Internetové připojení v podobě wi-fi signálu pro všechny cestující bude stále častější a navíc dostupné i při letech přes oceán. Jak se internet na palubu dostane, jsme zjišťovali přímo ve vývojovém centru společnosti Honeywell v Brně.
Ze země do tabletu data uletí 80 000 kilometrů
JetWave využívá satelitního spojení přes družice Inmarsat, které jinak slouží pro potřeby (zejména bezpečnostní systémy) námořních společností. V aktivním provozu jsou tři družice a pokrývají celou plochu zeměkoule vyjma nevelkých oblastí kolem severního a jižního pólu. Výpadky v řádu desítek sekund lze čekat pouze v momentě, kdy se anténa musí přepolohovat na jinou satelitní družici.
Pokrytí satelitní sítě Global Xpress společnosti Inmarsat, kterou JetWave využívá.
Komunikace probíhá v pásmu 29,7 - 30 GHz, downlink je zhruba 50 Mbit/s (rychlost ve směru do letadla), uplink 12 Mbit/s (rychlost ve směru z letadla). Latence signálu by měla být velmi nízká, optimalizovaná i pro telefonní (voice over IP) služby typu Skype nebo WhatsApp. Pokud si uvědomíme, že signál musí k družici Inmarsat uletět 35 000 - 40 000 kilometrů (a pak podobnou vzdálenost zpět dolů k parabole na zemi), je rychlost komunikace působivá.
Klíčovou součástí JetWave je řídící systém, který trvale sleduje polohu satelitu a ve dvou osách otáčí a naklápí anténu tak, aby byla s družicí v trvalém spojení (velice úzkým elektromagnetickým paprskem). Směrování antény musí být velmi rychlé a zcela přesné, aby letadlo neztratilo kontakt s družicí ani při naklápění a zatáčení. Internet by měl být na palubě dostupný okamžitě po startu (kdy se podvozek odlepí od země) až do přistání (respektive touch-downu). Na letištní ploše je systém z bezpečnostních důvodů vypnut (vysílací výkon 18 W není při frekvenci 30 GHz zanedbatelný). Jde sice ručně spustit i na přistávací ploše, ale například při odmražování (deicingu - reportáž zde) by to pro obsluhu odmražovacích strojů představovalo zbytečné zdravotní riziko.
Anténa a tři „škatule“
Honeywell JetWave se skládá ze čtyř komponent: pohyblivé antény, frekvenčního konvertoru se zesilovačem signálu, systému pro zaměřování satelitní družice a agregátoru dat.
U velkých letadel je anténa (respektive anténní pole) ukryta v kopuli (tzv. radonu) na trupu letadla. Může se rychle otáčet kolem své vertikální osy, přičemž samotný vysílací prvek se naopak může rychle naklápět v ose horizontální. U malých letadel lez instalovat menší anténu do „ocasu“, tu jsme však v brněnském sídle Honeywellu neviděli.
Anténní pole FMA (Fuselage Mount Antena) pro instalaci na trup letadla.
O směrování antény na satelitní družici se stará „Ka band control digital unit“ (KANDU), což je ta prostřední „krabice“ na obrázku níže, k dispozici má jak vlastní poziční systém, tak data z avioniky na palubě letadla.
Zleva: agregátor dat (modem manager), který předává data do dalších systémů, systém pro zaměřování satelitní družice a frekvenční konvertor se zesilovačem signálu.
Samotná anténa je z hlediska signálu pasivním prvkem, o jeho modulaci a zesílení se stará další skříňka, říká se jí „Ka band RF unit“ (KRFU) a na obrázku je vpravo.
Poslední součástí je agregátor dat, respektive „modem manager“ (ModMan), který celý systém z hlediska datové komunikace řídí. Síťovou kabeláží jsou z něj rozvedena data k bezdrátovým přístupovým bodům, ke kterým se pak již prostřednictvím wi-fi připojují chytré telefony, tablety a notebooky cestujících.
Testovací letadloHoneywell B757 |
Data samozřejmě proudí i do pilotní kabiny, nebo také do řídícího systému IFE (in flight entertainment), tedy obrazovek zábavního systému v sedačkách. Zde je pamatováno i na přenos televizního vysílání ve formátu DVB-S2.
Systém JetWave lze zamontovat jak do nového, tak i staršího či starého stroje. Potřebné certifikace má většina servisních center, které mohou dělat zásahy do avioniky letadel. Osazení jednoho stroje přijde řádově na desítky tisíc dolarů.
Stovka subsystémů simulovala satelitní síť, avioniku i uživatele
Vývoj a testování systému trvaly tři roky a z větší části probíhaly ve vývojovém centru společnosti Honeywell v Brně. Za tímto účelem postupně vznikla stovka podružných systémů (některé jsou v raccích na snímku níže), které situovaly celou satelitní síť, avioniku letadla i koncová zařízení uživatelů.
Racky nadité technikou byly použity při vývoji a jsou používány při testování systému.
Finální testování pak proběhlo přímo na palubě testovacího letadla Boeing 757, které jsme během jeho pobytu v Brně prozkoumali loni.
Kdy bude internet na palubách?
Jako první se vysokorychlostní internetové připojení JetWave objeví v letadlech Bombardier společnosti Air Canda, první cestující by měli data po celou dobu letu využít ještě letos. Rychlost implementace systému dalšími aerolinkami je jejich obchodním rozhodnutím. Stejně jako cenová politika připojení pro koncové zákazníky.
Rychlost 50 Mbit/s samozřejmě nestačí na streamování různých videí všem pasažérům na palubě, ale pro prohlížení internetu, textovou a hlasovou komunikaci, mnohé cloudové služby a streamování hudby by měla stačit. „Zde již narážíme na fyzikální limity, výraznější zvýšení rychlosti nelze v brzké době očekávat,“ vysvětlil pro redakci Technet.cz Jiří Nykodým, který se na vývoji JetWave podílel.
Zde trénují pilotiJak fungují letecké trenažery jsme zjišťovali v roce 2007.  Jak se naučit létat. Vyzkoušeli jsme trenažér dopravního letadla |
Internet na palubě není novinkou, my jsme jej poprvé vyzkoušeli na palubě Delta Airlines při letu z New Yorku do Las Vegas v roce 2010. Šlo však o terestrické spojení (s vysílači umístěnými na zemi) a tak spojení fungovalo jen nad pevninou (což zrovna po cestě z JFK do LAS nevadí). Tehdy jsme naměřili zhruba 0,5 Mbit/s downlink a 0,3 Mbit/s uplink, z dnešního pohledu bídné rychlosti. Telefonovat z něj kvůli vysoké latenci nešlo.
Pro úplnost dodejme, že satelitní internet na palubách letadel nabízí (v jiné síti a s jinými parametry) pod názvem eXconnect i společnost Panasonic Avionics.
„JetWave poskytuje dnes bezprecedentní kvalitu internetového připojení co do rychlosti a také z hlediska plynulosti celosvětového pokrytí,“ doplnil pro redakci Jakub Ondroušek, vedoucí komunikace společnosti Honeywell.
Přiznáme se, že zatím nevíme, zda se těšíme na komfort, které internet na palubě přinese, nebo naopak obáváme diskomfortu, který např. v podobě telefonujících spolucestujících může přijít.
