Podobně jako už delší dobu akceptujeme fakt, že ptáci jsou vlastně jediní dosud žijící dinosauři[1], víme také, že tato extrémně úspěšná skupina obratlovců nemá s tvory typu varana, chameleona, leguána nebo obyčejné ještěrky příliš mnoho společného.
Název skupiny Dinosauria totiž vychází z dobové tradice, kterou se před 170 lety na tehdy jen velmi chabě zdokumentovanou skupinu druhohorních plazů nahlíželo. Sir Richard Owen sice dinosaury nepovažoval za pouhé přerostlé ještěrky, jako někteří jeho současníci, to mu ovšem nebránilo dát jim sice chytlavé, bohužel ale velmi nepřesné vědecké jméno.
Odpovídá to poněkud zmatenému systému klasifikace organismů v 19. století, kdy prakticky všichni obratlovci, kteří nebyli na první pohled rybou nebo savcem, byli automaticky označováni za jakousi formu „plaza“. Původně byli dokonce i zástupci tak odlišných a vývojově vzdálených skupin, jako jsou temnospondylní obojživelníci a dicynodonti označováni shodně za zástupce kladu Reptilia.
Dinosauři se dožívali zhruba padesáti let, řekl v Rozstřelu paleontolog |
Dinosauři tak byli od začátku považováni za typické představitele plazů a byli řazeni do příbuznosti dnešních ještěrů a hadů, přičemž koncovka „–saurus“ byla z tohoto pohledu zcela odpovídající. O dinosaurech se tak již bezmála dvě století mluví chybně jako o „pravěkých ještěrech“ a toto nesmyslné označení je i dnes stále obsaženo v mnoha knihách, filmových dokumentech a dokonce i v učebních textech.
Proč jsou dinosauři plazi, ale rozhodně ne ještěři
Jednoduše by se to dalo odbýt slovy, že dinosauři nemají s ještěry téměř nic společného. V první řadě si ovšem musíme říci, o jakých zvířatech v případě „ještěrů“ vlastně mluvíme. Zástupci skupiny ještěři (Lacertilia) jsou dosti specifickou a početnou podskupinou šupinatých plazů (Squamata). Jak už jejich název napovídá, typickým tělesným znakem je přítomnost překrývajících se šupin, což je mimochodem jeden z mnoha anatomických prvků, který dinosauři s těmito plazy nesdílejí. Klad Squamata zahrnuje ještěry, hady a dvouplazy a spadají do něj mimochodem i druhohorní mořští plazi mosasauři.
Skutečně vám dromeosauridní teropod (menší opeřený dravý dinosaurus) druhu Acheroraptor temertyorum připomíná ještěrku nebo varana? Samozřejmě, že odpověď „NE“ je zde zcela na místě. Nejbližšími žijícími vývojovými příbuznými tohoto pozdně křídového severoamerického predátora jsou ptáci a s větším odstupem pak krokodýli. O ještěrech nemůže být ani řeči.
Dinosauři však reprezentují naprosto odlišnou vývojovou větev plazů, a to archosauromorfy. Příbuznými dinosaurů jsou tak například ptakoještěři a rauisuchové, z žijících zástupců pak krokodýli a především ptáci. Naopak hadi a ještěři jsou velmi vzdálenými příbuznými dinosaurů, podobně jako jsou například ježury a ptakopyskové jen vzdáleně příbuzní nám.
Ještěři postrádají všechny základní rozlišující znaky archosaurních plazů, jako jsou v jamkách usazené („tekodontní“) zuby, předočnicová (antorbitální) lebeční „okna“, otevřené kyčelní jamky, vzpřímený postoj končetin a až na vzácné výjimky se jedná o ektotermní, méně přesně řečeno studenokrevná, zvířata.
Je sice pravdou, že někteří hadi zahřívající vajíčka dokážou na krátkou dobu vygenerovat tělesné teplo svalovým třesem, a že mosasauři možná měli jistý stupeň endotermie, nic to ovšem nemění na faktu, že společným vývojovým znakem šupinatých je tachymetabolie a jí odpovídající anatomie.
Velcí ještěři, jako je indonéský druh varan komodský (Varanus komodoensis) nám tak trochu připomínají dávné časy druhohorní éry, kdy prakticky všichni velcí suchozemští obratlovci byli plazi. Při bližším pohledu ale dinosauři a ještěři nemají mnoho společného. Označovat druhohorní dinosaury za „pravěké ještěry“ je tedy neopodstatněné a vlastně zcela nesmyslné.
Dinosauři a jejich příbuzní pak mají čtyřkomorové výkonné srdce (ačkoliv i u krajt a varanů můžeme mluvit o funkčně čtyřkomorovém srdci), extrémně výkonný respirační systém, často přítomný pokryv těla v podobě osteodermů nebo peří a výkonný metabolismus odpovídající definici „teplokrevnosti“.
V neposlední řadě lze také uvést, že šupinatí jsou extrémně specifickou skupinou obratlovců, lišící se prakticky od všech ostatních v některých klíčových rysech. Kromě již zmíněných překrývajících se šupin (u dinosaurů jsou spíše mozaikové a nepřekrývají se) je u nich také přítomen hemipenis, jejich čelistní kloub je velmi neobvyklý a umožňuje extrémní rozsah pohybu čelistí, jak je dobře patrné zejména u hadů, pojídajících svoji kořist.
Ještěři (tedy vlastně zástupci šupinatých s kráčivými končetinami) mají také množství dalších unikátních znaků na lebce, s nimiž se nesetkáváme nejen u dinosaurů, ale ani u žádných jiných obratlovců. Zejména se jedná o srostlé párové kosti v mediální části lebky a naopak flexibilní spojení laterálních lebečních kůstek, umožňujících vysokou flexibilitu krania.
Myslím, že více důkazů faktu, že dinosauři rozhodně nejsou a nikdy nebyli ještěry, není třeba. Ostatně postačí i jednoduchá logika – druhohorní dinosauři jsou blíže příbuzní krokodýlům než ještěrům. A ptáci jsou zase posledními přežívajícími dinosaury. Ani ptáci, ani krokodýli přitom nejsou ještěři.
Netradiční výlet. V muzeu Dinosauria zažijete opravdovou cestu do pravěku |
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
