Jistě si ze školy pamatujete, že složit pořádnou vlaštovku vyžaduje notnou dávku odbornosti. A v případě, že pracujete s kovem místo papírem, stává se ze skládání už doslova vědecká práce.
Dokonce si na ní můžete částečně založit kariéru, jako například Čung Jou a Wej-na Wu, kteří oba působí na oxfordské univerzitě.
Ti už dohromady nebo zvlášť zveřejnili několik vědeckých článků, které popisují možnost skládání tuhých materiálů podle pravidel papírových skládaček, pro které se vžil japonský termín origami. Postup se používá třeba při výrobě solárních panelů pro družice (na startu pokud možno co nejmenších, v kosmu naopak co největších).
Nákupy v oceli
Čung Jou a Wej-na Wu se tentokrát pustili do každodenního nakupování. Jejich studie vyšla v časopise Proceedings of the Roayl Society (pouze placený přístup).
Vytvořili model a také prototyp nákupní tašky z oceli, kterou lze složit do plochého tvaru. A to aniž by došlo k narušení kontinuity jejího povrchu. Jinými slovy, taška se nemusí rozebírat, stačí ji jenom vyprázdnit a složit či naopak rozložit a naplnit.
Přitom je tvořena výhradně ocelí, žádný jiný materiál na ní není. Jen v ohýbaných místech jsou podle autorů rýhy či spíše drážky. Vzhledem k použitému materiálu tak můžete klidně tašku naplnit sklenicemi nebo konzervami.
Prototyp ocelové skládací nákupní tašky
Materiál není vybraný náhodně. "Ocel jsme použili, protože když se nám podaří složit tento materiál, tak to snadno půjde i s ohebnějšími materiály," řekl časopisu Science Čung Jou.
Oba autoři údajně o svém nápadu jednají s výrobci obalů, pro které by to mohlo představovat zajímavou inovaci. Dnešní kartonové krabice je totiž zapotřebí skládat jen s rozloženým dnem, což manipulaci s nimi komplikuje. To asi ví každý, kdo se někdy s jejich pomocí stěhoval. Vzhledem k tomu, že už vědci mají fungující prototyp, přenos do praxe by nemusel trvat tak dlouho.
Autoři ale nechtějí zůstat jenom u krabic. Tvrdí, že postup by mohl najít uplatnění i jinde. Cílem matematiků a inženýrů je vytvořit i podstatně komplikovanější a přitom snadno skladovatelné objekty, třeba přenosné domovní konstrukce. "Tohle je rozhodně ještě daleko, ale pevná skládací nákupní taška je krok správným směrem," ocenil pro Science práci Erik Demaine z MIT.
Ten v roce 2004 vytvořil spolu s kolegy první matematický model ploché skládačky z pevného materiálu. Zrealizovat se ho ale tehdy nepodařilo, protože by k jeho konstrukci bylo zapotřebí nekonečně tenkého materiálu.
Jak je ale vidět, i takové zdánlivě zbytečné početní cvičení se může nakonec dostat do praxe. Oxfordští autoři přidali Demainovu nápadu jen dalších pár ohybů a upravili rozměry tašky. Pokrok prostě nelze zastavit. Snad tedy můžeme doufat, že se příště dočkáme i uch.
