Sawchuk byl legendární hokejový brankář, eso i mezi těmi vůbec nejlepšími. Jenže se narodil do éry, v níž sportovci – na rozdíl od mnohých současných – nepřipomínali navoněné a pečlivě načesané slečinky.
Sawchuk vypadal spíš jako Frankensteinovo monstrum. Aby taky ne. Ostře letícím pukům totiž čelil od konce 40. let, kdy gólmani běžně chytali bez jakékoli ochrany hlavy.
Šrámy si ze zápasů odnášel kdekdo, ty Sawchukovy se však zařadily do hokejových dějin stejně jako jeho četné úspěchy. Vždyť mu na obličeji napočítali přes 400 stehů, po zásahu bruslí málem oslepl!
Nejodvážnější sportovci
Masku si před utkáním poprvé nasadil až v roce 1960. A nemohl si novinku vynachválit: „Prodlouží mi kariéru o mnoho let. Díky ní si budu při hře zase věřit.“ Ne, Sawchuk nebyl první. Příběh jeho zjizveného pohledu však hezky ilustruje, jakou revoluci zdánlivá maličkost ve sportovním vybavení spustila.
Dnes jsou masky samozřejmostí, brankáře by bez nich ani nepustili do hry. Jenže až do 60. let k hokeji nepatřily, na bezbranné gólmany svištěly gumové projektily jako v nějaké válce. Strážci ledových klecí měli běžně problémy jak s fyzickou bolestí, tak s psychikou.
„I proto považuji všechny gólmany za absolutně nejodvážnější sportovce,“ míní další bývalý hokejista Glenn Resch. „Vyžadovalo to mnohem víc kuráže, než mají automobiloví závodníci, než mají toreadoři. Tihle chlapíci se každý večer ocitali v situaci, kdy vůbec nemohli čekat, kam je to trefí. A co je to bude stát. Prioritou číslo jedna pro ně bylo přežít. Až prioritou číslo dva pak i chytit puk.“
Pionýr Plante
Za prvního hokejového brankáře chytajícího pravidelně v masce je považován Jacques Plante. I příběh této hvězdy je zajímavý: 1. listopadu 1959 dostal při utkání mezi New York Rangers a Montreal Canadiens pumelici mezi oči, ránu mu museli sešít několika stehy.
Tři otazníky
|
Aby se vůbec mohl vrátit do hry, nasadil si na hlavu plastový kryt, který jinak používal výhradně při trénincích. Diváci i soupeři se tomu smáli: „Co je toto za strašáka?“
Trenér mu nevšední inovaci nejdřív nechtěl povolit, ale protože se vyhrávalo, z pověrčivosti nakonec změnil názor. Z Planteho se tak stal průkopník, jeho pomůcka se dostala do Síně slávy.
Bez ohledu na to, že masku v jiné podobě používali na pár zápasů už před ním Kanaďanka Elizabeth Grahamová (roku 1927 zvolila původně šermířský kryt), její krajan Clint Benedict (o tři roky později přišel s koženým chráničem) a Japonec Teidží Honma (na olympijských hrách 1936 udivil poněkud komickou zadrátovanou helmou).
