V české astronomii bylo zatím poměrně málo jmen, která skutečně prorazila do světa. V druhé polovině 20. století jedno z nich bylo Luboš Perek. Muž, který původně měl být právníkem, se stal doyenem oboru v Česku, jeho největší postavou – aby se pak k právu v jistém smyslu vrátil.
Luboš Perek před ondřejovským dalekohledem, který dnes nese jeho jméno
Perek svou astronomickou kariéru začal v Brně, od roku 1954 pak pracoval v Astronomickém ústavu Akademie věd, kde působil celý profesní život. V roce 1967 se stal v této instituci ředitelem.
Podle řady svědků to bylo především díky němu, že při normalizačních čistkách v následujících letech nikdo z vědeckých pracovníků z ústavu nedostal vyhazov. V Ondřejově také prosadil vystavení měsíčního kamene, který tehdejší Československo dostalo od Richarda Nixona a NASA. Jinde u nás velká vůle k jeho předvedení veřejnosti z pochopitelných politických důvodů nebyla.
Na zmiňovaném astronomickém sjezdu v roce 1967 se Perek také stal generálním sekretářem IAU a v jistém (byť dosti omezeném) smyslu se tak sídlo světové astronomie na několik let přeneslo do Čech. Perek sám řekl v roce 2019, že jeho působení bylo hodně o penězích: „Asi největší problém tam (v IAU, pozn.red.) byly finance, které se mi postupně podařilo stabilizovat a dostat do dobrého stavu.“
Perek pracoval i v řadě dalších mezinárodních astronomických a vědeckých organizací, které jsou pro fungování tohoto oboru skutečně zásadní. Výkonné teleskopy jsou nejen pro rozpočty většiny zemí drahé, nejlepší podmínky jsou přitom jen v určitých lokalitách na Zemi (např. právě na vysokohorských pláních v Chile). Bez mezinárodní spolupráce tedy astronomové ze zemí, jako je ta naše, mají těžko šanci vůbec získat dobré výsledky.
Ondřejovská hvězdárna – „český Greenwich“ v malém.
Od roku 1976 působil Luboš Perek v New Yorku jako vedoucí oddělení pro záležitosti kosmického prostoru sekretariátu OSN a ředitel Úřadu OSN pro záležitosti kosmického prostoru. Ve funkci byl až do roku 1981. V té době přispěl k vypracování pravidel kosmického prostoru a upozorňoval především na rostoucí množství kosmického smetí, ohrožujícího družice a další kosmická tělesa. Kosmickému právu se věnoval i jinak: Jeho návrhy předložené k jednání v OSN v letech 1998 a 2001 přispěly k rozřešení mezinárodního právního sporu o geostacionární dráhu.
Z vědeckého hlediska zasáhl do řady oborů, především stelární statistiky a dynamiky galaxie, výzkumu planetárních mlhovin, zmiňovaného kosmického práva a problematiky kosmického smetí. Vychoval přitom řadu svých následovníků v čele s Lubošem Kohoutkem, Petrem Lálou, Ladislavem Sehnalem, Janem Paloušem a Jiřím Grygarem. Významným počinem k rozvoji stelární astronomie se stalo vydání katalogu planetárních mlhovin v roce 1967, na jehož tvorbě se podílel spolu se známým objevitelem řady planetek a komet Lubošem Kohoutkem.
OBRAZEM: Největší český dalekohled dostal jméno Luboše Perka |
Jméno Luboše Perka je spjato i se vznikem dvou velkých dalekohledů v ČR. Zasloužil se o vybudování 0,6m reflektoru univerzitní observatoře Masarykovy univerzity v Brně a dvoumetrového Zeissova reflektoru v Ondřejově, dodnes největšího dalekohledu u nás. Od roku 2012 nese tento dvoumetrový dalekohled oficiální pojmenování „Perkův dalekohled“. Luboš Kohoutek podle něj v roce 1972 pojmenoval i jednu planetku s průměrem cca 45 kilometrů (celým názvem je 2900 Luboš Perek).
Luboš Perek se narodil v Praze v 26. července 1919. To bylo shodou okolností jen dva dny předtím, než byla v Paříži založena Mezinárodní astronomická unie, které se stal později předsedou.
